1.
Čeština sice člen nemá, ale je dost možné, že se nám tu během několika desítek let vyvine. Věty jako „Víš, já jsem tomu Petrovi neřekl, že do té (tý) Prahy nakonec pojedu“ slýcháme v hovoru čím dál tím častěji. V polštině je situace velmi podobná. V gramatikách se nedočtete o povinnosti spojit podstatné jméno se členem, ale přitom se v mluveném jazyce stále častěji používá podstatné jméno s ukazovacím zájmenem.
2.
Ani latina neměla členy a přesto všechny současné románské jazyky členy mají. Románské jazyky totiž vycházejí z vulgární, respektive mluvené latiny. Situace tedy byla podobná jako v češtině, psaný jazyk člen neznal, ale mluvený ho začal uplatňovat čím dál častěji.
3.
Mimochodem tohle je častý argument proti možnostem tzv. jazykové rekonstrukce – když se jazykovědci snaží rekonstruovat například praindoevropštinu z nejstarších dochovaných fází indoevropských jazyků. Pokud bychom totiž neznali latinu, ale pouze románské jazyky, pravděpodobně bychom nebyli schopni zjistit, že latina členy neměla.
4.
Za obecně nejzáludnější jazyk, pokud jde o členy, Češi považují němčinu. Německý člen se nám jeví jako nepředvídatelný a naprosto nevyzpytatelný. Proč jsou pro nás německé členy tak těžké? Dost možná proto, že jsou rody tři, většinou neodpovídají češtině a nelze je zrovna snadno odvodit. V dalších jazycích, které se učíme, je totiž situace podstatně jednodušší. V angličtině sice rod existuje, ale nepromítá se do členu, románské jazyky rozlišují jenom dva rody (tedy kromě rumunštiny) a když se učíte rusky nebo polsky, čeština dostatečně vypomůže.
5.
Přesto ale v němčině existují nějaké pomůcky. Tu a a tam nějaká koncovka napoví (die Lehrerin, die Wahrheit) a existuje také několik pravidel typu když roční období, tak vždy mužského rodu. Podobně také značky automobilů jsou vždy mužského rodu (der Mercedes, der BMW) nebo názvy alkoholických nápojů, i když tady hned narazíme na jednu pro Němce i pro Čechy poměrně významnou výjimku: das Bier.
6.
Dokonce existuje německé slovo, které můžete přiřadit ke všem třem rodům. Je to slovíčko Dschungel „džungle“. Většinou se však setkáme s variantou der Dschungel. Pojďme teď ale nahlédnout pod pokličku méně obvyklých jazyků.
7.
Jazyky Balkánského jazykového svazu (rumunština, albánština, bulharština, makedonština) jsou známé tím, že člen kladou až za slovo, například rumunské hotel – hotelul „hotel“, bar – barul „bar“ nebo vin – vinul „víno“.
8.
Podobný jev ale také najdeme ve skandinávských jazycích, například norské en far „otec“ – faren „ten otec“ nebo ei mor „matka“ – mora „ta matka“.
9.
Asi víte, že v angličtině rozlišujeme u podstatných jmen určitý a neurčitý člen, ne tak rod. Přesto ale rod v angličtině existuje, jen si na něj musíme dávat pozor v jiných souvislostech, než je člen. Například tehdy, pokud se chystáme k něčemu odkazovat osobním zájmenem ve 3. osobě.
Učebnicovým příkladem jsou například lodě, motorky a auta. Všechny tyto dopravní prostředky velice často vystupují jako SHE. O Titanicu i Mayflower tak mluvíme v angličtině jako o ní.
10.
Naopak zvířata jsou v angličtině převážně středního rodu:
Podívej na tu kočičku! Ta je ale krásná! Look at the cat. It´s beautiful!
(Pokud se ale jedná o vašeho domácího mazlíčka, použijete he nebo she)