Když se v rámci učení se cizího jazyka řekne ,,gramatika‘‘, tak se žáci a studenti rozdělí (velmi zjednodušeně řečeno) na dva základní tábory. Na ty, kteří gramatiku nemusí, a na ty, kterým nevadí. Uvnitř těchto táborů jsou jistě další podskupiny jako např. ti, co gramatiku nenávidí popř. neřeší vůbec, nebo ti, co si v gramatice přímo libují, ale to už nechme na fantazii a zkušenosti každého.

Je na tom nějaká skupina lépe? No, na tuto otázku nelze zcela jednoznačně odpovědět, protože to závisí na mnoha subjektivních faktorech. Umím si představit důvody pro údiv někoho, kdo řekne:,,Jak vůbec můžeš žít nebo učit se jazyk bez gramatiky?¨ nebo ,,Co tě na takové nudě jako je gramatika pořád tak baví?‘‘ Oba tyto výroky a jim podobné nejsou však o nic více podložené nějakou objektivní pravdou než když někdo řekne např:,,Co ti na tom květáku vůbec může chutnat?‘‘ Prostě, má-li někdo ke gramatice negativní vztah a hledá odpovídající kurz nebo lektora, který gramatiku zcela vynechává nebo jen minimalizuje na nezbytné základy, tak v pořádku, je to jeho věc. Stejně tak, začne-li někdo s cizím jazykem a hned se nadšeně vybaví dobrou učebnicí gramatiky a libuje si v gramatických přehledech a tabulkách, je to také zcela v pořádku.

Ať ale patříte do jakékoliv skupiny, tak gramatika vás v každém případě nějak zasáhla, i kdyby vás třeba jen chvilkově ,,olízla‘‘. A úplně se gramatice vyhnout? To zcela nelze. Už jen schopnost rozlišit sloveso od podstatného jména je přece gramatická znalost a asi nebude mnoho těch, kteří základní slovní druhy nerozlišují nebo se jejich rozpoznávání dokonce vědomě vyhýbají.

Cílem dnešního článku je ukázat, že znalost gramatiky, a to na jakékoliv úrovni, je ale přece jen vždy bonusem navíc. Pokud gramatiku rádi nemáte a říkáte si, že je čas článek zavřít, tak zkuste ještě chvíli počkat. Nikdo vás nebude nutit, abyste začali gramatiku milovat. Je to podobné, jako když si někdo, komu nechutná zelenina, přečte něco o tom, že zelenina je zdravá. Může získat zajímavé informace, ale sám za sebe může zeleninu klidně nejíst nebo nemít rád dál.

Takže, jaké jsou tedy bonusy, když člověk nejenže komunikuje v cizím jazyce, ale zná i jeho gramatickou strukturu?

K těm základním výhodám já osobně řadím tyto následující.

1) Prohloubení znalosti mateřského jazyka

Jeden z výroků, který řekl Johann Wolfgang von Goethe, zní:,,Wer fremde Sprachen nicht kennt, weiß nichts von seiner eigenen.‘‘ Tento výrok znamená:,,Kdo nezná cizí jazyky, neví nic o svém vlastním‘‘. Ale jaké znalosti se to týká? Schopnosti se v cizím jazyce jen domluvit? Tak i to bezesporu umožňuje vnímat rozdíl mezi cizím a mateřským jazykem. Ale zde je velmi pravděpodobně řeč o znalostech zákonitostí a struktury jazyka neboli o gramatice jazyka. Čím více totiž známe a uvědomujeme si gramatickou strukturu cizího jazyka, tím více chápeme specifičnosti a strukturu jazyka vlastního. Na našich školách se přece také učí gramatika češtiny a nikomu by nepřišlo na mysl její výuku zastavit s odůvodněním, že je to v podstatě  zbytečné, protože žáci a studenti přece už česky mluvit umí. A přesto, zeptejte se někoho, kdo umí jen česky např. na to, zda v češtině existuje časová souslednost, jakými způsoby se v češtině vyjadřuje budoucnost, má-li nebo nemá-li čeština konjunktiv popř. kolik máme v češtině minulých časů nebo jaké typy příčestí se v ní objevují apod… Mnohdy bývají odpovědi minimálně velmi rozpačité. Proč? Protože role cizího jazyka a porozumění jeho gramatice hraje významnou až nezastupitelnou úlohu v tom, jak chápeme nebo začneme chápat svůj vlastní jazyk ve všech gramatických souvislostech. Proces pochopení mluvnické struktury vlastního jazyka obohacený pohledem z perspektivy cizího jazyka je procesem, jehož plody a výsledky jsou velmi obohacující. O tento bonus je však ochuzen nejen ten, kdo žádným cizím jazykem nemluví, ale i ten, kdo je nějakým cizím jazykem schopen běžně se domluvit, ale gramatiku a její znalost v daném jazyce nijak zvlášť neřeší.

