Jsem ten poslední, kdo by mohl udílet rady ohledně online výuky. Vždycky jsem se jí bránila jako čert kříži. Není nad osobní setkání! Povídali, že mu hráli. Tak teď to mám 🙂
Nečekejte nějakou velkou pointu. Tenhle příběh nemá žádné vyústění ve stylu Teď když vím, jak je to online super, už nikdy nebudu chtít jinak. Ale nebojte, nechystám se ani fňukat. Já jsem prostě praktik a nad spoustou věcí moc nepřemýšlím – zvlášť když je nemůžu změnit. Prostě dřív jsem učila ve třídě a teď učím online. Tečka. A když už to tak jednou je, proč si to ošklivit?
Všimla jsem si ale jedné věci. Část lidí prostě nechce takovou výuku. Pro spoustu introvertů je telefonování – a online výuka je v podstatě telefonování – možná ještě těžší než živý kontakt. Prostě se jim do toho nechce. Považte, kolik lidí se podvědomě telefonování vyhýbá, nedej Bože v angličtině nebo v jiném cizím jazyce.
Jenže ke svému překvapení se setkávám i s neochotou z druhé strany, tedy že se do online výuky nehrnou ani někteří lektoři.
Co s tím?
Pokud jste v roli lektora a studentovi se do online výuky moc nechce:
- Určitě se jako první ptejte, prostřednictvím jakých nástrojů už student v minulosti komunikoval. Lidé, kteří se bojí technologií ocení, že se přizpůsobíte vy jim a ne že si kvůli vám budou instalovat nový program. A ve skutečnosti je úplně jedno, jestli se výuka zrealizuje přes nějakou speciální platformu (viz níž) nebo jako videohovor přes Whatsapp.
- Nabídněte nejistému studentovi, že si zavoláte úplně nezávazně. Krátce a ideálně hned, ať nemá moc času na rozmyšlenou. Jen proberete novinky a možnosti. Pár minut nikoho nezabije a ledy rychle povolí.
- Je těžké navnadit na online výuku studenty, když o ní sami nejsme úplně přesvědčeni. Takže nejprve si to člověk musí v hlavě srovnat sám a poctivě si odpovědět na otázku: Nepřenáším na svoje studenty stres z nastalé situace?
- Jaký je náhradní plán, kdyby něco nefungovalo? Mějte po ruce náhradní řešení pro případ, že třeba selže zvuk (bez obrazu se žít dá, bez zvuku ne), a předem o něm studenta informujte.
- Ačkoliv… Ono je to bez videa někdy dokonce lepší. Hodině můžete trochu „ulevit“ třeba psaním a koukáním do společného sdíleného dokumentu.
Pokud jste v roli studenta a váš lektor se na online výuku moc necítí:
- Pošlete lektorovi dva tři tipy na platformy, přes které se může výuka realizovat. Dost možná v minulosti vyzkoušel „něco“ a ono něco se v jednom kuse sekalo. Já to třeba takhle měla se Skypem, všichni ho vychvalovali a po mně to pořád chtělo nějakou aktualizaci. Znova a znova. Vlastně se mi nestalo, že by ta věc někdy fungovala normálně. Kromě Skypu (většině lidí fakt funguje :-)) můžete lektorovi nabídnout třeba Zoom, Microsoft Teams, Google Hangouts nebo zmíněný Whatsapp, s tím už dnes opravdu umí snad každý.
- Motivujte lektora, ať si vše vyzkouší nanečisto. Může například poprosit někoho z rodiny, ať jde s druhým počítačem do vedlejší místnosti, a v klidu a bez studentů vyzkoušet, co všechno „to umí“, seznámit se s různými funkcemi. (A ano, já to tak taky udělala.)
- Nasměrujte lektora na odborníky, například holky z Digitální lektoři.