O CLIL metodě

Když člověk dosáhne pokročilé úrovně v cizím jazyce, tak už nestačí učit se dál pouze jazyk. Jsem přesvědčena, že cesta k bilingvismu vede přes studium odborného předmětu v cizím jazyce. Toto je moje osobní zkušenost – díky studiu odborných předmětů ve francouzštině na česko-francouzském gymnáziu v Brně se mi před osmnácti lety otevřela možnost jít studovat historii do Francie. Dnes předávám svoji osobní zkušenost dál: učím ve Francii na gymnáziu dějepis a zeměpis ve francouzštině, ale také v angličtině s použitím metody CLIL (Content and Language Integrated Learning). Zjednodušeně řečeno jde výuku odborného předmětu, v mém případě dějepisu a zeměpisu, v angličtině.

Důraz je kladen na obsah i na jazyk, což přesně zachycuje rytina M. C. Eschera s názvem Nebe a Země I (1938) – viz níže. Pro vysvětlení CLIL metody můžeme použít následující přirovnání: ptáci symbolizují obsahovou složku a ryby jazykovou složku. Obě se ve výuce prolínají. S velmi pokročilými studenty se učitel pohybuje v horní části obrázku: důraz je kladen na obsah, výuka se tak může přiblížit výuce odborného předmětu v anglofonní zemi. Čím nižší úroveň jazyka, tím se posuneme níže, zařadíme méně obsahu a více jazyka. CLIL metoda je tedy vhodná pro studenty všech pokročilostí.

Ve Francii tento systém výuky funguje již od 90. let. Studenti gymnázií mají vedle klasické výuky jazyka možnost zvolit si výuku odborného předmětu v cizím jazyce. Nejčastěji se jedná o angličtinu, ale některé školy nabízejí také němčinu, španělštinu, italštinu, ruštinu, arabštinu, atd. Z odborných předmětů je v nabídce nejčastěji dějepis-zeměpis, ale může se jednat o jakýkoli předmět, včetně hudební výchovy či tělocviku.

Já sama touto metodou učím od roku 2015 na Lycée Richelieu v Rueil-Malmaison na pařížském předměstí. Mí studenti jsou ve věku 15 – 18 let, jedná se o ročník „Première“ a „Terminale“, tedy poslední dva ročníky gymnázia. Studenti „Terminale“ skládají z tohoto předmětu ústní zkoušku, která spočívá v komentáři dokumentů z dějepisu, nebo zeměpisu.

Jaké jsou přínosy této metody?

Hlavní důraz na obsah, ne na gramatiku

Často studentům říkám, že mi nevadí, pokud jejich projev nebude gramaticky dokonalý (já sama jsem učitelka dějepisu, ne angličtiny). Pokud ostatní pochopí, co chtěli říct, je účel splněn. Snažím se tak povzbudit ty, pro které gramatika není jejich silnou stránkou a kteří se často bojí v hodině přihlásit. Studenty při ústním projevu systematicky neopravuji, jen občas přeformuluji jejich vyjádření se správnou gramatikou či výslovností. Červené světlo se rozsvítí pouze pokud hrozí nedorozumění, třeba pokud studenti špatně vysloví « Slav » / « slave ». Upřesním, že jako Češka patřím mezi „Slovany“ („a Slav“), ale rozhodně nejsem „otrokem“ („a slave“). Většinou se této poznámce zasmějí, což ještě zvyšuje šanci, že si správnou výslovnost zapamatují 😊

Větší motivace studentů díky autentickým pramenům

Studenti si ve výuce dějepisu osvojí specifickou slovní zásobu, se kterou se v běžné konverzaci nesetkají. Když probíráme první světovou válku, jedná se o termíny spojené s válkou v zákopech. Slovní zásobou to ale nekončí, je to pouze první fáze. Ve druhé fázi chci po studentech, aby použili  nové výrazy při rozboru historických pramenů: studenti tedy přemýšlí a diskutují o historii v angličtině. Cílem hodiny je odpovědět na klíčovou otázku, například: „Why did the world go to war in 1914?“ nebo „Why was the first day of the Battle of the Somme the bloodiest day in the history of the British army?“ Zde se opět setkáváme s cílem CLIL výuky: jazyk slouží jako prostředek ke studiu historie, čímž se motivace studentů zvýší. Také díky tomu, že jim zpřístupníme autentické prameny v originále: rozebírat Churchillův slavný projev „blood, toil, tears and sweat“ z května 1940 je mnohem větší zážitek v angličtině než v českém překladu. Vždy se studentů ptám „Slyšeli jste někdy záznam některého z jeho slavných projevů?“ Většinou ne. Stojí to zato, vždyť o Churchillovi americký novinář Ed Murrow řekl: „He mobilized the English language and sent it into battle.“

Zuzana Loubet del Bayle vystudovala historii a mezinárodní vztahy na Sorboně. V roce 2009 ve Francii složila zkoušku pro učitele dějepisu a zeměpisu na 2. stupni ZŠ a na SŠ. Učí od září 2010, nejprve na pařížských gymnáziích, později na západním předměstí. Od roku 2014 učí na Lycée Richelieu v Rueil-Malmaison dějepis a zeměpis v angličtině podle metody CLIL. Zorganizovala několik školních výměn s gymnázii v Brně, Praze a irském Dublinu.