Asi máme všichni v hlavě dost podobný zmatek – jak vybalancovat odpovědné chování a lehkomyslnost, jak najít rovnováhu mezi klidem a panikou. Podávat ruku nebo nepodávat? Zásobit se nebo nezásobit? Jet k rodičům nebo ne? Přece jen už mají svůj věk…

A výuka? Už nečekám na nová nařízení vlády, ani nevolám na speciální linku, abych si vyjasnila, jaká pravidla platí konkrétně pro moji provozovnu, ale přesunula jsem online vše. V nakladatelství je pusto prázdno, balíčky zatím posíláme, ale je dost možné, že i tohle v následujících dnech bude omezeno. Pomalu začínám vnímat jako osobní odpovědnost každého z nás nevídat se s nikým a být doma, pokud to jen trochu jde.

Ano, nakonec jsem i já nakoupila domů několik kilo mouky a brambor. Když ve čtvrtek vyhlásili stav nouze, který obnášel i zavření knihoven, tak naše první kroky vedly právě do knihovny. Nebyli jsme si jistí, jestli ještě najdeme opatovskou knihovnu otevřenou, ale otevřená byla. Takže jsem si mimo jiné přinesla domů všechny knížky o tvůrčím psaní, které tam měli. Chodím kolem nich už kolik měsíců, ale pořád si říkám, že mám přece důležitější věci na práci i na čtení. Tak teď je třeba přečtu. Dám vám vědět, které jsou dobré a stojí za přečtení, stay tuned 🙂

Stejně jako spousta z vás mám doma už týden školou povinné děti. Tři. Kromě učení a odevzdávání úkolů přes systém známý jako Bakaláři, musí děti samozřejmě taky něco jíst. A každodenní vaření rozhodně není moje hobby. Zároveň ale jako OSVČ dost řeším, jak budou následující měsíce vypadat, pokud jde o příjmy a tak z opatrnosti najíždíme na úspornější režim.

(Recept na placky z kysaného zelí: Kysané zelí smícháme s trochou hladké mouky a přidáme vajíčka – dvě na každé balení kysaného zelí – dál smažíme jako bramboráky a kdo moc nemusí smažené, dá se i upéct v troubě na pekáči. A samozřejmě je dobré do toho přihodit nějakou tu sladkou papriku, trochu pepře a kmín. Tohle jídlo je geniální v tom, že obstaráte celou rodinu za padesát korun, je to hotové za půl hodiny a je z toho minimum nádobí. A než se ozve nějaký hnidopich, tak předesílám, že už jsme tu měli i svíčkovou a segedín :-))

Internet je plný materiálů na jazyky a možností, jak se učit na dálku, ale doporučení ode mě nečekejte. Realita je taková, že teď nemáme na jazyky moc pomyšlení. Ani já ne a tak se snažím: 

• využít daný čas užitečně, dopisuju knížku, umyla jsem konečně všechna okna
• udržovat kontakty s blízkými na dálku, zapojili jsme babičku do výuky dětí přes Whatsapp
• udržet režim dětem, každé ráno je krátký brífink, kdo bude mít jaké úkoly (samozřejmě že je hotová půlka, ale o to tu nejde :-))
• zvýšená hygienická opatření asi nemusím rozebírat
• a samozřejmě úsporný životní styl, lepší než peníze projídat je podle mě snažit se je dál udržet v oběhu za služby a produkty, které normálně kupujeme od lidí, kterým teď dost možná taky nastanou těžší časy. Lidl sice máme rádi, ale ten si poradí i bez nás 🙂

Představuju si, jak za pár měsíců čtu tenhle článek, všechno je za námi a život se vrátil do starých kolejí. Kolikrát jsem si na něco stěžovala, ale zas tak špatnej život to fakt nebyl a začne se mi po něm stýskat asi hodně rychle.