Víte, kdo je „student v utajení“?

-nikdo o něm neví, že se cizí jazyk učí (nebo jen jeho nejbližší)

-po večerech si čte v učebnici, ale nikdo ho nikdy neviděl jazyk používat

-než by si sám v cizině objednal kafe, radši se svým spolustolovníkům blýskne nějakou zajímavostí o minulém čase

-někteří jedinci tohoto druhu se také horlivě zajímají o to, jak se řekne drozd nebo slavík

Občas se takový student objeví na mém semináři nebo na přednášce. Vždycky se pro sebe ptám: „Na co čeká?“ Z jeho slov mám pocit, jako kdyby se posledních deset let skrýval. S tímhle přístupem se jazyk stává něčím úplně odosobněným, neživým – z angličtiny se stává latina, z němčiny stará řečtina.

Našli jste se v tom? 

Řešení je nasnadě. Využijte sebemenší příležitost ke komunikaci v cizím jazyce, například:

• sami oslovte cizince, kteří si neví rady s nákupem lístku na MHD, ať už na Hlavním nádraží v Praze nebo třeba v Pardubicích
• turistů, kteří vás osloví v centru Prahy, se ptejte, odkud jsou nebo co se jim v Praze líbí – prostě položte jim jakoukoliv doplňující otázku
• zkuste zatelefonovat kamkoliv v angličtině, fantazii se meze nekladou, British Council nebo britská ambasáda vám jistě ochotně poskytnou kýžené informace

Na cestách se ptejte i na to, co znáte (nebo možná hlavně na to)

• ptejte se číšníka na složení místní speciality, i když dobře víte, z čeho se skládá
• ptejte se na cestu, i když dobře víte, kam jít
• nechte si ze široka popsat místní tradice nebo politickou situaci (a ideálně mějte načteno předem)

„Do boje“ je vždy třeba jít připraven. Pokud vás stresuje, že vůbec nevíte, co byste měli říct, začněte mým článkem Jak se rozmluvit a pokračujte na stránku 50languages, kde najdete tu jednu vhodnou pro každou situaci, a to v 50 jazycích.

Prostě a jednoduše: Mým dnešním cílem je motivovat vás, abyste s angličtinou nebo jakýmkoliv jiným cizím jazykem vystoupili z ilegality. Opusťte svůj úkryt a vyrazte do ulic!