Dnešní svátek mám ráda. Vím, že k němu řada lidí nemá vztah, možná i proto, že je stále svátkem relativně novým, ale pro mě je jeden z nejsilnějších v našem kalendáři. Nechodím sice na Národní a pravděpodobně si dopřávám úplně obyčejné volno jako vy, ale prožívám 17. listopad úplně jinak než dejme tomu 28. říjen. (Mimochodem cizinci se mnohdy podivují, že oslavujeme vznik již neexistujícího státu.)
Není to pro mě samozřejmost, že můžeme svobodně cestovat, chodit do kostela, učit se jazyky nebo třeba podnikat. Těžko bych v osmdesátých letech dělala to, co dělám dneska. A přes všechny přešlapy, které se dějí, i taková odvětví jako ekologie jsou teď prostě víc pod kontrolou než tehdy. Samostatnou kapitolu pak tvoří cestování. Miluju sjednocenou Evropu, jak člověk jede z jazyka do jazyka a nikoho se nemusí ptát o dovolení. I to, že se můžeme rozhodnout ze dne na den a prostě jet. Tohle je privilegium a jsem za něj vděčná. Takže krásný 17. listopad i vám!
Ale vás určitě zajímá mnohem víc, jaké změny přinesl 17. listopad do jazyka než to, jaké změny přinesl do mého života 🙂 Asi nepřekvapí, že ruštinu ve veřejném prostoru vystřídala angličtina. Rusismy postupně nahrazovaly anglicismy – k tomuhle tématu máme v Jazykovém koutku dva články: Přeživší předlistopadové rusismy a Dobrodružná cesta polistopadových anglicismů. Rok 1989 nicméně nepředstavuje žádnou pevnou hranici. Už v osmdesátých letech do češtiny začala pronikat některá západní slova. Můj úplně první anglicismus bylo slovo „barbína“ a muselo to být krátce před před revolucí. Ten váš byl možná volkmen, možná pucle, asi dost záleží, v jakém věku nás rok 1989 zastihl.
Stejně tak ruština nevymizela z češtiny ze dne na den. A některá slova už nám zřejmě zůstanou, protože si je s ruštinou a s dobou před listopadem 1989 už ani nespojujeme – jako třeba slovo „běženec“. A že cesty jazyka jsou nevyzpytatelné, je zřejmé například ve slově „kombajn“. Ačkoliv se k nám slovo dostalo v padesátých letech ze Sovětského svazu, jedná se o slovo původně anglické. Ruština si slovo vypůjčila pro dovážený zemědělský stroj, který dokáže „kombinovat“ funkce žacího stroje i mlátičky. Dokáže tedy obilí jak sklidit, tak oddělit zrno od stonků a plev. V češtině tedy jasný rusismu, ale v ruštině je to anglicismus. Který ještě k tomu přežije každou dobu!
Významně se měnil nejen jazyk samotný, ale taky výuka cizích jazyků. Československo po revoluci doslova zaplavili zahraniční – zejména američtí – lektoři, vznikly desítky jazykových škol (většina z nich už dnes neexistuje), Česká televize vysílala pravidelné pásmo televizních kurzů a Češi se učili z většinou špatně lokalizovaných učebnic – tedy z takových, které vůbec nebyly přizpůsobené našim potřebám. Prostě jsme všemožně doháněli západní svět, více o tématu v článku Jak jsme se učili jazyky v devadesátkách.