V Jazykovém koutku už jsem jednou o tom, jak si jazyky udržovat přirozeně a bez větší námahy, psala: 

Jak udržovat jazyky po třicítce

Často se mě ale studenti ptají, jak si udržuju jazyky já. Určitě to není jediná cesta, ale mně nejvíc pomáhá čtení. Tohle je například „listopadová sada“:
  

Stíhám čtyři až šest knih měsíčně a zároveň nechci věnovat moc času shánění a vlastně ani vymýšlení toho, co ještě bych v tom kterém jazyce mohla přečíst a tak….

…čtu celkem bez ladu a skladu, co mi přijde pod ruku.

Když si ale můžu vybrat, volím krátké povídky (tady například německé Alles kein Zufall a holandské De meisjes van de suikerwerkfabriek). Čím kratší povídky, tím lépe se čtou při všech možných přejezdech a čekáních a případná vyrušení z četby zase tolik nevadí.

  

Ale knihu Desengánchate del azúcar jsem dostala jako přílohu ke španělským novinám a Lezioni di cittadinanza na mě zase vykouklo v antikvariátu. V Praze je specializovaný antikvariát na cizojazyčnou literaturu antikvariát Evy Kozákové v Myslíkově ulici.

  

Nové knihy kupuju spíš výjimečně a jde hlavně o knihy, na které mám dobré reference, a tudíž vím, že je budu půjčovat dál. Odkaz na BookDepository je asi trochu zbytečný, ale co kdyby… Takže právě odtamtud mám Notes from a Big Journey Billa Brysona.

Typově je to knížka trochu podobná Watching the English. Obě knížky zamávají s našimi stereotypními představami o anglofonních zemích jednou pro vždy 🙂

Čtu zásadně s tužkou v ruce.

Co nevím, prakticky neřeším, kroužkuju nejvíc:

1. věci, které už znám, ale nenapadlo by mě je takhle použít. Na fotce vidíte třeba Sechsmannabteil „kupé pro šest“ nebo sattsehen „vynadívat se“.
2. takové ty šmrncovní kolokace, v tomto případě: weit und breit niemand zu sehen „široko daleko, nikde nikdo“.
3. a pak hodně reálie. Na fotce je třeba vidět, že jsem si označila, že nejhezčí železniční trať v Německu je z Bingenu do Bonnu 🙂

  

Když kapitolu/knihu dočtu, rozhodnu se, co s nasbíraným materiálem. Často už to dál neřeším – jde přece o udržování, ale u jazyků, na kterých mi záleží víc, přepisuju věty do Slovníčku šmrncovních frází aka zpětného překladu. A na závěr poslední „pravidlo“, které čtení dodá zase trochu jiný rozměr:

Střídám hlasité a tiché čtení.

Trénuju přednes  Pěkně nahlas a dbát na výslovnost.