Někdo ale namítne, k čemu to bude, když bez těchto znalostí se přece v běžném praktickém životě člověk obejde. To je jistě mnohdy pravda, ale spoustu věcí, které víme a známe, přece v běžném životě nepotřebujeme a obejdeme se bez nich. Schopnost najíst se také není podmíněna tím, že známe princip, jak funguje trávicí soustava. I ten, kdo si bude myslet, že potrava jde po polknutí do plic, se s touto neznalostí bez problémů v klidu dostatečně a s potěšením může najíst. Jinými slovy, mnoho věcí přece známe jen proto, že to patří k určitému  všeobecnému vzdělání, které dělá člověka člověkem…a člověk jako zvídavý tvor se o celou řadu věcí zajímá právě jen z pozice své zvídavosti, aniž by to potřeboval ke svému přežití nebo pro svou pracovní náplň.

 

2) Zdokonalení schopnosti logicky a strukturovaně uvažovat

Možná jste už slyšeli názor, že cizí jazyky jdou spíše tomu, kdo je humanitně zaměřen. To znamená, že baví-li někoho třeba historie, filozofie nebo umění, bude mít k jazykům blíže než matematik nebo fyzik. Je pravda, že studium cizího jazyka v celém kontextu např. včetně studia literatury a kultury zemí, kde se tímto jazykem mluví, zahrnuje mnohé prvky humanitních oborů, nicméně tvrdit, že předpoklady pro studium humanitních oborů jsou výhodou nebo dokonce klíčové pro zvládnutí cizího jazyka, je pohled jednosměrný. Každý jazyk má totiž svou stavbu, na které stojí, svůj kořen, kmen a větve, které tvoří jeho strukturu, prostě svou vnitřní ,,anatomii‘‘. Tato stavba a struktura není nic jiného než gramatika, která má své logické uspořádání, kde lze často pouze odvodit jedno od druhého a čím více chápeme vzájemné gramatické souvislosti, tím větší pochopení a porozumění jazyka jako celku máme. A tady je zase nespornou výhodou exaktnější a strukturované přemýšlení, které hledá základní vzorce a definice.

Studium gramatiky, a to klidně i zpětné studium v případě někoho, kdo už cizí jazyk umí a běžně v něm komunikuje, nepochybně prohloubí schopnost člověka uvažovat logicky a v souvislostech a vytříbí studijní návyky spolu s myšlenkovými schopnostmi, které se pak dají využít kdekoliv jinde.

 

3) Schopnost obhájit, proč jsem zvolil zrovna tento tvar

Pro ilustraci zvolím jednoduchý gramatický příklad, ale i takové se mnohdy v praxi řeší. Představte si situaci, kdy třeba v práci píšete dopis zahraničním partnerům a napíšete správně ,,I didn´t receive‘‘. Ovšem uvidí to nějaký ,,všeználek‘‘ (a že se takových najde všude dost) a začne vás poučovat, že by tam mělo být ,,I didn´t received ‘‘, protože používáte minulý čas a ,, receive ‘‘ je přece v minulém čase ,, received‘‘. Pokud neznáte příslušnou gramatickou zákonitost (a to i v takovémto jednoduchém případě), může se stát, že

1. a) vás onen ,,všeználek ‘‘ znejistí, a to bez ohledu na to, že jste si předtím svou verzí byli z nějakého důvodu naprosto jistí. A pokud ,,všeználek ‘‘ dodá, ať mu věříte, protože dokonce nějakou dobu žil v USA, může být vaše znejistění dovršeno.
2. b) vás onen ,,všeználek ‘‘ neznejistí, ale bez uvědomění si ,,proč to tak je‘‘ neboli bez oné znalosti gramatického pravidla jen těžko obhájíte svou správnou verzi.

