V rámci seminářů, které pořádáme v Jazykovém koutku pro lektory i překladatele (více zde), se uskutečnila dvě setkání Jak napsat učebnici. A protože nemám v plánu tento seminář opakovat, řekla jsem si, že by bylo dobré alespoň některé informace shrnout do článku. Účastníci semináře si tak můžou některé věci připomenout a ti, kteří se semináře zúčastnit nemohli, dostanou (doufám) inspiraci, kudy se vydat dál se svými rozepsanými rukopisy 🙂

Pro potřeby svoje i kolegů, kteří uvažují o vydání vlastní učebnice, jsem si vytvořila něco jako „tahák“.  Pokud se rozhodnete pro spolupráci s nakladatelstvím, tak některé body se vás netýkají přímo, ale je dobré si je ohlídat a někdy dokonce smluvně ošetřit hned na začátku.

• Nápad, námět
• Rešerše
• Sběr dat
• Book proposal
• Hrubý rukopis
• Testovací fáze
• Zanášení připomínek
• Čistý rukopis
• První korektura
• Obálka
• Blurb + klopy
• Přidělit ISBN
• Tiráž
• Sazba
• Druhá korektura
• Kalkulace tisku a doporučené ceny
• Předprodej
• Tisk
• Povinné výtisky
• Marketing, propagace

Pojďme se na to podívat bod po bodu:

Nápad/námět je ideální formulovat písemně na A4. Je to něco jako budoucí anotace knihy a budete tuhle anotaci potřebovat, ať už knihu budete nabízet různým nakladatelstvím nebo přímo čtenářům.  Pro koho knihu píšete? Pro dyslektiky, pro digitální nomády, pro technické obory? Čím je kniha zvláštní? Vyznáte se aspoň trochu v metodách a umíte pojmenovat tu vaši? Proč jste se rozhodli knihu napsat? To, že vám při výuce žádná nevyhovovala, není zrovna pádný důvod k napsání vlastní učebnice. Člověk pak riskuje, že napíše knihu sám pro sebe. Je jasné, že čím menší jazyk, tím spíš si můžete dovolit knihu obecnou, která cílí v podstatě na všechny. Čím větší jazyk, tím spíš je potřeba prozkoumat, co už na trhu je (viz rešerše) a hledat něco jako niku. Někdy se tomu také říká USP (unique selling proposition) – tedy tzv. jedinečný prodejní argument. Jazykáři sice obecně moc nemusí marketingovou hantýrku, ale tady je víc než na místě. Tu knihu přece píšeme s tím, že chceme, aby ji používalo co nejvíc koncových uživatelů (nebo alespoň ti správní koncoví uživatelé). Proč bychom ji jinak psali?

Základní přehled metod jazykové výuky najdete v článku Jak studovat cizí jazyky.

Rešerše obnáší dojít do knihovny a půjčit si všechno, co už tu máme. Doslova všechno. A vůbec to neznamená, že když už vaše „životní“ téma někdo zpracoval před vámi, je všem dnům konec. Naopak můžete autora publikace, která se s vaší plánovanou knihou tak trochu kryje, požádat o spolupráci, můžete dané téma pojmout úplně jinak, můžete napsat knihu mnohem lepší. Ale přesto je dobré ušetřit se nemilých překvapení ve stylu „aha, takže já už na tom dělám tři roky a my už to tu jaksi máme“.

Je dost možné, že se pak vrátíte k bodu jedna a svůj námět trochu upravíte.

Co všechno se počítá do sběru dat? Obrázky, autentické texty jako reklamy, citáty, vtipy a v neposlední řadě samozřejmě literární ukázky. A vůbec nevadí, když si na tuhle fázi vyčleníte třeba i několik měsíců. O to bohatší a pestřejší kniha vznikne. Zároveň si tím zjednodušíte práci, protože není potřeba všechno tvořit z nuly. Naopak každý uživatel učebnice má rád tyhle autentické odbočky do skutečného jazyka. Jen vás chci upozornit, abyste si důsledně u všeho zapisovali zdroj, kde jste k tomu přišli. Ano, jde o autorská práva. Pro účely výukového materiálu můžete sice většinu věcí použít úplně svobodně, ale jste povinni uvést zdroj. 

