- Je téměř neomezená
Technicky vzato, mozek dospělého člověka je schopen uložit až 2,5 petabajtů dat, přičemž jeden petabajt odpovídá asi 1000 terabajtů nebo 1 000 000 gigabajtů. Když tato čísla převedeme do konkrétnějších přirovnání, dá se říct, že kapacita lidského mozku odpovídá informacím sděleným ve 3 000 000 hodin televizních pořadů nebo uloženým ve 4 000 iPhonů s největší kapacitou. Tyhle počty jsou ale vesměs experimentální, protože lidský mozek je unikátní – obsahuje miliardu neuronů, z nichž má každý asi 1000 vazeb k dalším neuronům. A právě tyto konexe odlišují lidskou paměť od té technické a dělají ji téměř neomezenou.
- Mám to na jazyku…
Snad ve všech jazycích máme slova, na která si v té nejdůležitější chvíli nikdy nedokážeme vzpomenout, i když jsme přesvědčeni, že je dobře známe. Odborný název tohoto jevu zní lethologica, což je složenina dvou řeckých slov lethe (zapomětlivost) a logos (slovo). Lethe byla navíc v řecké mytologii jedna z pěti řek podsvětí, ze které pily mrtvé duše, aby zapomněly na všechny pozemské vzpomínky. Důvod, proč dochází k neustálému zapomínání nějakého slova souvisí s tím, že k němu nemáme vytvořeno dostatek asociací. Mozek není počítač, a proto reaguje na to, jak moc jsou nové informace propojeny s těmi starými.
- Projít dveřmi = zapomenout
Vstup nebo výstup z místnosti v našem podvědomí značí jakousi hranici události. Podle studie psychologa Gabriela Radvanskyho prý lidé zapomínají dvakrát až třikrát rychleji poté, co projdou dveřmi. Tenhle fenomén je také důvod, proč když přijdeme do jiné místnosti, často už nevíme, pro co jsme to vlastně šli. Podobně to funguje i u jazyků, kdy si studenti po opuštění učebny těžko dokážou vzpomenout, co vlastně na hodině probírali. Ale pozor, dveřní efekt funguje i v myšlenkách! Pokud se něco snažíme zapamatovat, neměli bychom podle Radvanskyho myslet na dveře, jinak řečeno na (brzký) odchod z místnosti.
- 400x lépe
I když je poslech nedílnou součástí efektivního studia jazyka, dle nejnovějších výzkumů je 65 procent z nás převážně vizuální typ, což znamená, že to, co se učí, musejí v nějaké podobě vidět. A protože z toho, co slyšíme, si běžně zapamatujeme pouze pětinu, může jakákoliv vizualizace zvýšit efektivitu našeho učení o 400 procent! Není to ale zdaleka jen o textu – obrázky a videa náš mozek pochytí až 60 000krát rychleji než písmo. Většina lidí tak pochytí 80 procent z toho, co vidí, 20 procent z toho, co čte a pouze 10 procent z poslechu. Barevné učebnice a obrázkové slovníky nejsou jen hezké, ale skutečně účinné. Může se ale samozřejmě stát, že patříte do zbylých 30 procent auditivních typů, kteří z poslechu pochytí až 75 procent sdělované informace. Anebo jste vzácný kinetický typ, který tvoří 5 procent všech studentů a vyhovuje vám učit se v pohybu.
- Se zavřenýma očima
… to jde lépe. Podle studií z kriminalistické psychologie si více věcí vybavíme, když na chvíli zavřeme oči. Zavření očí pomáhá odpoutat se od vnějších vlivů, aktivizuje soustředěnost, nutí nás k vizualizaci a ve výsledku zlepšuje vybavovací schopnosti zhruba o 20 až 40 procent. Pokusy aplikovat tuto techniku na studium cizích jazyků ukázaly podobný efekt jako při výslechu svědků, přičemž se zavřenýma očima se lépe vzpomíná jak na obrazové, tak i sluchové podněty. V některých zdrojích se zavírání očí dokonce označuje jako „nejjednodušší trik ke zvýšení produktivity“, protože údajně pomáhá nejen k rozpomínání, ale i zapamatování čerstvě naučeného.
