Kde se bere motivace?

• Prostě vás baví samotný proces učení (ať už si u toho vystřihujete do katalogu IKEA nebo se učíte se seriály).
• Učení je spojeno s příjemnými zážitky (fajn spolužáci nebo lektor).
• Jde vám to a postupujete rychle (jasně, že tohle je nejčastější motivace polyglotů).
• Učení je spojeno s nějakým jiným osobním zájmem.
• Učení má jasný praktický cíl – například víte, že se za tři měsíce uvidíte s potenciální tchyní.

Za takových okolností jsme schopni udělat z učení prioritu a jen za takových okolností se totiž dostáváme do stavu, ve kterém jde učení nejlépe. Tomuto stavu říkáme moderně flow.

Ty začátky…

Tak tohle u učení jazyka často neplatí. Největší motivace je na začátku a po nějaké době křivka klesá, někdy i rapidně. Stejné je to s dětmi, které se začnou učit hře na hudební nástroj. Zpočátku jsou nadšení, vidí se jako profesionální hráči, rodiče koupí třeba i drahý nástroj. Po nějaké době se dítěti nechce a co s ním? Nutit? Nechat ho být?

Zapracovat na svých návycích!

Většina našich návyků jsou návyky neuvědomělé. Některé tyto návyky jsou pro nás prospěšné, jiné méně. Dnes existuje celá řada metod, které vás vedou k vytváření dobrých uvědomělých návyků. Každý den se věnujte tomu, co považujete za důležité, ideálně vždy ve stejný čas a po několika dnech si vytvoříte „návyk“, tedy něco jako dobrý zvyk, disciplínu. Každý další den je snazší přimět se k akci. Někdo tvrdí, že je zapotřebí  21 dní k vytvoření návyku, jiný 30 nebo 40 dní. Proč to nezkusit s jazykem?

Rada. Využijte návyky ve svůj prospěch. Dá se začít s úplným málem, nějakou drobností každý den. Říká se tomu také teorie životních minim nebo mikro-předsevzetí.

7 návyků skutečně efektivních lidí

Typicky manažerská kniha, ale proč s tím neexperimentovat? Můj článek o využití 7 návyků pro učení najdete ZDE.

Méně opakovat

Cože?! No ano, opakování a motivace se v jistém smyslu vylučují. Při správně uplatněné metodě (a to i u samouků) opakujete jazyk každým dalším učením. Jazyk není biologie nebo dějepis, není to soubor čísel, názvů a údajů. Příliš se soustředíte na dokonale zvládnutou lekci a vracíte se k ní znovu a znovu? Opravdu to v jazyce není nezbytné. Dokonce to může být ubíjející. Pak se není čemu divit, že se dostaví nedostatek motivace.

Rada zní: Postupujte dál, hledejte nové věci. Opakujte v případě, že se k něčemu skutečně chcete vrátit. Pokud pracujete s nudnou knihou, VYMĚNIT! Pokud vás nudí učitel, ŘEŠIT!

Vizuální motivace

Při výuce hraje roli řada faktorů z oblasti psychologie – paměť, pozornost, fantazie (obrazotvornost), emoce, tvořivost apod. Vytváření asociací se prvoplánově uplatňuje při mnemotechnických pomůckách. Existuje však jiný způsob, jak asociace využít. Většina z nás cestuje mnohem méně, než by chtěla. Podpořte svoji motivaci nějakým obrazovým materiálem. Říkám tomu vizuální motivace.

Rada zní: Lepte si do sešitu fotky z cest nebo vystřižené obrázky (Geo, National Geographic apod.), ale může to být klidně i z katalogu cestovní kanceláře. Šikulové to umí spojit i se slovníčkem.

Můžete si také pořídit obrázkovou knížku, kterou budete pravidelně lákat svoje smysly. Tady najdete tipy na takové knihy v italštině, francouzštině a řečtině.

Dlouhodobá motivace – Vytvořte pouto mezi jazykem a životem

Je vhodné spojovat jazyk s něčím, na čem máme silný osobní zájem, něčím, co nás dlouhodobě zajímá. Tímto způsobem navodíte dlouhodobou motivaci. Může to být nejen touha cestovat, ale může to být také koníček nebo jakýkoliv jiný zájem (hudba, akvaristika apod.). Pokud je vaším „koníčkem“ pravidelné posezení u piva, nemělo by být tak těžké najít cizince s podobným zaměřením. Zkuste facebook, tandemovou nástěnku nebo se prostě poptat kamarádů. V Praze se pořádá akce Easyspeak, kde se lidé schází právě, aby spolu konverzovali v různých jazycích.

Více tipů najdete v článku Kde si pokecat cizím jazykem.

Emoce

Z toho, co bylo právě řečeno, je zřejmé, jak důležitou roli hrají emoce. Mělo by být normální, že se na učení těšíte, a když se netěšíte, tak se na něj aspoň příjemně naladíte potom, co jste se třeba i trochu donutili. Je normální, že vás to baví a je normální, že se v hodině zasmějete. Pokud tomu tak není, není se čemu divit, že motivace chybí. V takovém případě je opravdu potřeba zvážit nějakou změnu, ať už změnu vlastního postoje, změnu lektora nebo metody.

Na závěr o falešné a opravdové motivaci

Skutečná motivace

musí být

-kladná (musí to být něco, co vzbuzuje kladné emoce)

-je konkrétní (chci dosáhnout přesně této úrovně, abych mohl dělat přesně tohle s těmito lidmi na tomto místě)

-osobní (něco, co vychází ze mě, mohou to se mnou sice sdílet i další lidé, ale to mě nemusí zajímat)

-bývá dlouhodobá, hned tak neopadne

Falešná motivace

-někdo jiný to po mně chce (klasicky šéf a maminka)

-očekávání společnosti (všichni dnes přece mluví anglicky, budu se to muset taky naučit)

-peníze, povýšení (neplatí, pokud jste v zaměstnání opravdu osobně zainteresování, strašně Vás to baví a nikdy byste nic jiného dělat nechtěli)

-pocit závazku (nastává například tehdy, když bych se na kurz už nejradši vybodla, ale nakonec tam jdu, protože mi je přece líto těch peněz)

-pýcha a ego

Tyhle druhy motivace většinou nefungují, i když výjimky potvrzují pravidlo.

Pár knih

Pohon – Překvapivá pravda o tom, co nás motivuje

Konec prokrastinace

Sedm návyků skutečně efektivních lidí

Všechny tyhle knížky pomáhají uspořádat si priority a hned v závěsu taky najít si na tyhle priority čas. Protože motivace a čas, to jsou spojené nádoby. Věnujeme se jen tomu, co je pro nás důležité. Zdá se, že to, co je důležité, to bychom měli vědět sami od sebe. Jenže často to tak není, často potřebujeme trochu nakopnout, abychom si to uvědomili, formulovali, napsali. A pak třeba přestaneme lítat od jednoho k druhému a řešit jen ty naléhavé každodennosti a konečně se zaměříme na to, co vlastně chceme.