Book proposal je rozpracovanější námět do několika stran, obsahuje drafty všech kapitol a budete ho potřebovat pro nakladatele (většinou ho bude chtít vidět před podpisem smlouvy), ale i pro sebe. Není totiž nic těžšího než psát kapitolu po kapitole. Mořit se měsíc s tou první, pak zase měsíc ležet v té druhé… Naopak hodně pomůže, když přesně znám strukturu svojí knihy. Můžu tak například část práce (slovníčky, gramatická cvičení, zajímavosti a reálie) na někoho delegovat – z toho vyplývá, že drafty všech kapitol jsou naprostou nezbytností při psaní v tandemu. V neposlední řadě to ale pomáhá i sólo autorovi, který má jednou prostě kreativnější fázi a jindy zase potřebuje trochu rutiny. Čekat na nápady, když jsem ráno vstala levou nohou z postele, je dost ubíjející. Ale sednout k počítači a zpracovat něco rutinního (například slovní zásobu k určitému tématickému okruhu), to většinou lze. 

V této fázi už by tedy mělo být zcela jasné, na jakých textech bude vaše kniha stát. Budou to dialogy ze života, texty o reáliích nebo nějaká příběhová linka, která prochází celou učebnicí? Možná detektivka nebo seznámení dvou hlavních hrdinů, kteří se na konci vezmou? Nebo vystavíte svoji knihu na písničkách populární hudby? Nevymýšlím si, to všechno už tu bylo. 

A co aktivity? Dáváte přednost klasice jako jsou drilová cvičení, různé typy rozřazovacích a spojovacích cvičení a překlad nebo patříte k vyznavačům modernějších záležitostí jako je zejména komunikativní metoda a task-based learning? 

Připravte se ale, že české prostředí je spíš konzervativní, pokud jde o učebnice. Pokud napíšete klasiku a student selže, bude to vnímat jako svoji chybu. Pokud budete experimentovat, napíšete něco kreativního a student selže, pravděpodobně to bude vnímat jako vaši chybu. Pokud se tedy rozhodnete jít cestou kreativní, je dobré vše pečlivě čtenáři vysvětlit. Někdy i jemu pomůže, pokud zasadíte knihu do určité metody nebo minimálně pojmenujete, co a proč se v knize bude dít. Inovativní věci je někdy třeba obhájit a když empaticky vysvětlíte výhody vašeho přístupu, ušetříte si zklamané reakce. 

V neposlední řadě je pak třeba učebnici od začátku ladit s poslechy a e-learningem. Uživatele dnes mají v tomto směru vysoká očekávání a propojení s technologiemi je už více méně must-have. Rozhodnete se pro webovou stránku, kam budete průběžně vkládat nové aktivity, nebo rovnou aplikaci? Některé „doplňky“ k vaší učebnici můžou výrazně zvýšit náklady. To vše je třeba od začátku dobře promyslet. A spočítat 🙂 K učebnicím, které vycházejí v Jazykovém koutku – jejich úplný přehled najdete zde – jsem se rozhodla pro nízkonákladovou variantu. Ke každé knize existuje virtuální třída na Quizletu. To znamená, že jsem využila volně dostupnou platformu, kam průběžně já i moji studenti nahráváme obsah k učebnici. Aplikace studenty zkouší ze slovíček i vět, mohou si poslechnout výslovnost a musím říct, že se mi to v praxi velice osvědčilo. 

