Moje dcera mi nedávno řekla: „Mami, mohla bys vymyslet jazyk ze všech těch jazyků, co už umíš.“ Lidé dobří, já jsem někdy tak zmatená, že mám pocit, že už se stalo.

A vím, že právě tohle patří k nejčastějším dotazů na přednáškách a seminářích. Odborně se tomu říká interference. Když například v němčině použijete jedno anglické slovíčko, pak se jedná o lexikální interferenci. A když použijete časovou souslednost v češtině, pak je to gramatická interference z angličtiny.

Co se s tím dá dělat?

• Z dlouhodobé perspektivy je potřeba jazyk dotáhnout aspoň na B1, ideálně ještě výš, a pak teprve přidat další, tím interference srazíte na úplné minimum. Nejvíc se plete všechno dohromady, když si člověk „rozdělá“ tři jazyky na A2.
• Pokud opravdu musíte nebo prostě jen chcete studovat dva jazyky zároveň, zkuste je co nejvíc odlišit nějakými vnějšími faktory – učte se je v odlišném prostředí nebo jeden studujte s knihou a jeden s aplikací. Více v článku Dva jazyky najednou.
• Mně osobně nejvíc pomáhá správná výslovnost – když máte správné posazení mluvidel, je mnohem těžší, aby do jednoho jazyka vstoupila interference z jiného, zejména ta lexikální. Výslovnost je vlastně pohyb a během jízdy na kole taky nezačnete najednou máchat rukama jako při plavání.
• Zamyslete se, jestli interference nejsou prostě a jednoduše dány tím, že jste jedním jazykem ostatní jazyky vytlačili. Když svoje jazykové studium nijak neřídíme, funguje spíš v takových vlnách. Na pobytu v Německu se rozjedete v němčině a po návratu do Prahy zase v práci používáte jen angličtinu. Udržet v Německu i angličtinu a po návratu do Prahy oba jazyky bude vyžadovat trochu disciplíny. Takovým dobrým začátkem může být, že si začnete vést studijní deník a budete si stručně zaznamenávat, co jste kdy dělali v jakých jazycích. O mojí udržovací rutině víc v článku Jak si udržuju jazyky.
• Italský polyglot Luca Lampariello zase říká, že je v každém jazyce trochu jiným člověkem. Radí pracovat s mimikou, s gesty nebo s nonverbálním postojem.  Video najdete zde.
• Pokud musíte často přepínat z jazyka do jazyka, tlumočníci radí mít něco jako „kotvu“. Může to být třeba krátký text, který umíte zpaměti a v rychlosti vám proběhne hlavou. Na přepínání přízvuků se zase hodí, když máte naposlouchanou nějakou seriálovou nebo filmovou postavu. Když se potřebuju nahodit do americké angličtiny, vybavím si hlas Amy z Teorie velkého třesku. Když chci britskou angličtinu, hlavou mi běží Bill Nighy z Lásky nebeské.

Držím palce, ať se vám jazyky pletou co nejméně a budu moc ráda, když mi napíšete, co z mých tipů vám funguje nebo jestli máte vlastní osvědčení techniky na přepínání z jazyka do jazyka nebo na eliminaci interferencí.