Že se Babišovi odpůrci často pozastavují nad způsobem, jak mluví, je známá věc. Jsou to koneckonců jeho odpůrci, takže ho těžko budou chválit. Když ale nedávno soudce Šott požádal, zda by bylo možné dát do zápisu Babišovu závěrečnou řeč jako zvukovou nahrávku, protože by bylo složité ji přepsat tak, aby dávala smysl, bylo to v podstatě první oficiální stanovisko na tohle téma. A dost možná to překvapilo i ty odpůrce 🙂
Čím je tedy Babišův projev tak specifický? Je to skutečnost, že čeština není jeho mateřským jazykem? Jde skutečně o chyby, nebo spíš méně závažné nedostatky, které se dějí nám všem? Nebo snad můžeme všechno hodit na starou známou obecnou češtinu?
Upřímně… to, co se děje Andreji Babišovi, se v mluveném projevu děje většině z nás, jenom se s tím málokdy setkáme v takové koncentraci.
Chyby, které děláme všichni
Část těch chyb je naprosto běžná a tahá za uši možná tak akorát čtenáře Jazykového koutku. Je to například shoda podmětu s přísudkem v množném čísle středního rodu: „…byl bych rád, kdyby média říkaly tu pravdu…“. (Všechny citace čerpám z tiskovky Andreje Babiše po prvním kole. Záměrně jsem zvolila projev, který byl z čistě lingvistického hlediska spíše nad průměrem pana předsedy.) Podobně také ze stejného projevu „ty čísla jsou jasné“. Další obvyklou chybou, která už tahá za uši o něco víc, je používání tvaru *abysme místo správného „abychom“.
Stejně tak je běžným jevem v řeči každého z nás přeřeknutí. Pravděpodobně právě do této škatulky spadá následující výrok: „…jako kandidát hnutí ANO jsme dosáhli famózní výsledek…“. Odborný lingvistický termín pro přeřeknutí je lapsus a tato oblast spadá do psycholingvistiky. Výzkumy se přiklánějí k tomu, že přeřeknutí nejsou náhodná. Takže je dobré si jich v životě určitě všímat a věnovat jim pozornost.
Interference ze slovenštiny
Samozřejmě že i ty v projevu Andreje Babiše najdeme, ne že ne. Zčásti se jedná o interference gramatické typu *motýle – slovensky totiž v prvním pádě množného čísla nejsou „motýli“, nýbrž motýle (viz například heslo Motýle na Wikipedii). Slovenština je sice jazyk podobný, ale že by ta paradigmata byla úplně stejná, to se říct rozhodně nedá. Na zmiňované tiskové konferenci tak například zaslechneme tvar *bez generála Procházku, případně *druhý pokus toho lobbistu Koláře. Zčásti se pak jedná o interference lexikální, například *takové něco místo „něco takového“ ovlivněné slovenským niečo také / také niečo. Podobným příkladem je „nech pan Pavel ukáže fotku s nějakým prezidentem“, které je samozřejmě v češtině dobře srozumitelné díky staršímu tvaru „nechť“, ale česky to prostě není.
Vyšinutí z větné vazby
Jev, který nás ve skutečnosti nejvíc tahá za uši, nemá ale se slovenštinou nic společného, a velice pravděpodobně se Andreji Babišovi děje i v jeho mateřštině. To, co vysloužilo Andreji Babišovi nepěknou přezdívku „generátor náhodných slov“, je anakolut, neboli vyšinutí z větné vazby. Děje se v mluvené řeči docela běžně. Stačí, že jste třeba unavení, nebo se nesoustředíte, často se to člověku také děje po dvou třech skleničkách. Anakolut alias vyšinutí z větné vazby je termín označující jev, kdy další část věty nenavazuje syntakticky správně na část předcházející. Jakkoliv se tedy jedná o jev běžný, je otázkou, jestli patří do projevu státníka. Nebo třeba učitele. Prostě kohokoliv, kdo mluví k lidem a svým mluveným projevem nastavuje nějakou laťku.
Klasickým příkladem anakolutu je ve zmiňovaném projevu:
„…korupce, proti které jsem bojoval a proč jsem založil hnutí ANO, nesnáším…“
„…chtěl bych poděkovat Monice, moje paní, která mě vždycky podporovala, a mým dětem…“
Zejména v kombinaci s nadužíváním vět vložených ze strany pana předsedy, byť obvykle krátkých, skutečně může anakolut komplikovat porozumění i zápis takové řeči. Vznikají tak prostě příliš dlouhá souvětí, ve kterých nejsou zcela jasné gramatické vztahy.
Každá ta věc sama o sobě není nijak dramatická, u Andreje Babiše se jen dějí v extrémní koncentraci. Těžko říct proč, svoji roli – stejně jako u každého z nás – určitě hraje přepracování, nevyspání, nesoustředěnost, emoce a zejména afekt. Další faktory jsou původ, vzdělání nebo třeba příslušnost k nějaké sociální skupině (kde například není kultivovaný projev kritériem). Zbývá rozlousknout poslední otázku: Je tento typ mluvy ještě obecná čeština? Z větší části bohužel ne. Obecná čeština je sice nespisovná forma českého jazyka používaná obvykle v běžné ústní komunikaci, ale na její obranu musíme doplnit, že i obecná čeština má svoje pravidla. V případě Andreje Babiše jde spíš o zajímavý idiolekt – idiolekt, který je koktejlem jevů jako anakolut, interference slovenštiny, zejména ty gramatické, častá přeřeknutí a v neposlední řadě i chyby typické pro obecnou češtinu.