I když zná čeština docela hodně druhů sněhu, většinou se rozlišují přídavnými jmény a není třeba pro ně vymýšlet slova zcela nová. Jakýsi sněhový cyklus v lyžařské terminologii začíná prašanem, tedy čerstvě napadaným sněhem, v němž se krystalky časem začnou lámat, bortit a zapadat do sebe, až vznikne soudržnější sněhová pokrývka, tedy plstnatý či zlomkový sníh. Další fázi tvoří okrouhlozrnitý sníh, který už není tak lesklý a zářivě bílý. Vlivem střídání teplot sníh dozrává v nebezpečný hranatozrnitý – právě on na horách může za častý výskyt lavin. Přechodné fázi mezi sněhem a ledem, která je k vidění hlavně na jaře při oblevě, se odborně říká firn.

V severských zemích je však sníh nedílnou součástí každodenního života a zároveň i symbolem kulturní identity, a tak se musejí jednotlivé typy jasně odlišit.

A který severský jazyk má vůbec nejbohatší sněhovou slovní zásobu?

5. místo: švédština

Vítěznou pětici otevírá švédština s 25 výrazy, i když některé zdroje uvádějí číslo 50. Nejobecnější švédské slovo pro sníh zní snö, sníh označovaný jako blötsnö je mokrý a rozbředlý, zatímco hårdsnö znamená tvrdý a soudržný sníh. Umělému sněhu Švédové říkají konstsnö, obdobou českého prašanu je pak nysnö. Existuje ale i rekordsnö, tedy rekordní sníh, yrsnö, což je sníh rozmetávaný větrem do všech směrů, či åsksnö, jenž padá během bouřky. Ve švédštině se druhy sněhu dělí nejen podle kvality, ale i příležitostí. Julesnö je například vánoční sníh, majsnö zase překvapivý (a většinou nevítaný) sníh v květnu.

4. místo: islandština

Ani počet islandských sněhových slov není zcela jasný. Většina zdrojů jich uvádí minimálně 46, ve starém islandském přísloví se však hovoří o celé stovce! Tento lingvistický úkaz si sami Islanďané vysvětlují tak, že byli až příliš dlouho odříznuti od světa, a tak mezitím „z nudy“ vymysleli pestrou škálu sněhových pojmenování, z nichž je prý dobré se alespoň pár naučit, pokud chce člověk zapadnout mezi místní. Třeba krap islandsky znamená sníh smísený napůl s vodou. Britové přišli s legrační teorií, že základem názvu pro sněhovou plískanici se stal povyk, který Islanďané ztropí, když do takového sněhu šlápnou. Typicky islandský je hjarn, tedy sníh, který nikdy netaje, anebo fönn, jejž navane prudký islandský vítr. Kromě typů sněhu islandština rozlišuje i různé druhy sněžení. Třeba hundslappadrífa označuje velmi silné sněžení, pro které jsou příznačné velké sněhové vločky, él zase prudké a nečekané sněžení, občas doprovázené krupobitím.

3. místo: inuitština

Jazyk, jímž se odnepaměti dorozumívají obyvatelé arktických oblastí severoamerického kontinentu a části Grónska. Zatímco grónská inuitština disponuje zhruba 40 sněhovými výrazy, ta aljašská jich potřebuje úctyhodných 70. Bohatostí inuitštiny byl v devatenáctém století ohromen antropolog Franz Boas, který prohlásil, že Eskymáci mají pro sníh až 100 slov, a vytvořil tak po desetiletí omílaný lingvistický mýtus, který však další badatele motivoval zabývat se kulturní podstatou jazyků ještě hlouběji. S počítáním inuitské sněhové slovní zásoby je to ale ještě komplikovanější kvůli její mnohoznačnosti. Například maujaq v zimě označuje sníh, do kterého se člověk propadne, ale jinak se slovo vztahuje na jakoukoliv jinou měkkou hmotu. Stejně tak illusaq v odpovídajícím kontextu znamená soudržný sníh vhodný pro stavění iglú, ale jinak se používá pro jakýkoliv materiál, ze kterého se může něco postavit.

2. místo: sámské jazyky

Skupina jazyků, jimiž hovoří obyvatelé severní Skandinávie a úplného severozápadu Ruska, podle výzkumu z roku 2016 dokáže sníh vyjádřit 175 až 180 různými slovy. Mohli bychom namítnout, že považovat skupinu 9 až 11 sámských jazyků za jeden by bylo nespravedlivé, řada lingvistů je však vnímá pouze jako dialekty. V sámské slovní zásobě se odráží zejména kvalita, místní říkají dokonce „duše“ sněhu. Sámští mluvčí naopak neznají žádné slovo pro umělý sníh, neboť „takové moderní hlouposti prostě nemají zapotřebí“. Sabekguottát označuje zmrzlou krustu sněhu, která lyžaře unese jen sotva, åppås je nedotčený sníh bez jakékoliv stopy, tvrdá krusta tjarvva se zase tvoří na jaře a ocení ji zejména sobi, neboť jim umožňuje bezproblémovou migraci. Nejlepší podmínky pro rychlé a bezpečné lyžování prý vznikají, když slunce ohřívá krustu tjarvva a vytváří surmmit – sníh, jímž lyže projíždějí jako horký nůž máslem, zcela bez tření.

1. místo: skotština

Kdo by to byl řekl, že největším sněhovým přeborníkem bude právě skotština, jazyk blízce příbuzný angličtině. S tímto nadmíru zajímavým zjištěním přišli odborníci z University of Glasgow, kteří napočítali celkem 421 slov! Vadou na kráse tohoto úctyhodného seznamu je však skutečnost, že se do něj započítávala i složená přídavná jména a také slova, která neoznačují sníh samotný, ale spíše různé jeho útvary. Nejobyčejnější sníh se skotsky řekne snaw, pod názvem blin-drift se skrývá sněhová závěj, flindrikin je slabě padající sníh, flukra zase sníh, který se snáší ve velkých vločkách a jako spitters se označují malé kapky či vločky mokrého sněhu rozvířené silným větrem.