V zásadě existují dva typy lidí:
- První skupině stačí vydatný domácí trénink, trochu to připomíná dětskou logopedii. Mnoho lidí to dělá téměř nevědomky – hodně opakují a schválně namáhají mluvidla víc, než je potřeba. O tomhle typu lidí většinou říkáme, že mají talent.
- Druhá skupina potřebuje pomoc odborníka – fonetika, logopeda a dokonce už existuje i profese accent coach – a často musí výslovnosti věnovat několik týdnů práce. O této skupině lidí říkáme, že to mají vydřené.
Pak tu máme jednotlivce, kteří přízvuk pochytí bez většího snažení, a jednotlivce, kteří se jazykové stopy mateřského jazyka nikdy nezbaví.
A nutno dodat, že také existují různé typy cizojazyčného přízvuku:
- rozpoznatelná jazyková stopa mateřského jazyka
- neutrální cizojazyčny přízvuk (rodilý mluvčí slyší odlišnosti, ale není schopen přízvuk zařadit; vyslovujete tedy více méně properly, ale tu a tam je místo dentálního /t/ naše české alveolární, hláska /h/ je příliš znělá nebo vám uteče přídech)
- nejvyšší meta: máte zmáknuté odlišnosti každé hlásky, melodii řeči a nepozná nikdo nic, resp. trvá hodně dlouho, než někdo něco pozná 🙂
Tu poslední metu poznáte podle toho, že vás přestanou chválit a přestanou se ptát, odkud jste. Maximálně se zeptají, z jakého jste města nebo z jaké oblasti.
Jak se tedy zbavit přízvuku?
Běžné rady jako nasávat jazyk, obklopit se jím, hodně poslouchat nebo dokonce odstěhovat se do dané země často nefungují. Respektive nefungují samy o sobě. Určitě jste se osobně nebo zprostředkovaně setkali s příběhem někoho, kdo měl i po mnoha letech v emigraci stále silný český přízvuk. Vlastně jsou takových příběhů spousty. Ani pobyt v cizí zemi prostě nestačí.
Co je tedy třeba dělat jinak? Podstatná změna ve vnímání jazyka nastane, když si uvědomíme, že výslovnost je více než cokoliv jiného fyzická záležitost, pohyb, tělocvik. Správný přízvuk hodně souvisí s pojmem artikulační báze. Čeština má prostě jiné postavení mluvidel než angličtina nebo francouzština. Bez tréninku si zcela logicky přenášíme svoji artikulační návyky do nového jazyka. A proto je důležité zpočátku výslovnost vnímat spíš jako pohybové cvičení. Možná bude potřeba posílit určité svaly – zejména jazyk se rád vrací do starých (rozuměj českých) kolejí – nebo jen naučit se víc otvírat pusu.
Jak už jsem naznačila v úvodu, zbavit se přízvuku je pro někoho otázka domácího tréninku a někdo jiný k tomu potřebuje odbornou pomoc. Pojďme se dnes zaměřit na techniky, které lze vyzkoušet v domácích podmínkách a ve výuce.
Běžnou praxí by mělo být průběžné nahrávání. Případná konzultace s rodilým mluvčím nebo odborníkem je výhodou, avšak ne nezbytností. I vy sami se na nahrávce uslyšíte s odstupem a především se můžete zaměřit na různé složky jazyka. Takový checklist pro angličtinu by obsahoval věci jako přídechy na hláskách /p, t, k/, interdentály (jazyk mezi zuby), práce s nepřízvučnými předložkami a přivlastňovacími zájmeny a další. U němčiny se zase kromě hlásek s přídechem zaměříme na kvalitu vokálů, ich-Laut nebo oslabenou znělost u /b, d, g/.
Pokud jsou vám lingvistické pojmy cizí a tím, co jsem právě napsala, jsem vám vůbec nepomohla, ba naopak všechno zbytečně zkomplikovala, soustřeďte se prostě jen na napodobení originálu – ať už je to nahrávka z učebnice, úryvek z cédéčka ke zjednodušené četbě nebo pasáž nějakého rozhlasového pořadu. Obecně je základní pravidlo: PŘEHÁNĚT, PŘEHÁNĚT a zase PŘEHÁNĚT.
Protože vím, že přízvuk často řeší rodiče dětí, kteří se chtějí se svými dětmi učit anglicky, zeptala jsem se Petry Vojtové z DoubleBubble, co radí rodičům v takové situaci ona: „Já rodičům, kteří chtějí zlepšit svoji angličtinu na mateřské, vždycky doporučuju, aby začali se svými dětmi. Určitě nejlépe pomocí říkanek, ty jsou skvělý pomocník pro nacvičování správné výslovnosti. Dá se s nimi velmi dobře seznamovat se zvukovou stránkou jazyka, jeho melodií, intonací a především výslovností. Rodičům doporučuju, aby si říkanky naposlouchali přes audio nahrávky k říkankovým knížkám (dají se pořídit říkankové knížky s CD), nebo přímo z YouTube – téměř všechny populární říkanky mají animovanou podobu. Výslovnost se dá dobře cvičit i pomocí jednoduchých dětských knížek. Mnohé – zejména ty od známějších autorů – mají svoji čtenou podobu na YouTube. Předčítají je buď samotní autoři, nebo jiní rodilí mluvčí. Je také dobré požádat o zpětnou vazbu vlastní výslovnosti kvalitního českého lektora nebo přímo rodilého mluvčího.“
Pokud nemáte aktuálně malé děti, na říkanky vás asi nenavnadíme, ale můžeme se u Petry inspirovat a vybírat si krátké texty, které se nám líbí a oslovují nás – pro někoho to může být poezie, pro někoho zase něco profesního třeba z TEDu. Dobře také funguje napodobování seriálových postav, které máte dobře naposlouchané. Tyto krátké texty je třeba poslouchat opakovaně, snažit se je napodobit a v neposlední řadě se je naučit zpaměti. Tím se výslovnost krásně fixuje. Pokud máme k dispozici rodilého mluvčího, který nám dá feedback, skvělé. Pokud ne, nevadí, i zkušenější angličtinář Čech může pomoct.
