Miroslav Pošta je překladatel, lektor titulkování, autor knihy Titulkujeme profesionálně a pro profesionální překladatele píše TranslatoBlog. Dnes se s námi podělí o svoje zkušenosti se studiem jazyků a tipy na cizojazyčné čtení:

Čtení je vedle poslechu, psaní a mluvení jednou ze čtyř základních dovedností, o které při studiu cizího jazyka usilujeme a které pilujeme. Sympatické je to, že právě čtení si můžeme nejsnáze sami regulovat: tempo si (na rozdíl od poslechu) určujeme sami. Mnoho polyglotů se shoduje^[1] v tom, že právě čtení jim při studiu jazyka ze všech aktivit dalo nejvíc, přinejmenším pokud jde o rozšiřování slovní zásoby. Často doporučují, aby se studenti cizích jazyků dali do čtení co nejdřív.

Když se v útlém dětství učíme mateřštinu, neučíme se ji z žádné učebnice. Učebnicí je sám život – významy slov a jejich fungování poznáváme z kontextu a až v pozdějším věku se význam některých slov dozvídáme díky všetečným otázkám typu „Mami, tati, co je …?“ nebo díky výkladu ve škole či v učebnici. Podobně když se učíme cizí jazyk, je výhodné, když máme hodně příležitostí setkávat se s přirozeným jazykem. Pak budeme na důležitá slova narážet dostatečně často a nebudeme muset všechna hledat ve slovníku nebo v učebnici, což je obdoba onoho „Mami, tati…“. Je to vlastně zákon velkých čísel v praxi: čím víc budeme číst (a poslouchat), tím častěji se setkáme s důležitými i méně důležitými slovy a tím spíš jim porozumíme a osvojíme si je.

Co číst?

Každý je jiný a učí se jazyk z jiného důvodu, záleží tedy na konkrétním cíli. Pokud se jazyk učím proto, abych porozuměl odborným textům o jaderných reaktorech, bude pro mě vhodný odborný časopis nebo sborník z konference, a pokud mě zajímá literatura 19. století, sáhnu po nějaké starší knize… Většině studentů ale nejspíš půjde o všeobecnou znalost jazyka. I v jejich případě je dobré číst s nějakým cílem, abychom neprovozovali jen „čtení pro čtení”. Získané informace by mi něco měly přinést – zábavu, ponaučení, užitečné informace (Který zámek na Loiře stojí za návštěvu? Co z portugalské kuchyně stojí za pokus?), umělecký zážitek…

Rozhodně je na místě opatrnost u klasických děl, protože jejich jazyk může být zastaralý a velmi vzdálený současnému jazyku. Blíže k běžně používanému jazyku mají spíš současné divadelní hry, filmy (i v podobě scénářů a titulků), komiksy, rozhovory, povídky současných autorů, detektivky. Někoho baví bulvár, protože neoplývá příliš velkou slovní zásobou ani složitým jazykem, ale na druhou stranu v něm bývají odkazy na reálie, které často nebudeme znát. Čím víc víme o daném tématu, tím snáz se nám bude číst. Proto neuděláme chybu, když sáhneme třeba po článku, který se zabývá některým z našich koníčků nebo aktuálními událostmi ze světa, o kterých už jsme slyšeli ráno v rádiu.

Četbu bychom si vždy měli dobře vybrat, protože když nebude odpovídat co do pokročilosti, text bude příliš dlouhý nebo nudný, spíš dosáhneme toho, že si čtení zprotivíme. Velikou výhodu mají ti, kteří studují některý z „větších“ jazyků, ve kterém je k mání zjednodušená četba. Jsou to zvláštní ediční řady, ve kterých vycházejí původní nebo adaptované knihy určené pro studenty určité pokročilosti. Edice se většinou skládá z několika různých úrovní, můžeme tedy postupovat od nejnižší vzhůru. V příloze těchto knížek se stále častěji objevuje audionahrávka (audiokniha), můžeme proto na nejrůznější způsoby kombinovat četbu s poslechem.