Čím déle samotný rukopis vzniká, tím lépe. Čím víc kolegů ho otestuje v hodinách, tím lépe. Čím víc lidí vám rukopis připomínkuje, tím lépe. Pokud je to učebnice pro začátečníky, můžete jako vhodného respondenta využít v podstatě kohokoliv. Já takhle někdy úkoluju i návštěvy. Projít první, druhou lekci není nic časově náročného a feedback člověka, který o daném jazyce neví vůbec nic, může být velice užitečný. (Nebo taky ne, ale to už je na vás.)

Když máme po několika měsících nebo dokonce letech hotový rukopis, odevzdáváme jej zásadně bez formátování, bez stylů, nadpisů, krkolomných tabulek atd. Každý sazeč i grafik ocení jednoduchost. Domluvte si s ním jednoduché značky, kterými naznačíte různé grafické prvky, ale hlavně se o žádnou grafiku nesnažte sami 🙂 Pro dotyčného to znamená hodiny a hodiny práce navíc nad vaším textem. 

Korektury tvoří nezbytnou součást celého procesu vzniku každé knihy, natož jazykové učebnice. Vůbec by vás nemělo napadnout, že přece máte C1 a tak si správnost ohlídáte sami. Stejně tak by korektury neměl dělat váš spolužák z Erasmu. Korektorů by mělo být ideálně několik a měli by to být rodilí mluvčí s příslušným vysokoškolským vzděláním (takže ne medici a technici :-))

Obálka patří k těm věcem, nad kterými v nakladatelství ztrácíte kontrolu. Obálka je totiž základní marketingový nástroj a tudíž o ní rozhoduje nakladatelství, protože také do vaší knihy investuje. Pokud budete obálku zadávat sami v rámci vlastního projektu, určitě si dejte záležet a vyplatí se investovat do profesionálního grafika. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, jak je důležitá obálka. Vždycky jsem to brala tak, že tu knihu si koupí ten, kdo ji potřebuje a bude mu přece jedno, co je na obálce. NEBUDE!!! Obálka rozhodne o tom, jestli majitel knihkupectví dá vaši knihu do výlohy. Obálka rozhodne o tom, jestli se s vaší knihou vaši studenti vyfotí na Instagram. A last but not least obálka vlastně rozhodne i o tom, kolik se toho lidé z vaší knihy naučí, protože hraje důležitou motivační roli. Vždyť to sami znáte, některé knihy prostě s sebou nosíte radši než jiné. Kromě obálky je tak docela důležitý i papír a celková estetika knihy.

Pokud byste se rozhodli, vydat učebnici na vlastní pěst, určitě moc doporučuju seminář videokurz Jak vydat knihu. Právě tam totiž probíráme věci kolem grafiky knihy (kde ji poptat a na co si dát pozor), kalkulace tisku (a kde tisk poptat a na co si dát pozor :-), ISBN a distribuce.

Možná zbývá dovysvětlit, co je to vlastně blurb. Jedná se o text, který najdete na zadní straně obálky a který je opět velice důležitý pro prodej knihy. Představte si, jak stojíte v knihkupectví a berete knihu z regálu. První pohled většinou patří obálce, druhý blurbu, třetí klopám a teprve pak listujete knihou. Ani blurb, ani klopy bychom rozhodně neměli zanedbat.

Marketing a prodej knihy je v podstatě stejný objem práce jako tu knihu napsat. Pokud se rozhodnete jít cestou self-publishingu, doporučuju některé tipy z článku Jak o sobě dát vědět. Při spolupráci s nakladatelstvím je v jejich zájmu knihu propagovat. Jestli se to v praxi děje nebo ne, to je otázka na jinou debatu. Občas se setkávám s tím, že autoři jsou z propagace svých knich (resp. z absence propagace svých knih) zklamaní a určitě to patří k věcem, které je dobré probrat ještě před začátkem případné spolupráce. Nikdo přece nechce, aby jeho kniha zapadla.

V neposlední řadě vám může při psaní učebnice pomoci můj nový kurz Didaktika cizích jazyků, kde se zabýváme klasickými metodami jazykové výuky, ale i současnými trendy a moderními postupy.