- Příliš krátce
Ne náhodou se krátkodobá paměť nazývá krátkodobá. Díky ní si sice dokážeme najednou zapamatovat 5 až 7 položek (např. cizích slovíček), ale pouze na dobu 20 až 30 sekund. Dobrá zpráva je, že není až zas tak podstatná velikost daných položek jako právě magické číslo 7 plus minus 2. A proto když dokážeme více informací logicky spojit do jedné položky, zapamatujeme si toho ve výsledku mnohem víc. Zajímavé také je, že tenhle typ paměti funguje převážně akusticky. Při krátkodobém zapamatování si mozek dokonce automaticky převádí psaná slovíčka na jejich vyslovovanou podobu. Pokud si ale naučené informace nezopakujeme, přijdou vniveč tak jako tak.
- Falešné vzpomínky
Zdá se to nemožné, ale skoro každý někdy zažije falešnou vzpomínku – jste si jisti, že jste něco četli, viděli, slyšeli, ale ve skutečnosti se to nikdy nestalo. Právě kvůli falešným vzpomínkám svědků už za mřížemi skončilo několik nevinných lidí. Zajímavé je, že tento jev byl zkoumán právě při učení jazyků! Účastníci výzkumu si museli zapamatovat seznam slovíček, který ale nebyl náhodný a vybízel k tvoření asociací. Lidé, kteří slyšeli polštář a peřina posléze tvrdili, že mezi slovy byl také spánek. Stávalo se také, že na obrázku, který v nich evokoval určitou zkušenost, viděli detaily, které na něm ve skutečnosti nebyly. Otázkou však stále zůstává, zda jsou někteří náchylnější k vytváření falešných vzpomínek než jiní, a zda existuje nějaká „imunita“ proti tomuto zajímavému a někdy nebezpečnému jevu.
- Leváci mají lepší paměť
Proč? Údajně proto, že neuronové mosty spojující obě mozkové hemisféry jsou u leváků ve srovnání s praváky větší a lépe zprostředkovávají interakce mezi oběma mozkovými polovinami. Zatímco zapamatování holých fakt zapojuje pouze jednu stranu mozku, zapamatování situace, jak jste se o nějaké skutečnosti dozvěděli, již vyžaduje aktivitu obou hemisfér. Právě proto si leváci lépe pamatují na nejrůznější zážitky ze života a jejich vzpomínky jsou přesnější. Pro cizí jazyky z těchto poznatků plyne známé doporučení, že slovíčka je potřeba se učit v kontextu – a leváci z této metody mohou profitovat dvojnásob!
- V přírodě paměť funguje lépe
Pobyt v přírodě, a to i v chladném, ne zrovna příjemném počasí, zlepšuje paměť a pozornost. Dle studie, kterou provedli psychologové Michiganské univerzity, se po hodině strávené venku fungování paměti zlepší až o 20 procent! Naštěstí pro ty, kdo raději tráví čas uvnitř, stejně efektivně působí už samotné prohlížení přírody na fotografiích. Zajímavé také je, že se paměť po procházce zlepšuje nehledě na to, zda si ji užíváme, nebo naopak. Podmínkou ale je vyrazit skutečně do přírody, neboť u respondentů, kteří se vrátili z procházky po velkoměstě, se zlepšení paměti nikterak neprojevilo.
- Neobvyklý font pomáhá
Téměř všechny texty jsou psány podobným stylem písma, na který už je naše paměť moc dobře zvyklá. Když se ale učíme z textu, který je naformátován v nějakém neobvyklém fontu typu Monotype Corsiva, bude z naší dosavadní zkušenosti vybočovat a paměť se vlivem nového podnětu aktivizuje. Tuhle vlastnost dokázali psychologové z Princeton University, když svým studentům jednou rozdali skripta psaná tradičním fontem a podruhé použili něco méně populárního. Po studiu materiálu v Comic Sans se výkon respondentů zlepšil o 10 procent ve srovnání s těmi, kteří se učili ze skript psaných písem Arial.