Hypokoristika jsou domácké podoby vlastních jmen, někdy se jim česky říká jména mazlivá. Josefovi říkají přátele Pepo a manželka Pepíčku, Kateřině zase říkají v práci Katko a maminka ji oslovuje Kačenko. Ne jinak je tomu v řečtině. Jména jako Αλέξανδρος, Κωνσταντίνος,  Μανώλης nebo Αναστάσιος mají jejich nositelé v občance, ale pro přátelé jsou Αλέκος, Κώστας, Μάνος a Τάσος. V řečtině nám možná ještě spíš než v češtině vyvstane také ryze praktický aspekt hypokoristik – jsou prostě kratší, většinou dvojslabičná. Je velký rozdíl volat na někoho Αλέξανδρε a Αλέκο 🙂

Poznámka ke tvoření vokativu, tedy 5. pádu. Možná vás zaskočilo /ε/ v jednom tvaru a /ο/ na konci druhého. Vokativ mužského rodu tvoříme zpravidla koncovkou -ε, ale některá paroxytona, tedy slova, která mají přízvuk na druhé slabice od konce, a týká se to hlavně vlastních jmen, tvoří vokativ s koncovkou -ο: Γιώργο, Αλέκο, Πέτρο,… V ženském rodě nemusíme nic řešit a tvar vokativu odpovídá tvaru prvního pádu.

Vy se ale určitě nejvíc těšíte na ten test! Tak pojďme na to! V prvním sloupci najdete domácké podoby jmen (tedy hypokoristika), zkuste je přiřadit k plné – oficiální – verzi jména ve sloupci následujícím.

1) Πόπη

2) Άκης

3) Ρίτα

4) Μιμή

5) Λάκης

6) Καίτη

7) Μάνος

8) Ρένα

9) Γιώτα

10) Μίμης

11) Βίκυ

12) Πάνος

13) Λίτσα

14) Κώστας

15) Κούλα

16) Τάσος

17) Αλέκος

 

A) Κατερίνα

B) Μαργαρίτα

C) Αναστάσιος

D) Καλλιόπη

E) Αλέξανδρος

F) Παναγιώτα

G) Γιάννης

H) Βασιλική

I) Κωνσταντίνος

J) Δημήτρης

K) Ευαγγελία

L) Δήμητρα

M) Παναγιώτης

N) Ειρήνη

O) Μανώλης

P) Αποστόλης

R) Κυριακή

 

Ještě než vám odhalím řešení – ostatně věřím, že už to ani nepotřebujete – pojďme se podívat krátce na to, jak se řecká hypokoristika nejčastěji tvoří. Spíš méně často slouží jako základ první slabika jména, to jsou příklady jako Κώστας, Πάνος nebo třeba Μάνος. Častěji ale hypokoristikum vzniká ze slabik koncových, konkrétně z diminutiva (zdrobněliny) jména. Právě tak vede cesta od Ευαγγελία k Λίτσα (Ευαγγελία / Ευαγγελίτσα / Λίτσα) nebo od Κυριακή ke Κούλα (Κυριακή/ Κυριακούλα/ Κούλα). Tak se také snadno stane, že jedno hypokoristikum tu máme pro několik jmen. Κούλα můžeme volat na Βασιλική i na Κυριακή, obě totiž mají v kořeni svého jména /k/,  Άκης může být jak Γιάννης, tak Γιώργος a mnoho dalších jmen (logicky, protože se jedná o samotnou koncovku zdrobnělin)  a Λάκης zase Αποστόλης nebo Βασίλης. Koneckonců, i v češtině se děje něco podobného. U Slávka si nikdy nemůžete být jisti, jestli je to Jaroslav, Stanislav nebo jiný -slav. Ani Mirek není jednoznačný, většinou se sice jedná o Miroslava, ale taky to může být Jaromír nebo jiný -mír. Některá hypokoristika jsou však jen málo předvídatelná. Τούλα může být Φωτεινή a Αρχαντούλα, ale překvapivě také Δήμητρα.

A teď slíbené řešení, pokud jste u některých jmen váhali: 

1D, 2G, 3B, 4L, 5P, 6A, 7O, 8N, 9F, 10J, 11H, 12M, 13K, 14I, 15R, 16C, 17E