Jednou z technik, na které nedám dopustit, je samomluva. V moderní polyglotské hantýrce se tomu říká shower conversation, známá maďarská polyglotka Kató Lomb zase používala termín autologue. A neznamená to nic jiného než povídání o samotě a tak trochu do zdi.

Za mě osobně totiž existují dvě zázračné techniky v učení jazyků – tou první je pravidelná samomluva a tou druhou je časté psaní. O psaní byla řeč třeba v článku Tvůrčí psaní a cizí jazyky nebo O deníkách naposledy, slibuju. Psaní je super, protože ho lze snadno provozovat pozdě večer v bytě plném spících dětí. Se samomluvou je to těžší, tedy alespoň pro mě. Ale když se chce, všechno jde. K samomluvě využívám cesty autem nebo vaření.

O samomluvě ale dnes také rozhodně nebudeme mluvit poprvé. Už jsem se o ní zmínila v článku Jak se učím finsky nebo Jak udržovat jazyky po třicítce, ale nikde jsem jí vlastně nevěnovala tolik prostoru, kolik si zaslouží. Takže jdeme na to!

Co budete potřebovat? 

• Ideální je být u toho sám.
• A vykonávat nějakou jinou činnost, u které jste relaxovaní a kterou vykonáváte více méně automaticky. Mně vyhovuje víc než co jiného řízení, ale studenti si také chválí například žehlení.
• Zbavit se pocitu trapnosti. Ano, je to totiž svým způsobem trapné.

Co říkat?

• Doslova cokoliv. Opravdu cokoliv, co vás napadá. Můžete říkat jen jednotlivá slova, můžou to být úryvky z učebnice, které vám utkvěly. Ale nejvíc se samozřejmě cení vlastní tvorba 🙂
• Na nižších úrovních můžeme pracovat jen s oddělenými slovy – například pojmenovávat barvy kolem sebe a číst značky aut před námi. Ideální je ale začít tvořit co nejdříve jednoduché věty, třeba jen „auto je modré, strom je zelený“.
• A vůbec nejlepší je „automatické mluvení“ – asi jako kdybyste seděli u psychologa a mohli mluvit úplně o čemkoliv.

Co vám to přinese?

• Naučíte se rychleji kombinovat to, co umíte, do smysluplných celků, i kdyby to bylo dvě stě slov. Znáte tu pauzu, kdy si prostě nemůžete vzpomenout na slovíčko? Těch pár vteřin se jeví jako věčnost, ale díky samomluvě se tyhle naše konverzační prostoje mohou výrazně zkrátit.
• Zlepší se vám výslovnost. Tady je potřeba být na sebe trochu přísný a tlačit se do co nejautentičtějšího přízvuku. Napínat mluvidla, jazyk, svaly, je to jako tělocvik.
• Cizí jazyk se v puse konečně jakoby usadí. A toho se nedá dosáhnout jinak než desítkami „napovídaných“ hodin a trochou toho zmíněného tělocviku. 
• Zvyšuje se pravděpodobnost přenosu slov z krátkodobé do dlouhodobé paměti. Zejména pokud se v samomluvě objeví věci, které jste nedávno studovali, článek, který jste nedávno četli, nebo jen nápis, který jste zahlédli. Bez samomluvy by tyhle věci propadly do černé díry paměti, ale když je vyvoláme, dáváme jim šanci. Ostatně, tohle „vyvolávání z paměti krátce po“ je neocenitelným návykem vždy a všude.

A jaký je váš oblíbený fígl na cizí jazyky? Jaká technika nejvíc pomáhá vám? Budu ráda, když mi o ní napíšete na luciegramelova@gmail.com.