Na frazeologismech se mi vždycky líbilo, že tak nějak odrážejí tu místní realitu. Že Holanďani mají ve svých ustálených slovních spojeních hodně moře a námořníků, my zase nějakou tu lesní a mysliveckou tematiku a třeba takoví Španělé samozřejmě býky (viz článek Španělské fráze).

A tak například my i Němci zcela logicky nosíme dříví do lesa (Holz in den Wald tragen), Španělé nosí vodu do moře (llevar agua al mar), Maďaři nosí vodu do Dunaje (vizet hord a Dunába) a Britové vozí uhlí do Newcastlu (to carry coal to Newcastle).

Ačkoliv… Finové prodávají písek na Saharu – myydä hiekkaa Saharaan 🙂

Ale abychom byli spravedliví, Finové představují s pískem spíš výjimku a například v sousedním Švédsku disciplinovaně (alespoň z pohledu lingvisty)

• kloužete po krevetovém chlebíčku (glida på en rakmacka), pokud jste k něčemu přišli jako slepí k houslím,
• když máte skřítky v podkroví (ha tomtar på loftet), šplouchá vám na maják nebo prostě nemáte všech pět pohromadě,
• když něco neuděláte ani za nic na světě, pak ani za všechno máslo ve Smålandu (inte för allt smör i Småland).

Baví vás jazykové zajímavosti v češtině i v cizích jazycích?

Nahlédněte do nového titulu z nakladatelství Jazykový koutek: