1. Mol, červ nebo krysa?
Snad všechny jazyky nějak říkají člověku, který si libuje v knihách. Jen ty metafory jsou jiné… „Knižního červa“ najdeme např. v angličtině. (bookworm), nizozemštině (boekenwurm) nebo ruštině (книжный червь). Úplně původně se knižní červ ale používal jako souhrnné označení pro larvy jakéhokoliv hmyzu, které se usazovaly v knihách a doslova je „požíraly“. Moly kromě češtiny najdeme v polštině mól książkowy, slovinštině knjižni molj, nebo třeba srbštině knjiški moljac. V němčině kromě knižního červa existuje i krysa – Leserratte, jež vznikla v polovině 19. století, zhruba o 100 let později než Bücherwurm. Jedna zajímavá teorie říká, že tuhle přezdívku vymysleli studenti pro učitele, kteří tehdy jen předčítali a v brýlích u toho vypadali jako krysy. Když se během 20. století tohle označení začalo používat i v pozitivním slova smyslu, vznikly v němčině další krysy: např. Wasserratte (někdo, kdo miluje vodu) a její pravý opak Landratte.
2. V jakém jazyce byla napsána první „kniha“?
Za první literární dílo na světě je považován Epos o Gilgamešovi, který vznikl kolem roku 2 000 př. n. l. Napsán byl v akkadštině – tehdejším jazyce Mezopotámie. Akkadština patřila k semitským jazykům a „na živu“ vydržela do 8. století n. l., kdy byla nahrazena aramejštinou. Úplně první překlad Eposu však vznikl až v roce 1872, kdy jej britský archeolog George Smith částečně přeložil do angličtiny. První tištěná kniha v Evropě byla Gutenbergova Bible, pojmenovaná podle vynálezce knihtisku. Jejím obsahem byl latinský překlad hebrejského Starého zákona a řeckého Nového zákona. Světový rekord nejstarší tištěné knihy je ale připisován staré Číně, kde roku 868 n. l. vznikla Diamantová sútra, svitek psaný v sanskrtu, který byl zhruba o 400 let později přeložen do čínštiny.
3. Které knihy jsou nejpřekládanější?
Na prvním místě je, byla a pravděpodobně bude Bible, která alespoň částečně existuje ve zhruba 3 400 jazycích. Nový Zákon se dočkal 2 000 cizojazyčných verzí, kdežto Starý Zákon přibližně 700. Na druhém místě se s velkým odstupem od Bible drží Malý princ přeložený do 380 jazyků včetně zulu, xhosa, urdštiny nebo uzbečtiny. Stupně vítězů uzavírá italský román Pinocchiova dobrodružství, který vyšel v celkem 260 jazycích. Čtvrtou nejpřekládanější knihou je klíčový taoistický text Tao Te Ching, přeložený do 250 jazyků. Protože se ale jedná o dílo náboženské a filozofické, mnozí překladatelé do něj (ne)chtěně vnesli vlastní
světonázor. Na pátém místě skončila Alenka v říši divů přeložená do 174 jazyků. Úplně nejtěžší pro překladatele bylo převádět časté slovní hříčky do některých kmenových jazyků, které je vůbec nepoužívají.
4. Existují autoři, kteří nepsali ve své mateřštině?
Asi nejzářnějším příkladem tohoto paradoxu je Vladimir Nabokov, který prohlásil, že se po emigraci do Spojených států „musel vzdát bohaté a nekonečně tvárné ruštiny a nahradit ji angličtinou“. Důvod byl prostý – získat čtenáře v novém prostředí. Anglicky původně napsal Lolitu, ze které pak udělal překlad do ruštiny, jejž však považoval za zklamání. Nabokov dokonce ke konci života sám sebe označil za „amerického autora“ a dodnes zůstává jediným ruským spisovatelem, který svou tvorbu dokázal tak úspěšně přenést do cizího jazyka. Dalším věhlasným autorem, který psal v nemateřském jazyce, byl Samuel Beckett, který je sice považován za irského dramatika, avšak nejpohodlněji se cítil ve francouzštině, o které prohlašoval, že „z něj dělá lepšího spisovatele“. Právě francouzsky vyšlo slavné Čekání na Godota (En Attendant Godot) a Beckett jej pak sám přeložil do angličtiny. Při překladu dle vlastních slov nejvíc bojoval se zachováním francouzské atmosféry. A nesmíme samozřejmě zapomenout na Milana Kunderu, českého spisovatele žijícího ve Francii, který v současnosti také dává přednost francouzštině.
5. Co se stalo s názvy knih?
Jedním z nejtvrdších překladatelských oříšků se často stane právě knižní název, díky/kvůli kterému někdy ani nedokážeme uhodnout originál. Např. Velký Gatsby (The Great Gatsby) byl do švédštiny přeložen jako En Man Utan Skrupler, doslova „Muž bez skrupulí“. Němci zase docela kreativně přistoupili ke Stmívání (Twilight), které přeložili jako Bis(s) zum Morgengrauen. Název je slovní hříčkou – s jedním „s“ znamená „Až do svítání“, zatímco se dvěma je to něco jako „Kousnutí do svítání“. Orwellovu Farmu zvířat (Animal Farm) bychom v prvním francouzském překladu z roku 1947 našli pod názvem Les Animaux Partout! Tedy „Zvířata všude kolem“, což znělo spíš jako název pohádky, a tak byly další překlady už důslednější.
6. Co je to tsundoku a bibliosmia?
Tsundoku v japonštině označuje velmi dobře známý, světový a mezikulturní fenomén hromadění knih, které plánujeme přečíst, ale zrovna teď nestíháme nebo nechceme. Slovo pochází z období vlády císaře Meidžiho mezi léty 1868 a 1912 a nejdřív bylo součástí japonského slangu. Skládá se ze dvou slov: tsunde-oku (hromadit věci k pozdějšímu užívání) a dokusho (čtení knih). Tohle slovo v ostatních jazycích chybí natolik, že se dokonce někteří uživatelé zasazují, aby bylo začleněno do anglického slovníku. Bibliosmia je zase láska k typické vůni tištěné knihy. Jen pro zajímavost, věděli jste, že existuje rozdíl mezi bibliofilií a bibliomanií? Zatímco první je definována jako láska ke čtení, druhý termín označuje obsedantně kompulzivní poruchu, která se projevuje patologickým sbíráním knih.
7. Jak se řekne knihovna?
Anglické library vzniklo ve 14. století z latinského slova pro knihu liber (libri ve druhém pádě). Pokud půjdeme ještě dál, zjistíme, že latinské liber původně znamenalo vnitřní kůru stromů. V románských jazycích je z liber většinou odvozeno pouze označení obchodu s knihami – např. francouzské libraire, italské libraria nebo španělské librería. Kdežto knihovna ve smyslu místa, kde se knihy dají půjčovat, je ve většině evropských jazyků odvozena z řeckého βιβλιοθήκη (bibliothékē). Do některých jazyků se tohle slovo dostalo ve své latinizované podobě: italsky biblioteca, rumunsky bibliotecă, polsky biblioteka… zatímco v jiných jazycích se knihovna blíží své řecké předchůdkyni: německy Bibliothek, francouzsky bibliothèque, norsky bibliotek. Česká knihovna se údajně vymyká proto, že předpona biblio- byla považována za zaměnitelnou s Biblí.