Oblíbené jsou i knihy v bilingvní úpravě: na levé stránce bývá text v cizím jazyce a na pravé jeho překlad, někdy doplněný o jazykové komentáře. Nakládat s těmito knihami můžeme různě. Můžeme si důkladně srovnat každou větu originálu s překladem, anebo můžeme číst jen text v cizím jazyce a do překladu nahlédnout jen tehdy, když něčemu nerozumíme nebo se v něčem chceme ujistit. U bilingvních knih je důležité uvědomit si, že se literatura nepřekládá doslova a že překladatel často musí volit volnější překlad: někdy slovo přeloží obecněji (borovice místo douglaska tisolistá), jindy konkrétněji (nadhodil místo řekl), jednou mu některý idiom „spadne pod stůl“, protože v cílovém jazyce nic obdobného neexistuje, a tak na jiném místě přidá idiom, který zase není v originále. Proto je důkladné bilingvní čtení metodou dvou prstů vhodné i pro toho, kdo má ambice stát se překladatelem.

Tip

Porozumění někdy ztěžují „kulturní” překážky, reálie, zvyklosti v daném jazykovém prostředí. Proto je někdy snazší číst něco kulturně „neutrálního” nebo text, u kterého tyto zvyklosti překonávat nemusíme. Může jím být i text, který byl do studovaného jazyka přeložen z naší mateřštiny nebo třeba z angličtiny.

Bilingvní knihy samozřejmě vycházejí jen v několika málo světových jazycích. Bilingvní čtení si ale můžeme obstarat sami: některou dobře vybranou knihu si pořídíme v cizím jazyce i mateřštině. Někdy to není snadné, ale možností máme vícero: knihovny, klasická knihkupectví, e-shopy, antikvariáty, mezinárodní meziknihovní výpůjční službu (a kopírku) – a samozřejmě internet. Tam ale víc než kde jinde platí heslo „Důvěřuj, ale prověřuj“. Často totiž narazíme na pirátské servery, kde navíc soubory můžou být plné chyb, virů a dalších nehezkých věcí. Ideální je, když je kniha přeložena přímo z jednoho jazyka do druhého jazyka (některé knihy se dodnes překládají přes angličtinu nebo němčinu!), ale špatná volba nemusí být ani překlad z třetího jazyka do jazyka prvního a druhého – v tomto směru si oblibu získaly například knihy o Harrym Potterovi nebo Exupéryho Malý princ, které vyšly ve spoustě jazyků. (Ale pozor, třeba tibetský Harry Potter je prý přeložený z čínského překladu.) Misionáři to podobně dělali s Biblí, která byla zčásti nebo úplně přeložena do více než 2500 jazyků. Takže pokud se učím například indonésky a prakticky žádné české překlady indonéské literatury neexistují, můžu si vzít třeba český překlad Malého prince (vyšel ve více než 300 jazycích a dialektech) a vedle něj si položit překlad indonéský. Nebo samozřejmě pokud umím např. anglicky, můžu si obstarat indonéskou knihu a její anglický překlad – vynalézavosti se meze nekladou.

Tip

Vnímáme psaný text tak, že si jej v duchu nejdřív vyslovíme a zpracováváme teprve takto vyslovená slova, anebo náš mozek zpracovává přímo psaná slova (bez „překladu“ do mluvené podoby)? Vědci se většinou shodují, že text vnímáme oběma způsoby. Znamená to, že i při čtení je dobré vědět, jak se slova vyslovují. I při čtení si totiž v duchu můžeme zafixovat chybnou výslovnost. Proto doporučuji výslovnost důležitých (často se opakujících) slov ověřit – ve slovníku, u učitele, rodilého mluvčího, anebo třeba na forvo.com.

Jak číst?

