Stejně jako pro každého, kdo píše knížky, i pro mě je velké téma writing productivity a writing routine. A tak se s vámi chci podělit o několik věcí, kterými se snažím řídit. Někdy mi to jde líp, někdy hůř, ale nakonec – nejdůležitější je držet kurz a nenechat se odradit dílčími neúspěchy.

1. Hodně číst je základ. Nejde o to hledat inspiraci u jiných. Jde o to, abyste si vytříbili styl. Abyste měli stále o čem přemýšlet. Aby vás napadala nová témata. Abyste polemizovali s tím, co jste četli. 
2. Pravidelné nebo skokové psaní? Těžko říct, většina profesionálních autorů se shoduje, že je třeba psát pravidelně a z psaní je třeba udělat rutinu, práci. Nečekat na vnuknutí shora. Vydržet před obrazovkou počítače, když zrovna nepřichází inspirace, to je umění 🙂
3. Realita je však taková, že většina začínajících autorů píše nárazově. Psaní totiž (alespoň ze začátku) klame tělem a budí dojem, že to je práce, která jde od ruky a rychle „odsejpá“. I tady však platí známé Paretovo pravidlo 80/20. Samotný text je tedy člověk schopen napsat velice rychle (za oněch zmíněných 20 % celkového času), ale na všechno to redigování, zanášení komentářů a přípravu do tisku je potřeba pořádná Sitzfleisch (a disciplína).
4. Pokud jste spíš skokani, můžete vyzkoušet některý z mnoha retreatů – některé jsou určené překladatelům, některé píšícím autorům a některé jsou otevřené komukoliv. Samozřejmě se za pobyt v nich platí, ale většinou mají také nějakou formu stipendijních programů. Retreat může zafungovat skvěle, ale taky nemusí (prokrastinace). Určitě pomůže mít sparring partnera, v ideálním případě redaktora, ale tuhle roli může sehrát i spoluautor nebo třeba ilustrátor, kterému musíte pravidelně posílat materiál.
5. Krátce před tím, než začala karanténa, jsem docela úspěšně experimentovala s dvojfázovým psaním – tedy ranním a večerním psaním. Pro lidi, kteří pracují na plný úvazek, je tenhle návyk k nezaplacení. Téma se vám přes den/ přes noc pěkně uleží a zůstáváte pořád jakoby „v textu“. 
6. Káva a čistý stůl jsou pro spoustu spisovatelů must have.  Někdo zvládá napsat knížku po kavárnách, klidně i na lavičce v parku, ale většina lidí potřebuje na práci klid a prostor.
7. Psaní patří k činnostem, ve kterých se snadno ztratíte a pokrok není úplně vždycky vidět. Jedna z možností, jak se v tom neztratit, je měřit si počet slov denně, případně se snažit dosáhnout požadovaného počtu slov. Ať tak či tak, pohled na čísla pečlivě zaznamenávaná ve vašem diáři (například) vás vždycky uklidní!
8. Vypadá u vás každý den trochu jinak? Ať už jste třeba na mateřské nebo podnikáte na volné noze, je dost možné, že žádnou každodenní rutinu, do které byste psaní zařadili, nemáte. Zkuste ranní vizualizaci. U snídaně, meditace, kávy apod. si promítněte den, který vás čeká. Co, kde a kdy přesně napíšu? Bude to cestou vlakem, v čekárně, během obědové pauzy nebo když čekáte na děti na kroužek?
9. Deník je taková malá laboratoř každého spisovatele. V deníku nemáte vůbec žádné zábrany, všechno si pěkně „vyčistíte“ a pak už jedete na ostro. 
10. Dost možná se chcete psaním živit (jako třeba já) a dost možná je to váš dream job, ale pozor, zejména ze začátku se ukazuje, že kombinace tak trochu nudné práce a psaní není vůbec špatná. Nemůžete totiž bojovat na dvou frontách – snažit se uspět v superkreativním povolání a zároveň se snažit prorazit jako autor. Naopak, spousta autorů má první roky tu nejobyčejnější kancelářskou práci. Nejde jen o složenky, ale především o to, že každý potřebuje střídat kreativitu a oddech. 
11. Je vaší doménou spíš mluvené slovo než psaný projev? Pak je dobrým spisovatelským hackem knihu nejdříve nadiktovat do mobilu či jinam. Můžete dokonce využít speciální diktovací softwary, které text rovnou přepíšou do češtiny.
12. Potřebujete motivaci zvenčí? Aby vám neustále někdo šlapal na paty? Jednou z možností je writing coach. A můžete mít i toho virtuálního, já například sleduju Alexu Donne, Kristen Martin a další. 
13. A když je nejhůř a můžete si to dovolit finančně, existují ghostwriteři – tedy lidé, kteří umí psát a podle vašeho zadání sepíšou prakticky cokoliv. Často je využívají například sportovci nebo známé osobnosti.
14. A na závěr citát z Průvodce po literárním řemesle (František Hrdlička): „Psaní – podobně jako například sport – vyžaduje jistou disciplínu, tj. soubor pracovních návyků, které dodržujeme, ať už jsou okolnosti (pracovní prostředí, počasí, vnitřní vyladění) příznivé nebo ne. Dokážete-li uhájit – řečeno se Stanislavským – okruh veřejné samoty (prostor, v němž se můžete soustředit) a vyhradit si pro práci pravidelné hodiny, máte vyhráno.“

Máte rukopis hotový? Prima! Mrkněte na všechny články o vydávání knih tady na webu a jste také srdečně zváni na seminář Jak vydat knihu, který pořádám vždy jednou až dvakrát měsíčně.