Jedním z nejčastějších dotazů, které dostávám, je „jak na slovíčka?“. Jak se učit slovíčka, jak si je zapisovat, s jakou frekvencí opakovat… Než se vrhneme na konkrétní techniky, pojďme si na úvod říct něco málo o paměti.

Je mi 40 let a bez kontextu už si nepamatuju prakticky nic. Věk ale není rozhodující faktor. Dokonce mi přijde, že žehrat na věk ve čtyřiceti, je jedním slovem mimo. Paměť ale také výrazně zhoršuje roztěkanost, neschopnost se soustředit, nedostatek spánku a taky nadměrná konzumace alkoholu – to jediné se mě snad netýká. A pak jsou tu třeba děti nebo sociální sítě. Paměť zřejmě nezhoršují přímo, ale co si budeme povídat, určitě jí ani nepomáhají (teď mám na mysli ty sociální sítě). Ale zpátky k první větě „bez kontextu už si nepamatuju nic“. Čím jsme starší, tím víc potřebujeme kontext. 

Víckrát jsem psala o tom, jak miluju Babadum, jenže potíž je, že tam jsou slovíčka izolovaně. Babadum určitě hrát nepřestanu, protože mě to prostě baví (věděli jste, že umí udělat mix všech dvaceti jazyků?), ale pravda je, že si z toho nepamatuju téměř nic nebo jen hodně málo. Protože tu chybí kontext. Pokud si z Babadum něco zapamatuju, je to spíš náhodná asociace. Mozek našel nějaké spojení, například na základě podobnosti s jiným jazykem nebo s už známým slovíčkem v daném jazyce – neboli zasadil to slovíčko do určitého kontextu. 

Takže kdy si věci pamatuju nejlépe? 

• Čtu a poslouchám zásadně s tužkou v ruce a vypisuju si celé věty stylem zpětného překladu. Píšu si hlavně to, co chci co nejdřív použít!!! A vždycky už se úplně třesu, jak tím oslním náhodného posluchače nebo svého lektora 🙂 Kontext tu tvoří jak zdroj samotný, tak představa situace, kdy ten či onen výraz použijete. V ideálním případě je pak vše korunováno použitím v reálné situaci, což už je opravdu paměťový háček na druhou. Takovou větu už z hlavy nedostanete. Více o této technice v článku Slovníček šmrncovních frází.
• Další fígl je spojovat do slovních spojení něco nového a něco starého. Co takhle jednou propojíte, z hlavy už se pak neztratí. Více o této technice jsem psala v článku Jak se učím turecká slovíčka. Pokud vás například trápí slovíčko pembe „růžový“ a nedaří se vám ho zapamatovat, pomůže například spojení se slovíčkem panter, tedy pembe panter neboli „růžový panter“.
• Mnemotechnické pomůcky. Já je moc nemusím a určitě se s nimi musí šetřit, ale fakt je, že když se teď po půl roce snažím resuscitovat finštinu, tak jedna z prvních věcí, co mi přišla na mysl byla moje věta „Jano má žízeň“ a to že jano znamená finsky „žízeň“ nezapomenu už asi nikdy. Praktickou ukázku práce s mnemotechnickými pomůckami najdete také v článku Deset mnemotechnických pomůcek aneb deset řeckých slov zadarmo. 
• Osobně nepoužívám aplikace. Pokud bych se pro ně v budoucnu rozhodla, určitě by to byla ANKI. Ale i Quizlet a podobné aplikace tuhle funkci splní dobře. Opět platí základní pravidla: co nejvíc kontextu, ideálně už při výběru slovíček a raději zapisovat větné celky než izolovaná slovíčka. Aplikace nepředstavují tak docela další techniku učení slovíček. Je to spíš způsob zápisu – někdo si prostě píše slovíčka do sešitu, někdo na kartičky a někdo do aplikace. 
• Další tipy najdete v článku Tak kolik slovíček už umíš? 

Všechny tyhle metody spojuje jedna věc a to je KONTEXT, ať už nějaký reálný (těším se, kdy jakou větu použiju a eventuálně si tu situaci představuju) nebo něco úplně bizarního ve stylu růžového pantera….

Závěrem možná ještě pár slov k frekvenci opakování. Odpověď není vůbec jednoznačná. Dobře si uvědomuju, že řada lidí by ocenila přesnou odpověď ve stylu „první dva dny ráno a večer, po zbytek týdne jednou denně a od čtrnáctého dne stačí jednou týdně“. Jenže takhle to bohužel nefunguje. Svoji roli hraje především mnou dokola omílaný kontext, ale také objem materiálu, který se chcete nebo potřebujete naučit. Je prostě rozdíl, jestli se jedná o pár slovíček, u kterých si dám práci s vytvořením skutečně festovního kontextu, nebo se jedná o sto slov s velmi chabým kontextem. To první vyžaduje minimum opakování, mnohdy stačí jedno, dvě (čím kratší interval tím lepší, první opakování ať je klidně ještě ten den, případně den následující), to druhé bude vyžadovat dost možná desítky opakování.