První takový frazeologismus, se kterým se většina studentů řečtiny setká, je obrat πεινάω σαν λύκος „mám hlad jako vlk“. Sloveso πεινάω patří totiž mezi typická slovesa druhé třídy, a tak tohle slovní spojení najdeme v každé učebnici v některé z prvních kapitol, když se učí právě časování sloves druhé třídy.

Patrně nejoblíbenější zvířata řecké frazeologie jsou γουρούνι „prase“, βόδι „vůl“, κόκορας „kohout“, κότα „slepice“, γάτα „kočka“, γαϊδούρι „osel“, αλεπού „liška“ nebo třeba αρνί „jehně“ či zmíněný λύκος „vlk“. Ten výběr asi nikoho moc nepřekvapí, stačí se chvíli projít po řeckém venkově a vše je celkem jasné. Pravda, vlka na návsi nepotkáte, ale v řeckých lesích jsou, ne že ne. Nicméně třeba s medvědem (αρκούδα), přestože v Řecku žije také, se v řecké frazeologii moc nesetkáme.

Některé frazeologismy, třebaže nejsou úplně stejné jako v češtině, identifikujeme celkem snadno. Našinci rychle dojde, že:

• αγοράζω γουρούνι στο σακί „koupit prase v pytli“ by asi mohlo být to samé jako „koupit zajíce v pytli“,
• nebo že kdo hledá blechy ve slámě (ψάχνω ψύλλους στα άχυρα), hledá asi jehlu v kupce sena
• a με έναν σμπάρο δύο τρυγόνια „jednou ranou dvě hrdličky“ ne nadarmo nápadně připomíná „dvě mouchy jednou ranou“

Stejně tak spousta přirovnání je jasná na první dobrou. Je jasné, jak to asi v praxi vypadá, když někdo πάει σαν χελώνα „chodí jako želva“ nebo κολυμπάει σαν δελφίνι „plave jako delfín“.  Někdy nám ale můžou trochu chybět slovíčka. Když vám řeknu, že χάνος je druh ryby, pak už víte, co může být κοιτάζει σαν χάνος (někdo se zamyslí a kouká nepřítomně a přitom má často otevřenou pusu), jenže χάνος opravdu nepatří mezi běžnou slovní zásobu studenta řečtiny 🙂

A pak je tu ale samozřejmě spousta frazeologismů, jejichž význam se při sebelepší vůli odhadnout nedá. Pamatuju si, jak mě zaskočil výraz κατά φωνή κι ο γάιδαρος „podle hlasu i osel“, což řeknete v téže situaci jako v češtině „my o vlku a vlk za dveřmi“, tedy když se někdo objeví nečekaně, když o něm zrovna mluvíme. A stejně jako v češtině můžete říct jen „my o vlku“, můžete tuhle kolokaci useknout v půlce i v řečtině a říct pouhé κατά φωνή.

Když máte průšvih, který naštěstí prošel bez povšimnutí a nezpůsobil nikomu žádnou újmu, můžete zase říct: ούτε γάτα ούτε ζημιά doslova „ani kočka, ani škoda/ztráta“. Prostě zas tak moc se nestalo, respektive sice stalo, ale naštěstí nezůstaly žádné důkazy 🙂 S kočkou je ale výrazů opravdu hodně, namátkou:

• Όταν λείπει η γάτα, χορεύουν τα ποντίκια.  – Kocour není doma, myši mají pré. (doslova: Když chybí kočka, tancují myši.)
• Σαν βρεγμένη γάτα – jako zmoklá slepice/zpráskaný pes (doslova: jako mokrá kočka)
• Σαν το σκύλο με την γάτα – jako pes a kočka

Stejně jako moji studenti, i já mám největší slabost pro frazeologismy, ve kterých vystupují zvířata, která nám asociují ten svět středomořský – jako třeba σουπιά „sépie“ nebo τζίτζικας „cikáda“.  Alespoň dva příklady za všechny: Když je hodně horko, můžete říct σκάει ο τζίτζικας „praská cikáda“ – prostě je tak horko, až praskají cikády (já se nikdy nemohla ubránit souvislosti s naším „mrzne, až praští“). No a když je někdo vychytralý nebo dělá něco potají, můžeme mu říct είσαι μια σουπιά „ty seš ale sépie“ 🙂

A ještě si neodpustím jeden příklad. Když slibujete něco nereálného, slibujete česky hory doly, modré z nebe, případně hory i s horákama, ale řecky slibujete „zajíce se štólami“: τάζω λαγούς με πετραχήλια. Slovíčko πετραχήλι je část oděvu pravoslavných kněží (epitrachelion), je to vlastně to samé jako římskokatolická štóla. Dodneška, kdykoliv to slyším, tak mi to přijde přinejmenším zvláštní 🙂