Jsem grafoman. Nebo spíš grafomaniak, kdyby takové slovo existovalo. Psaní je pro mě terapie. Píšu deník, blog, knížky a samozřejmě miliony poznámek průběžně. Psaní je pro mě klíčová technika, když se učím cizí jazyky. Netajím se tím, že psaní deníku je pro mě dost zásadní technikou v rozvoji podnikání. Mám stohy podrobných písemných záznamů projektů, nápadů, draftů knih apod. 

Takže co je to ten draft, o kterém jsem vám dneska chtěla napsat?

Draft je strašně široký pojem. Draft je hrubá nebo pracovní verze, koncept, osnova, návrh, náčrtek, skica, verze nanečisto. Draft je všechno od několika poznámek na A4 až po nehotový rukopis článku nebo knihy.

(O významu draftu jsem psala také v článku Jak napsat učebnici.)

Draftuju všechny svoje projekty i knihy a často za tím účelem používám „baličák“, prostě hnědý balící papír, který koupíte za pár korun v papírnictví. Líbí se mi na něm, že je všechno přehledné a můžu ho rozložit na zemi a podívat se na strukturu webu nebo knihy jakoby z letecké perspektivy. Dobře poslouží i papír A3, kde píšu horizontálně kapitoly v pořadí, v jakém budou v knize, a vertikálně základní osnovu.

Pro fiction i non-fiction můžete ale také využít princip storyboard – větší nástěnku, kde můžete libovolně přesouvat barevné lepící papírky. Praktickou ukázku najdete v tomhle videu mojí oblíbené Kristen Marten (starší videa jsou super, novější trochu ezo). Na „nástěnky“ je zase dobré myslet, když se zbavujete krabic z IKEA, nábytek bývá podložen obřími kartony. Pak už stačí jen skočit do papírnictví pro lepící papírky.

Draft pomáhá

• psát pravidelně, a to i ve dny, kdy třeba úplně není nálada (prostě si vyberu něco rutinního)
• vrátit se k projektu, když se stane, že z něj na pár měsíců vypadnu (komu se to někdy nestalo?)
• vidět pokrok, když trudomyslním a mám pocit, že se nic nehýbe dopředu (a zase, komu se to někdy nestalo?)
• a zejména u knih je draft zcela klíčový pro psaní v tandemu

Dokonce není vůbec špatné mít těch draftů víc, tedy mít rozdělaných víc textů. Já vím, že současná rétorika je spíš opačná. „Zaměř se na jednu věc, na tu se soustřeď, napni tím směrem všechny plachty, bla bla bla.“ Jenže mně docela pomáhá, když mám věcí rozdělaných víc a ráno si tak trochu podle nálady a taky možností můžu vybrat, na čem dneska budu pracovat. Protože je úplně normální, že někdy máme fázi kreativnější a troufneme si na ty těžší pasáže, a jindy máme prostě útlum a člověk je rád za trochu té stereotypní práce (dodělat támhle tabulku, támhle zase něco do rejstříku…). 

Koneckonců i tento článek o draftu byl dlouho draftem. 

Více o tom, co mi při psaní pomáhá najdete v článku Jak napsat knihu s full-time prací a třemi dětmi.