Většinou se tu snažím psát o tom, co funguje tak nějak všem – tedy o tom, co se v jazycích osvědčilo nejen mně, ale mám za to, že se dá použít celkem univerzálně. Dneska mě napadlo vzít to z druhé strany – co jsou ty nejpodivnější způsoby učení, se kterými jsem se za svou praxi setkala.
Jasně, většina lidí si nejspíš nad následujícími řádky zaťuká na čelo, ale na druhou stranu, je léto, tak třeba to někoho na pláži nebo na chalupě vytrhne z letargie 🙂
Jdeme na to!
- První příčku si už několik let drží katalog IKEA, který svého času velmi úspěšně plnil roli slovníčku jedné mojí studentky, více v článku: Jak se učí italsky Lenka
- Při jiné příležitosti jsem zase vyfotografovala ty nejhezčí zápisky, jaké jsem kdy viděla, nic tak originálního jsem do té doby nepotkala. Ukázalo se, že se tomu říká skečnouting a na ukázky se můžete mrknout tady.
- Ale ať se nám to tu nezvrhne v nějaký kreativní koutek, vybavuju si taky jednu typickou „ajťákovinu“, kterou nemám bohužel nijak obrazově zdokumentovanou. Klučina si našel před cestou do Turecka tzv. frequency list – tedy seznam nejpoužívanějších slov. Pět set slov „nalil“ do Anki a celkem „nahrubo“ se je tímhle stylem během dvou týdnů naučil. Přijel tam a mluvil prakticky bez gramatiky, jen s tím, co uměl. Slova říkal v základních tvarech anebo se je prostě jen snažil zachytit v tom, co slyšel. Zní to divoce, ale výsledky byly fakt překvapivé.
- Na kurzu katalánštiny jsem se kdysi setkala s paní, která studovala všechny možné jazyky prakticky výhradně prostřednictvím bible. Ne že by četla bibli v různých jazycích, to asi dělá víc lidí, ale ona skutečně využívala perfektní znalosti bible k „dekódování“ nebo „dešifrování“ pro ni neznámého jazyka. Ostatně, věděli jste, že u nás existuje Dům bible, kde můžete koupit desítky cizojazyčných biblí, včetně jazyků jako thajština, perština nebo třeba maďarština?
- A závěrem zase nohama trochu na zem. Ze seriálů na Netflixu nebo z telenovel se učí jazyky každý druhý, ale kolik z nás by bylo ochotno trávit hodiny a hodiny titulkováním? Nedejte se mýlit, tzv. fansubbing neboli amatérské titulkování je v Česku fenomén mnohem rozšířenější, než by se na první pohled mohlo zdát, a nejednou jsem se setkala s tím, že titulkářům dopomohl také ke skvělé angličtině. Pokud byste to chtěli zkusit, více zde: Titulkování filmů a studium jazyků.
Tolik k těm nejpodivnějším metodám a pokud byste rádi zkusili něco řekněme úplně obyčejného – nebo dokonce osvědčenějšího – můžu vám doporučit svoji knihu Jak vyzrát na cizí jazyky nebo videokurz Jak se učit jazyky.