V jednom Jazykovém zpravodaji jsem se vás ptala, co přesně děláte pro resuscitaci zapomenutých jazyků. Ne, nemám na mysli latinu, starou řečtinu nebo další mrtvé jazyky. Mám na mysli jazyky, které jste se učili třeba na střední, a od té doby jim jde hlavně o to vzbuzovat ve vás výčitky svědomí. 

Sešlo se mi několik desítek mailů s nápady a tipy „jak na to“. Za všechny strašně moc děkuju a na všechny jsem poctivě odpověděla 🙂 Často se v nich opakovalo:

• číst zjednodušenou četbu
• sledovat YouTube kanály
• poslouchat rozhlas
• kontakt s rodilým mluvčím, teď v době karantény zejména iTalki.com, nebo tandem
• a psát (například dopisy starým známým z Erasmu)

A jako nejoriginálnější rozhodně vyhodnocuju tip najít si oběť, kterou budete učit (zdarma). Může jít o děti (spíš starší, mladší se bez průpravy učí hůř) nebo jiné rodinné příslušníky. Podle mě by to ale fungovalo lépe s někým, koho znáte spíš méně.

Ráda bych k tomu ale přihodila ještě nějakou tu trošku do mlýna. Chci se s vámi podělit o pár pravidel, která mi přijdou důležitá nehledě na to, jak přesně resuscitaci provedeme:

1. Ne jazyky, ale jazyk
Chyba je už v samotném názvu dnešního článku. Nebudeme resuscitovat jazyky, ale vybereme si jenom jeden!!! Neměli bychom dovolit, aby nás válcovaly výčitky za všechny jazyky naráz, navíc víme, že učit se víc jazyků najednou není úplně nejšťastnější volba. (viz článek Dva jazyky najednou)

Teď když víme, který to bude, můžeme si udělat jasno v tom, proč to celé děláme. Chcete mít prostě jen dobrý pocit, že jste to dali (a občas si třeba přečíst knížku) nebo do dané země pojedete?

2. O co mi jde
Tedy uvědomit si, co v jazyce potřebuju nebo chci dělat. Já vím, že to omílám pořád dokola, na seminářích často mluvíme o tzv. priority skills. Jenže tady je to dvojnásob důležité. Zejména je totiž velice lákavé vzít do ruky knížku a utěšovat se dobrým pocitem, že všemu krásně rozumím. A přitom nedám dohromady větu… Z toho také vyplývá:

3. Hlídat si pasivní a aktivní složku jazyka
Že jsou tyhle nůžky celkem dost rozevřené i normálně, to všichni víme. V případě jazyků, které oprašujeme, je ale aktivní složka od té pasivní vzdálená asi tak sto kilometrů severovýchodně. Takže pojďme si hned na začátku oprašování dovolit ten luxus a pokud chceme v cizím jazyce číst, pojďme číst. Pokud chceme mluvit, pojďme rovnou mluvit.

4. Jak začít?
Nejlépe úplně nenásilně. Co třeba vzít si po přečtení tohoto článku do ruky papír a tužku a psát seznam slov a vět, na které si vzpomenete „bez koukání“? Prostě takový paměťový free recall.

Hotovo? Jdeme si nachystat strategii.

5. Studovat jako by to bylo poprvé
Podle mě si problémy s oprašováním děláme hodně sami. Máme prostě pocit, že máme náskok a že to všechno půjde samo, ale ten resuscitační proces vyžaduje tu samou energii jako když jsme začínali kdysi. Pravidelnost. Každodennost. Disciplínu. Učit se slovíčka. Jet samomluvu. Sledovat seriály. Opakovat po našich oblíbených seriálových postavách. Napsat deset vět a nechat si je zkontrolovat. 

A abych nezapomněla. Napsat deset vět a nechat si je zkontrolovat.

Ano, vím, že jsem s tím psaním otravná 🙂 Jen pro jistotu přikládám odkaz na můj článek Tvůrčí psaní a cizí jazyky.

6. Vzdát to a obout se do něčeho nového
Chápu, že to jste asi slyšet nechtěli. Ale minimálně u mě to bylo zásadní prozření. Já měla dlouho pocit, že musím zůstat jen u těch svých jazyků a v podstatě jsem jen a) rozvíjela ty, které potřebuju pracovně, b) udržovala ty, které jsou hobby, a c) oprašovala ty, u kterých jsem měla špatné svědomí. A to trvalo roky. Až jsem kapitulovala a loni v únoru jsem přidala finštinu a letos v lednu polštinu. Teď je mi mnohem líp, konec zpovědi.

Podle mě hlava potřebuje nové podněty a ne se pořád vrtat v tom, co už tu bylo. Ani ve finštině, ani v polštině se nestal zázrak, učím se oba jazyky se všemi běžnými nešvary (znáte to, jsou týdny, kdy se na to prostě nepodíváte a na začátku hodiny se se sklopenýma očima snažíte rozpomenout na časování slovesa „být“), ale mozek se nastartoval a mám pocit, že mi to pomohlo rozjet se i jinde.

Tolik k resuscitaci nebo oprašování, chcete-li. Taky tomu můžeme moderně říkat restart nebo refresh. Budu ráda, když mi napíšete o vašich dalších zkušenostech a pokud to chcete probrat osobně, aktuálně vypsané semináře najdete zde.