Na světě je asi 200 uměle vytvořených jazyků, z nichž nejznámější je bezpochyby esperanto, které ve druhé polovině 19. století nevymyslel lingvista, ale oční lékař! Jmenoval se Ludvík Lazar Zamenhof, ale léta se mu přezdívalo Doktoro Esperanto, což znamená něco jako „doktor, který věří, doufá“. A Zamenhof skutečně věřil v to, že pokud vytvoří jednoduchý a politicky nezávislý jazyk, který se všichni lehce a s chutí naučí, pomůže tím zajistit světový mír. S podobnými, ale i zcela odlišnými účely vznikla řada dalších jazyků, i když se žádný z nich na světové úrovni neujal. Za pozornost lingvisty ale určitě stojí.

Už ve 12. století

Vymýšlením nového jazyka se už ve středověku zabývala benediktinská abatyše Hildegard von Bingen. Svůj výtvor pojmenovala Lingua Ignota (v překladu neznámý jazyk) a jeho hlavním pramenem se stal Rupertsberský kodex, kde je zhruba tisíc vymyšlených slov komentováno středohornoněmeckými a latinskými glosami. Většina slov je podobná němčině, latině, starořečtině a hebrejštině, některá jsou ale zcela nová od základu. Pro „neznámý jazyk“ byla speciálně vymyšlena i „neznámá abeceda“, která se však zakládala na latinských písmenech. Použití Lingua Ignota se sice omezuje na jednotlivé výrazy ve středověkých hymnech a dopisech, každopádně se ale jedná o unikátní svědectví k historii umělých jazyků.

Průkopnický volapük

Za tvůrce prvního komplexně propracovaného jazyka je považován německý kněz Johann Martin Schleyer, který se za svůj život údajně naučil přes 50 jazyků. Během jedné bezesné noci v roce 1879 prý dostal jakési znamení shůry, které mu říkalo, aby vytvořil jazyk univerzální. Vznikl tak volapük, jehož podstatou bylo navazování různých předpon a přípon ke kořenům slov z evropských jazyků, hlavně z angličtiny. Název volapük je složeninou vol (svět) a pük (mluvit). Doménou volapüku byla krátká slova, např. pöp (papír), bil (pivo) blöf (důkaz), löf (láska). Nejprve se dostavil úspěch – po celém světě vzniklo víc než 200 spolků volapüku a jazyk se učilo až 100 tisíc lidí! Nakonec byl ale volapük přeci jen převálcován dokonalejším esperantem.

Fenomén esperanto

Esperantem se dorozumí zhruba 2 miliony lidí na světě! V esperantu existuje kolem 20 tisíc knih, ať už jde o originální literaturu, nebo překlady. Esperantem jsou také psány stovky časopisů. V Mezinárodní akademii věd v San Marinu je esperanto dokonce oficiálním jazykem. Esperantská abeceda se skládá z 28 písmen, z nichž 6 je psáno s diakritikou. Zajímavé je, že už v 19. století byla písmena q, w, x, y považována za zbytečná, a tak se ani nedostala do esperanta. Ačkoliv se esperanto zatím nestalo úředním jazykem žádné ze zemí, do Světové asociace esperanta již přistoupilo 120 států, v roce 2012 začal esperanto používat Google překladač a pro zhruba tisícovku lidí je esperanto dokonce mateřským jazykem! Tak nezávislé, jak autor chtěl, ale esperanto přeci jen není, neboť je založeno na struktuře pouze evropských jazyků.

Výzva pro vědu

Umělé jazyky začaly přitahovat pozornost lingvistů a řada z nich se tvořila čistě pro vědecké účely. V roce 1955 americký sociolog James Cooke Brown přišel s teorií, že přirozené jazyky jsou pro vyjádření všech lidských myšlenek nedostatečné, a tak se rozhodl vymyslet „dokonalý“ Loglan (zkratka pro „logical language“), který měl být naprosto odlišný od všech existujících jazyků a lidé se v něm měli naučit myslet nezávisle. Brown se totiž nadchnul pro hypotézu Sapira a Whorfa o tom, že jazyk formuje lidské myšlení, a tak chtěl Loglan udělat naprosto „kulturně neutrální“. Loglan obsahoval pouze 10 tisíc slov a zakládal se na jednoduché gramatice, ve které bylo skoro nemožné udělat chybu, i přesto však zůstal jen v učebnicích.

Jazyk umění

Nejen věda, ale i umění si zaslouží mít svůj vlastní jazyk. O téhle tezi byl přesvědčen francouzský učitel hudby Jean François Sudre, který už v roce 1817 vymyslel Solresol, jazyk, který měl být založen na notách a hodit se jak pro mluvení, tak i hraní na hudební nástroj. Jednotlivé tóny v Solresolu odpovídaly sedmi písmenům, číslům a zároveň barvám duhy, aby větu bylo možné nejen zahrát a vyslovit, ale i namalovat! Například sloveso být se v Solresolu řekne faremi, ale může se vyjádřit i barevnou kombinací zelené, oranžové a žluté, nebo číselnou kombinací 423. Věta Mluvím solresolsky se zase řekne Dore domilado Solresol. I přes svou sofistikovanost byl Solresol populární jen chvíli ve Francii v 19. století.

Tolkienovy jazyky

O J. R. R Tolkienovi se mluví jako o jazykovém nadšenci a polyglotovi, který se už ve čtyřech letech naučil číst a psát, záhy si osvojil latinu a na univerzitě se zabýval staroanglickou literaturou. Zajímal se pak především o severské jazyky, jimiž se nejvíc inspiroval při vytváření jazyků svých knižních hrdinů. Celkem uměl přes 30 existujících i zaniklých jazyků, a dokonce prý ve svých příbězích nejdřív vymyslel jazyk, a až pak mu „na míru“ vytvořil mluvčího. Celkem Tolkien vymyslel 15 elfích dialektů. Nejznámější a nejucelenější z nich jsou archaický a vznešený jazyk elfů: quenijština (Qenya/Quenya) a sindarština (Sindarin). Quenijštinu Tolkien začal vymýšlet už v roce 1910 a dotvářel ji dalších 60 let. Tenhle jazyk je založen hlavně na finštině, zatímco sindarština vychází z velštiny.