Už jsme naznačili, že číst můžeme dvěma způsoby. Odborně se hovoří o čtení intenzivním a extenzivním. Intenzivní čtení je čtení důkladné, kdy čteme pomalu kratší text nebo kratší úryvek a důkladně si ho rozebíráme, zkrátka jako když čteme text v učebnici. Zvlášť u intenzivního čtení je dobré dělat si do textu poznámky, zatrhávat a kroužkovat slovíčka, kreslit nejrůznější čáry a šipky, dohledávat věci, kterým nerozumíme, případně si užitečné věci vypisovat. Zkrátka dělat všechno pro to, abychom text důkladně analyzovali. A k takto analyzovanému textu je dobré se s nějakým časovým odstupem vrátit. Extenzivní čtení bychom také mohli nazvat čtením „na kvantitu“ (vzpomínáte na zákon velkých čísel?), protože se jedná o čtení delších textů, při kterém se tolik nezaměřujeme na jazyk, ale na vlastní obsah textu. Jde o to, abychom se do textu ponořili a nechali jím unášet, a proto je důležité, aby text nebyl příliš složitý – aby neznámá slovíčka neztěžovala porozumění a čtení.

Extenzivní čtení („na kvantitu“) vám možná usnadní tyto tipy:

• Předem se smiřte s tím, že nebudete rozumět 100 % – vůbec to ale nevadí!
• Zvlášť při čtení nezjednodušených knih nevyhledávejte ve slovníku každé neznámé slovíčko, na které narazíte. Vyhledávejte jen ta nejdůležitější nebo často se opakující slova, ideálně v elektronickém slovníku např. (v mobilu), ve kterém nechybí výslovnost. Časem získáte čich na to, které slovíčko za vyhledání stojí a které ne. Nejúspěšnější jsou ti studenti/čtenáři, kteří dokážou porozumět podstatnému a nepodstatné umí přeskočit.
• Promyslete si svůj vlastní systém značek, podtrhávání nebo značení zvýrazňovačem/pastelkami a dál ho zdokonalujte. Já osobně při „studijním“ čtení nedám ani ránu bez obyčejné tužky, kterou můžu podle potřeby vymazat. Nejradši mám malé tužtičky – vždycky si jednu přinesu z Ikey. Podtrhávat a přidávat poznámky můžete i ve většině čteček a čtecích programů pro tablety – zjistěte si, jak se v nich tato funkce ovládá. Anebo si můžete knížku okopírovat na volné listy a do nich čmárat, co hrdlo ráčí. Můžete si například jedním způsobem (např. rovným podtržením) označit slovíčka, která neznáte a jsou kandidátem pro vyhledání ve slovníku, a jiným (např. vlnovkou) zase slovíčka, která sice znáte, ale jen pasivně, nebo se vyskytla v nějakém užitečném spojení s jinými slovy.
• S označenými slovíčky dále pracujte. Jednou za čas podtrhaná slovíčka „sklidíte“: u těch, která jste neznali, zvažte vyhledání ve slovníku. Dohledaná slovíčka i ta, která znáte, ale narazili jste na ně v užitečném spojení, si vypište do sešitu. Nevypisujte všechno, ale jen to, co uznáte za vhodné. A nevypisujte si jen izolovaná slovíčka – raději si napište celé typické spojení nebo větu.
• Některé elektronické čtečky mají nainstalovaný výkladový slovník (např. ve čtečce Kindle je anglický), který čtení usnadní, ale ani tady nepodléhejte svodům vyhledat každé slovíčko, které neznáte. Doufejme, že tato řešení budou časem dostupná i pro „menší“ jazyky.

Nedá se jednoznačně říct, že by se k intenzivnímu čtení hodily spíš autentické, nezjednodušené texty a k extenzivnímu spíš zjednodušené čítanky, protože opět každému vyhovuje něco jiného. Je na vás, abyste vyzkoušeli všechny možnosti. V každém případě je ideální, když student intenzivní a extenzivní čtení kombinuje. Nejen v našich zeměpisných šířkách je ale smutnou tradicí, že většina studentů cizího jazyka provozuje jen intenzivní čtení a tím se zbavuje blahodárných účinků zmiňovaného zákona velkých čísel.

