Stejně jako je čeština neslavně proslulá akumulací souhlásek a slovy, která se obejdou i zcela bez samohláskového pojiva, estonština hromadí naopak vokály – a, ä, e, i, o, ö, õ, u, ü. Vznikají tak běžně slova se čtyřmi, pěti, ve výjimečných případech i více samohláskami za sebou. Často se jedná o složeniny, v nichž první část dvěma samohláskami končí a druhá začíná.

Například:

jäääär – jää (led) + äär (okraj) = okraj ledu

töööö – töö (práce) + öö (noc) = noční směna

kuuuurija – kuu (Měsíc) + uurija (výzkumník) = výzkumník na Měsíci

kuuäär – kuu (Měsíc) + äär (okraj) = okraj Měsíce

ööaed – öö (noc) + aed (zahrada) = noční zahrada

Na vině bývá to, že délka samohlásky se v estonštině vyjadřuje jejím zdvojením. Opakuje-li se tedy dvakrát stejná samohláska, jedná se pouze o prodloužení její délky. V restauraci si tak můžeme objednat polévku raamen (čteme: rámen), na konci modlitby říkáme aamen (čteme: ámen). Česká Sára existuje v estonském kalendáři jako Saara, Líza jako Liisa. S podobnou situací se tak můžeme setkat i v češtině třeba ve slově ‚náústek‘, které by Estonci přepsali jako ‚naauustek‘.

Absolutním vítězem je õueaiaäär s dokonce osmi samohláskami za sebou. Jde o složeninu ze tří slov, a to – õue (õu = dvorek) + aia (aed = zahrada) + äär (okraj, ohrazení), tedy jakési ohrazení zahrady u domu.

Hra se samohláskami a dvojhláskami bývá předmětem estonských jazykolamů. Známým příkladem je: kuuuurija töööö ööülikoolis – noční směna výzkumníka Měsíce na noční univerzitě, nebo jõululaululaulja – pěvec vánočních písní, česky jedním slovem koledník. Jejich autentickou výslovnost si můžete poslechnout na stránkách studentů Tartuské univerzity.

Ekvivalentem českého „Strč prst skrz krk!“ je estonské: „Ao äia õe uue oaõieaia õueaua ööau.“ S jeho překladem si lámou hlavu dokonce i rodilí mluvčí. Dohromady jsme nakonec dali pozoruhodnou formulaci: „Noční vyznamenání hlídacího psa nové zahrady kvetoucích fazolí sestry tchána rozednění.“

O autorce: 

Michaela Dlouhá se v současné době potuluje, tvoří a studuje na severovýchodě Evropy, kam ji zavál zájem o místní folklor, kulturu a historii. Na Karlově univerzitě vystudovala český a anglický jazyk a literaturu, na což navázala literárně-filmovým studiem v Tallinnu. Zabývá se výukou jazyků, tvůrčím psaním a estonským folklorem, skrze nějž se propracovává ke kořenům vlastní tvorby a fantazie.