Uplynulý týden se nesl v duchu Halloweenu, Dušiček, Dia de los Muertos a jiných „svátků“ v různí míře spojených se světem zemřelých, magií, tajemnem, duchy a strašidly. V jazycích je zajímavé pronikání těchto témat do názvů jídel, dezertů a nápojů. Jak vznikla česká rakvička, je bohužel nedohledatelné, ví se ale jistě, že se objevila už v první polovině 20. století a jedná se o český unikát. Dobroty se strašidelnými, depresivními až morbidními názvy jsou však, zdá se, celosvětovým fenoménem…

 

Dead body soup – právě tak se na západě přezdívá tradiční korejské polévce cheonggukjang-jjigae (do češtiny přepisujeme čchonggukdžangččige), která se připravuje fermentací sójových bobů. Tuhle přezdívku si vysloužila pro svůj specifický nevábný zápach, který dlouhodobě rozčiluje sousedy, neboť se po uvaření ještě musí nechat několik dní uležet pod dekami. O názvu koluje jedna neověřená, ale zajímavá teorie, a to že vznikl díky německým studentům, kteří na základě hnilobného zápachu podezřívali korejského souseda z vraždy. Když na kolej dorazila policie, ukázalo se ale, že pouze vařil tradiční cheonggukjang-jjigae.

 

Americký depression-era pie, jemuž se často říká také water pie (vodový koláč), se poprvé prosadil ve 20. a 30. letech minulého století. Tehdy ve Spojených státech řádila Velká hospodářská krize a lidé se museli naučit vařit jídla z co nejlevnějších a nejjednodušších surovin. Svůj comeback tenhle zákusek zažil o sto let později, během krize covidové, a zdá se, že populární ještě nějakou dobu zůstane. Jak už druhý název koláče napovídá, jeho hlavní surovinou je skutečně voda, ke které se přidává cukr, mouka, máslo a někdy také vanilka nebo skořice.

 

V roce 2006 ji Guinnessova kniha rekordů označila za nejpálivější druh papriky na světě, což ale dnes už neplatí. Pěstuje se v severní Indii a Bangladéši, kde ji znají pod názvem Bhut jolokia. Přezdívka „paprika duchů“ vznikla z mylné domněnky, že Bhut znamená „duch“, avšak ve skutečnosti se jedná o homonymum, které v tomhle případě znamená „Bhútán“, a název papriky by se měl přesně překládat jako „bhútánská paprika“. Paprika duchů ale zní o dost zajímavěji, proto není divu, že se tahle chyba ujala. Na druhé straně je to ale přezdívka docela přesná, protože záludnost papriky spočívá v tom, že nepálí hned, ale její pálivost nastupuje pomalu, jako duch…

 

Oblíbený koktejl si svůj název zřejmě získal podle krvavé vlády Marie Tudorovny – šťáva představuje krev prolitou v této době a ohnivá vodka ilustruje podlý způsob popravy královniných nepřátel. Rodištěm rajčatového džusu s vodkou je s největší pravděpodobností Paříž, kam kolem roku 1920 přicházeli imigranti, kteří utekli před ruskou revolucí a přivezli s sebou (do té doby ve Francii neznámou) vodku. Zdejšímu barmanovi ale samotná vodka připadala jaksi „bez chuti“, a proto s ní začal experimentovat v koktejlech. K ruce si vzal rajčatové konzervy, kterým se během prohibice vznešeně říkalo „koktejl z rajčatové šťávy“.

 

Tahle pochoutka se čínsky jmenuje yau char kwai a kromě Číny je oblíbená v Malajsii, Singapuru a některých dalších asijských zemích. Jde o dvě slepené sladké tyčinky, které si místní dávají zpravidla k snídani či svačině. Jejich historie sahá do doby dynastie Song a traduje se, že vznikly jako protest proti ministru jménem Qin Hui, jenž údajně vyvolal spiknutí, které skončilo popravou národního vlastence Yue Fei. Jeden kuchař pak ze vzteku vytvaroval dvě postavy, které měly symbolizovat Qin Hui s jeho manželkou. Slepil je a nechal symbolicky usmažit v oleji. Později se tahle svačina začala vyrábět ve zjednodušené podobě – jako dvě slepené tyčinky.

 

Německý Blutwurst je jedním z nejstarších druhů klobás či párků na světě a konzumoval se již ve starověku. Své jméno si vysloužil díky tomu, že jeho obsah z 20–40 % skutečně tvoří vepřová krev. Ve středověku byla krvavá klobása na určitou dobu zakázána, neboť se kvůli její hlavní přísadě spojovala s pohanskými zvyky a ten, kdo „krev proměnil v jídlo“, za svůj čin zaplatil bezmála životem. Hlavním důvodem použití krve do klobás ale byla úspornost, tedy snaha využít maximum z poraženého zvířete.

 

Španělsky pan de muerto je tradiční pečivo připravované na Día de los Muertos, mexickou obdobu Dušiček v mnohem barevnějším a velkolepějším provedení. Historie svátku sahá až k Aztékům, kteří však při té příležitosti konzumovali obětovaná dívčí srdce a lidskou krev přidávali do pečiva, které se tehdy připravovalo z amarantu. Během španělské kolonizace se amarant nahradil pšeničnou moukou, kterou Aztékové předtím neznali. Kruhový tvar chleba symbolizuje koloběh života a smrti, jeho vršek zdobí čtyři kosti a často se rovněž posypává červeným cukrem, což je narážka na původní krvavou tradici.

 

Německá Tote Oma vznikla v NDR, kdy výběr ingrediencí byl velmi omezený a lidé se uchylovali k receptům typu „co dům dal“. Název pokrmu je ironií na hlavní ingredienci – hmotu připomínající český prejt, německy Grützwurst, tedy doslova „kroupová klobása“, která se nejčastěji servírovala se zelím a bramborovou kaší. Název se ujal i proto, že německý prejt na pohled nevypadá zvlášť lákavě, byť jeho obliba u Němců přetrvala dodnes. Tady ale sarkasmus ještě nekončí! Pro tohle jídlo se ujala také o něco silnější přezdívka, a to Verkehrsunfall (dopravní nehoda).