Jak překládat vyhnání?
Den vítězství 8. 5. 1945 pro většinu světa znamenal radost spojenou s vítězstvím nad fašismem, pro Němce v českém příhraničí však začala jedna z nejsmutnějších kapitol jejich života. Z pamětníků, kteří by mohli o odsunu vyprávět, dnes povětšinou zůstali už jen ti, kteří byli vyhnáni jako malé děti. Spisovatelce Kateřině Kovačkové se však podařilo najít ty, kteří odsun zažili coby dospělí či dospívající, a mohli tak vyhnání popsat poměrně podrobně a nezkresleně. V roce 2018 příběhy těchto dvaceti vysídlených Němců vyšly knižně pod názvem „Böhmisches. Allzu Böhmisches? Verwischte Lebensbilder im Südwesten“. Dalšího rozměru texty nabyly ve chvíli, kdy je z němčiny do češtiny začali překládat studenti Ústavu translatologie FF UK v rámci semináře česko-německých vztahů pod vedením Moniky Žárské. Projekt již trvá bezmála čtyři roky a stále se objevují nové překladatelské oříšky, nejasnosti, nebo stylistické detaily, které jsou stále ještě předmětem živých diskuzí.
Víc než jen zápočet
Jednotlivé příběhy jsou v knize zpracovány do plnohodnotných a soběstačných kapitol, které si studenti rozebrali k překladu. Poté, co přeložený text zkontrolovala vyučující Monika Žárská, vždy následovala diskuze v semináři, během které se probíraly veškeré nejasnosti. I když většina práce byla hotova poměrně rychle, překlady detailů a „finální“ kontroly se protáhly na léta. V průběhu celého projektu se studenti několikrát setkali s autorkou a některými pamětníky, kteří ochotně upřesňovali svá vyprávění, odpovídali na otázky, diskutovali a prozrazovali to, co se do knihy takzvaně nevešlo.
Odsun x vyhnání x vysídlení
V německém originále se hovoří o Vertreibung, tedy doslova vyhnání, zatímco český dobový eufemismus zní odsun. Obě slova budí zcela odlišné emoce, hodně prozrazují o postoji mluvčího, a především záleží na tom, zda jsou vyslovována na německé, nebo české straně. Protože se v knize snažíme maximálně zachovat autenticitu pamětníkova vyprávění, nejčastěji je Vertreibung překládáno skutečně jako vyhnání a o odsunu hovoříme pouze pokud je myšlen jako zažitá historická reálie. V některých případech jsme se ze stylistických důvodů také rozhodli sáhnout po neutrálnějším vysídlení.
Wenzel x Vašek
V knize vystupují pamětníci, kteří mají sice německá jména, ale svými spolužáky a českými přáteli byli mnohdy oslovováni česky. Hodně německých jmen má navíc svou českou analogii, a tak nastává další sporná situace: Překládat, nebo nechat v původní podobě? Přechylovat, nebo nepřechylovat ženská německá příjmení? I přes mnohá teoretická doporučení adaptovat cizojazyčné reálie českému kontextu jsme se rozhodli téměř vždy ponechat jména v německé podobě a k ženským příjmením české -ová nepřidávat. Toto řešení navrhla autorka knihy s cílem upozornit na to, že Němci do pohraničí přinášeli vlastní kulturní kontext a Čechy se nikdy nestali.
Detektivka na mapě
Jednu z největších komplikací tvořil překlad názvů toponym. S městy a vesnicemi sice moc práce nebylo, protože autorka uváděla český i německý název už v originále knihy, o to větší komplikace však nastala s ulicemi, které byly různě přejmenovávány, anebo za tu dobu už úplně zanikly. Někdy se proto hledání přesného místa, které pamětník popisoval, změnilo v napínavé pátrání po historických mapách z různých období a jejich srovnávání se současnými plány obcí. Takhle dopadla třeba ulička Lenaugasse v Šumperku, která se v českém překladu objeví pod úplně jiným názvem, který se tomu původnímu podobá jen těžko.
Jak vysvětlit Hitlerjugend?
Protože kniha reflektuje události staré skoro 80 let, objevuje se v ní nespočet historických a kulturních reálií, které překladatelům působily nemalé problémy. U některých se podařilo najít přesný překladatelský ekvivalent, jinde bylo třeba vsunout krátké vysvětlení, a některé reálie byly spojeny s nutnou dávkou kontroverze vycházející z kontextu nacismu a druhé světové války. A právě v těchto případech se osvědčil narativní tón překládaných textů, který dovoloval neprezentovat Hitlerjugend či Wehrmacht jako historické pojmy, ale ukázat je ve vztahu ke konkrétním lidem, kteří se mnohdy nemohli zachovat jinak. Kromě překladů samotných příběhů byl do knihy zařazen glosář historických reálií, který bude v české verzi mnohem rozsáhlejší než v německém originále, protože na spoustu pojmů, zasluhujících vysvětlení, přišli právě až mladí překladatelé.
Autenticky x trapně
Pamětníci poskytují jeden z nejvzácnějších pramenů pro poznání historie, neboť nepředávají suchá fakta, ale začleňují je do lidských příběhů. Popisují své dětství, vzpomínají na rodinu, školní léta, svůj domov a všechny krásné i bolestivé okamžiky s ním spojené. Některé vzpomínky byly popisovány mnohem detailněji než jiné a místy vyznívaly až příliš pateticky na to, aby je čtenář vnímal dostatečně vážně. Některé metaforické obraty byly proto v překladu trochu zmírněny. Např: „Ein Lächeln oder ein aufmunterndes Wort, die im richtigen Augenblick jemandem geschenkt werden, können auf der anderen Seite des Erdballs die Sonne heller erstrahlen lassen.“ Doslova: „Úsměv či povzbudivé slůvko, které někomu ve správnou chvíli dopřejeme, mohou způsobit, že se na druhé straně zeměkoule Slunce zazáří jasněji.“ V knize však bude druhá část souvětí znít neutrálněji: „mohou na druhém konci světa rozzářit celé hvězdy“.