Studenti cizích jazyků často říkají, že chtějí „jen mluvit“. Přesto by měli do svého „jazykového jídelníčku“ zařadit i čtení, zvlášť pokud nežijí v zemi, kde se mluví studovaným jazykem. Vždyť i v mateřštině bychom bez čtení na určité úrovni ustrnuli. Při čtení něčeho, co nás opravdu zajímá, si své znalosti upevníme a rozšíříme nenásilným způsobem – a nově nabyté znalosti pak můžeme využít třeba i při konverzaci.

 

Další tipy a odkazy

• Anglická zjednodušená četba: knihy z edičních řad „graded readers“ od nakladatelství Penguin (Penguin Readers), Oxford University Press (Oxford Bookworms), Cambridge University Press (Cambridge English Readers), Macmillan, National Geographic aj.
• Německé nakladatelství Compact vydává v radě Lernkrimi detektivky ve zjednodušeném jazyce v různých jazycích od angličtiny přes francouzštinu až po nizozemštinu a švédštinu. Detektivky v němčině (s detektivem Carstenem Tsarou) v jednoduchém jazyce vydává nakladatelství Hueber.
• Dánské nakladatelství Easy Readers vydává zjednodušené knihy ve čtyřech úrovních pokročilosti a v šesti světových jazycích.
• Pokud v daném jazyce zjednodušené knihy neexistují, zkuste si sehnat čítanky pro školáky nebo dětské knížky včetně dětských encyklopedií (i těch přeložených, např. z produkce nakladatelství Dorling Kindersley, Larousse aj.)
• Chcete-li zjistit, co ve světě vyšlo v jakém překladu, pomůžou vám databáze Worldcat a Index Translationum.
• News.google.com – agregátor zpráv z různých zemí v různých jazycích
• Vytipujte si zpravodajské stránky nebo aplikace, ve kterých si budete pravidelně číst. Může to být klasika jako BBC.co.uk (kromě angličtiny dalších 28, často exotických jazyků) nebo Deutsche Welle (včetně němčiny 30 jazyků), anebo něco lehčího jako třeba BuzzFeed.com (6 jazyků). Další vícejazyčné zpravodajské a obdobné servery pro pokročilé s přímými překlady do více jazyků: Project Syndicate, VoxEurop, Global Voices.
• Vytipujte si diskusní fóra k tématům, která vás zajímají. Najděte si zajímavé stránky, skupiny a přispěvatele na sociálních sítích. Počítejte ale se slangem, písmen bez diakritiky a spoustou nespisovných výrazů včetně „kreativního pravopisu“, které často v žádném slovníku nenajdete.
• Zkuste lifestylové časopisy ve „vašem“ jazyce. Cosmopolitan vychází ve 34 jazycích, Men’s Health není příliš pozadu. Nebojte se ani místních časopisů – zřejmě budou víc zakotvené v místních reáliích, což je výhoda i výzva zároveň.
• Časopis National Geographic vychází ve 33 jazycích. Velká část článků se překládá, takže když si z dovolené přivezete třeba španělské nebo turecké vydání, najdete mnohé z textů v některém z českých čísel.
• Novinové články můžou mít svá úskalí. Třeba v angličtině se (zvlášť v titulcích) používají slovesné časy a některá slova velmi specifickým způsobem.
• Starší klasiku v mnoha jazycích najdete na stránkách Gutenberg.org.
• Zajímají vás právní texty EU? Dokumenty až ve 24 jazycích EU najdete na serveru Eur-Lex. Zobrazit si je můžete i dvoujazyčně a trojjazyčně.
• Mnoho publikací EU ve všech jejích úředních jazycích najdete na http://bookshop.europa.eu.

^[1] K. Lomb: Harmony of Babel. TESL-EJ 2013.

Miroslav Pošta je překladatel, lektor titulkování, autor knihy Titulkujeme profesionálně a pro profesionální překladatele píše TranslatoBlog.