Ovšem pokud příslušnou gramatickou zákonitost znáte, pak ,,všeználka‘‘ v dobrém poučíte a vysvětlíte mu, že je sice pravda, že ,, receive‘‘ je v minulém čase,, received‘‘, ale že se to týká jen kladného oznamovacího způsobu, protože v záporné větě je utvoření minulosti, stejně jako utvoření záporu, na bedrech slovesa ,,to do‘‘, proto je tam tvar ,,didn´t‘‘ a ne ,,don´t‘‘ ….. no a významové slovesa se vždy připojí jen jako infinitiv neboli v tomto případě pouze ,,receive‘‘. A ,,všeználek‘‘ buď už nepřijde vůbec nebo jen s prosbou, že také napsal jeden dopis do zahraničí a byl by rád, kdybyste se podívali na to, zda tam nemá něco špatně.

Samozřejmě, ne vždy to jde takto idylicky, někdo neuzná svou chybu i kdybyste mu přivedli rodilého mluvčího, který by vaši verzi potvrdil, ale pro klid vlastní mysli je pro tyto i jiné případy znalost gramatiky neocenitelná, protože poskytuje potřebnou sebedůvěru a vnitřní jistotu při užívání cizího jazyka.

 

4) Posílení správnosti mluveného i psaného projevu

Dnes je moderním a vyhledávaným trendem výuka jazyka bez klasického ,,biflování‘‘. A tak se nabízí kurzy cizího jazyka např. bez učebnic, kde je často výuka vedena zážitkovou formou, kdy je dáván důraz (velmi obecně řečeno) na nějakou aktivitu spojenou s přirozenou konverzací v cizím jazyce, takže např. studenti něco uvaří a přitom komunikují anglicky apod. Takovýchto a jim podobných kurzů v různých obměnách existuje poměrně dost, stačí se o nich dozvědět a ten pro sebe správný si vybrat. Jsou to dobré kurzy, které lze doporučit? Jistě …a čím zkušenější a schopnější profesionál, který je vede, tím více může pomoci studentům udělat v cizím jazyce pokrok. Znamená to tedy, že ten, kdo není přítel gramatických analýz, si může říci, že je může vypustit a cizí jazyk zvládne jakousi oklikou bez nějakého zvláštního studia té nudné gramatiky? Ano, může, pokud tímto způsobem dosáhne stanoveného cíle a je s ním spokojen. Cíle však mohou být různé, např. umět se jen domluvit…umět cizí jazyk slovem i písmem…umět výborně cizí jazyk slovem i písmem … být (téměř) k nerozeznání od rodilého mluvčího apod. Čím větší cíl, tím větší nároky….a čím větší nároky, tím větším bonusem je znalost gramatiky. Vždyť kolikrát se nám stalo (nebo jsme toho byli svědky), že se i v češtině, kterou máme komunikačně na úrovni rodilých mluvčích, dostáváme do situace, kdy chtě nechtě konzultujeme mluvnická pravidla.

Třeba: kdy napsat ,,jsi‘‘ a kdy jen ,,si‘‘ nebo častý jev ,,aby jsem, aby jsme‘‘  , je tento jev správný nebo také přípustný nebo je špatně? A co takové vyjádření budoucnosti ve stylu ,,To se tam nebude vejít‘‘? To určitě  mnozí i cítí jako nesprávně, ale proč je to nesprávně? Tuto odpověď získáme jen na základě gramatické znalosti, jak čeština vyjadřuje budoucnost. Myslím, že i tato malá ukázka příkladů stačí, aby bylo zjevné, že znalost gramatiky jednoznačně posiluje a zkvalitňuje naši schopnost se ústně i písemně správně vyjadřovat. A platí li to o mateřském jazyce, pak to tím více platí o cizím jazyce.

Takže, ať se rozhodneme se gramatikou zabývat nebo ne…a pokud ano, pak do jaké míry….je čistě osobní volba každého. Ať se ale rozhodneme jakkoliv, přiznejme vždy gramatice jednoznačnou přednost, že její znalost je vždy bonusem navíc.