Pokud někoho takového najdete – ať už rodilého mluvčího nebo Čecha – pomůže, když se oba zbavíte ostychu a budete se svému respondentovi dívat prakticky do pusy. Když učím studenty nové zvuky, vždycky se snažím, aby na mě bylo dobře vidět, jdu doprostřed třídy a příslušnou hlásku/slovo vyslovím opakovaně třeba desetkrát a pak se o to snažíme společně. Klidně nejdřív sborem, ať z nás spadne ostych, a pak jednotlivě. Pokud jste samouci, můžete podobným způsobem pracovat s desítkami videí, která jsou na výslovnost dostupná na YouTube.
V úvodu byla řeč o logopedických cvičeních. Ta nejjednodušší určená právě cizincům bývají vždy na začátku každé učebnice a s oblibou je přeskakujeme. Což je vážně škoda, protože většinou bývají i na nahrávce. S nahrávkou k učebnici je vůbec dobré pracovat víc na cestě za lepším přízvukem. Stopovat, opakovat, přetáčet, znova opakovat, zkusit tato pečlivě vybraná slova namluvit na homemade nahrávku a porovnat atd.
Výslovnost je pohyb a tak se nebojme spojit ji s opravdovým pohybem. S mými studenty boucháme do stolu nebo dupeme na přízvučnou slabiku. Vždy jim říkám, že přízvuk je dobré prožívat i fyzicky, a to nejen proto, abychom si zapamatovali přízvučnou slabiku, ale protože nám to pomáhá procítit podstatu jazyka. Větná melodie se zase dobře naznačuje dirigentským gestem ruky.
Máme také řadu pomůcek, které si můžeme vzít k ruce. Před chvílí byla řeč o bouchání a dupání, tak proč si k tomu nevzít kuchyňskou paličku? Může se vám to zdát zbytečné, ale je to určitá metafora k pochopení přízvuku v některých jazycích (například v řečtině), kde je přízvuk hodně intenzivní a s českým monotónním přízvukem se nedá srovnat.
Známou didaktickou pomůckou, původně určenou k výuce matematiky, jsou Cuisenaire Rods (více o nich v příslušném odkaze na Wikipedii). Cuisenaire Rods se používají v metodách jako Silent Way nebo Montessori, ale není důvod si je nevypůjčit jen tak 🙂 Dobře se na nich ukazuje slovní i větný přízvuk, intonace, ale i napjatost hlásek.
Jejich nevýhodou je, že jsou docela drahé. V minulosti jsem proto používala se studenty známou českou stavebnici, kterou vyrábí hned několik různých výrobců. A pokud znáte někoho, kdo dělá se dřevem a má hafo odřezků v dílně, máte vyhráno.
Po pravdě už ale ve výuce tyhle pomůcky nevyužívám a přešla jsem na výše zmíněné pohybové metody. I když v podstatě s oběma postupy jsme na tenkém ledě, někteří studenti si v hodině prostě nechtějí hrát s kostičkami nebo bouchat paličkou 🙂 Vy to ale můžete doma zkusit a třeba zjistíte, že vám to pomáhá. Nebo prostě půjdete o dům dál.
V neposlední řadě máme i studenty, kterým pomůže tzv. průřez artikulačními orgány nebo alespoň techničtější popis hlásek. Takových lidí je naprosté minimum, protože většina studentů potřebuje přesný opak – praxi a zase jenom praxi. Nicméně i tak stojí za to zkusit, jak jste na tom vy. Průřez artikulačními orgány vypadá zhruba takhle a skutečně vyžaduje notnou dávku prostorové představivosti.
Dvě poznámky na závěr
Opravdu hodně lidí bojuje s psychickými zábranami. Dobrá výslovnost pro ně není ani tak otázkou správné techniky, ale otázkou překonání sama sebe ve chvíli, kdy mají jít s kůží na trh. Ostychu se dobře zbavuje zřetelným deklamováním o samotě. Pokud je to na vás moc, začínejte šeptem. A pokud má u vás stud jakékoliv fyziologické projevy (pocení, knedlík v krku, nemůžete dýchat apod.), určitě bude lepší vypravit se za odborníkem.
Jak jste si asi všimli, úplně jsem se vyhnula tématu „hudební sluch a cizí jazyky“. Záměrně. Neexistuje věrohodná studie, která by potvrzovala nebo vyvracela význam hudebního sluchu pro akvizici cizího jazyka. Za sebe mohu říct jen tolik, že mezi mými přáteli je hodně skvělých jazykářů (s velmi dobrým přízvukem) a jen minimum z nich má dobrý hudební sluch. Čeho si naopak všímám, je, že se často jedná o lidi s dobrým matematickým a analytickým myšlením.
Hledáte další tipy na rozmluvení?
V knize Jak vyzrát na cizí jazyky najdete také kapitolu Jak se rozmluvit.