Pro území Balkánu jsou už odpradávna typické časté přesuny obyvatel, ať už je to fenomén transhumance, kdy pastevci se svými stády putují v létě do hor a v zimě do nížin (typický zejména pro Arumuny), nebo pečalba, kdy muži opouštějí svoji vesnici, aby se živili v cizině jako zedníci, tesaři nebo malíři. 

Pečalba s sebou ale kromě předpokládaného výdělku nese také starosti a riziko. Ve vesnici zůstávají ženy, děti, hospodářství. A muž se nemusí vrátit. V srbském slovníku staznaci.com najdeme tuto definici:

Sezonski najamni rad, nadnica, nadničenje u tuđini; putovanje u svet „trbuhom za kruhom“, „argatluk“ (mak.) 

Spojení trbuhom za kruhom můžeme přeložit jako „břichem za chlebem“ a v srbochorvatštině se celkem běžně používá (viz například tahle písnička nebo článek). Od slova pečalba máme také slovo pečalbar – ten, kdo se na cestu za prací vydává – a také sloveso pečalbariti.

Jistým druhem pečalby, který však přerostl svoji definici, byl odchod Srbů, Řeků, Makedonců, Arumunů a dalších národů do vznikajících Spojených států amerických a těch nejodvážnějších také do Austrálie.

Všechna tato témata nacházejí bohatou odezvu v literatuře i kinematografii balkánských zemí. Viz například řecký film Νύφες (čti Nyfes, Nevěsty) o dlouhé cestě „objednaných“ řeckých nevěst za řeckými ženichy usazenými v Chicagu. Film je zasazen do roku 1922. Jen pro zajímavost, komunita Řeko-Američanů dnes čítá ve Spojených státech zhruba 3 miliony, většinou ve třetí a čtvrté generaci.

V českém kontextu není odchod za prací moc nosné téma, ale pár příkladů by se našlo u sousedů, viz například slovenský film Juraje Jakubiska Tisícročná včela. (Amerika se nepočítá :-))