Určitě nejsem sama, kdo období kolem přelomu roku prožívá jinak, než jaká jsou společenská očekávání. Vyhledávám ticho a samotu a víc než k televizi mě to táhne ke knížce. Je to pro mě zvláštní období, které vždycky prožívám hodně niterně a hodně intenzivně. V našem kulturním prostředí tohle nicméně není nijak určeno nebo dáno. A tak mě potěšilo, když jsem objevila tzv. Rauhnächte. V německy mluvících zemích je období dvanácti nocí mezi Vánocemi a Třemi králi totiž považováno za magické. 

Dějí se věci mezi nebem a zemí. Na zem vstupují duchové (dobří i špatní) a lze s nimi mluvit, mluvit lze i se zvířaty. Zvláštní sílu mají v tomto období sny, často se jejich předpověď naplní, a celkově je to čas vhodný k věštění budoucnosti a různým předpovědím, a to včetně dlouhodobé předpovědi počasí. Jakoby existoval most mezi světem živých a světem zemřelých, mezi vědomím a nevědomím. Pro mnohé je to období usebrání, modlitby a poslední dobou roste obliba různých zapomenutých magických rituálů. 

Asi není žádným překvapením, že moderní doba dokáže snad všechno propojit s osobnostním rozvojem a tak si můžete v Německu koupit knížky jako Visionsbuch für die Rauhnächte „Kniha vizí“, Mein Begleiter für die Rauhnächte „Můj průvodce R.“, Rauhnächte – 12 Tage nur für dich „R. – 12 dní jen pro tebe“ a další. (Celkem jsem takových knih, které měly s původní povahou Rauhnächte pramálo společného, napočítala ve středně velkém knihkupectví osm.)

Jinde v Evropě může mít ale toto období úplně jiný charakter. Řekové a s nimi celá jihovýchodní Evropa znají kalikantzari (řecky καλικάντζαρος) – bytosti, které v tomto období opouštějí podzemí, aby lidem všelijak škodili – například hasí oheň, ale třeba také unáší děti. Našinci svým chováním, ale také způsobem, jakým bývají zobrazováni, jednoznačně připomínají čerty. Je potřeba se před nimi chránit, ať už tím, že se v tomto období nevykonávají hlučné práce nebo sypáním popela kolem domu, kreslením křížů na různá místa v domě nebo zapalováním svíček. Celému období se pak říká Δωδεκαήμερο, tedy Dvanáctidenní. U Srbů, Makedonců a Bulharů je bytost známá jako karakondžul, v turečtině pod stejným názvem nebo jako koncolos. 

Řada kultur pak zná slavnost v předvečer Tří králů. Té se v angličtině říká Twelfth Night, ve španělštině zase Duodécima Noche, v obou jazycích tedy „dvanáctá noc“. Konkrétně Twelfth Night je pak u nás známější jako Večer tříkrálový, protože se jedná o jednu z nejznámějších Shakespearových her. Povaha tohoto svátku už je ale docela jiná. Je to svátek především radostný, připravují se různé typické sladkosti, oslavuje se příchod Tří králů a hojně se zpívá.