1. Když jsem kartičky viděla na FB, tak mě okamžitě napadlo: 100 Day Project! O co jde: 100 po sobě jdoucích dní se člověk věnuje nějakému – nejčastěji kreativnímu – projektu. Kreativním se sice původně myslelo opravdu něco z oblasti umění, ale záhy se ukázalo, že vše, co člověk dělá, může dělat kreativně. Včetně jazyků, samozřejmě. Mimochodem, existuje na to téma skvělá knížka The Perfect 100 Day Project (Rich Armstrong). Hned mě tedy napadlo, že ten, kdo se rozhodne pro výtvarný projekt, může použít kartičku na jednu miniskicu denně. Nebo na koláž. Kdo chce básnit, může napsat na kartičku verše. Pokud se někdo vrhne na jazykový projekt, může si tam denně vypsat jednu frázi z knihy, kterou čte, nebo vyčasovat jedno sloveso nebo přeložit verš z písničky, kterou se učí. Kdo chce běhat, napíše si, kolik ten den uběhl a jak se cítil. A tak dále. Takto bude mít svůj projekt pěkně pohromadě, v úhledném balení. Alespoň já kartičky na svůj další projekt rozhodně využiju.
2. Další využití kartiček jsou otázky na self-talk. Připravit si dopředu a napsat na kartičky otázky nebo témata, a pak v mezičasech si některou otázku vybrat a sáhodlouze na ni odpovídat. Mimochodem, na Pinterestu je ohromné množství takových otázek v angličtině jako tipy na to, co psát do deníku. Stačí zadat klíčová slova jako journal prompts, questions to ask nebo conversation topics.
3. Další tip: vision board. Tabule, kde si člověk přišpendlí nebo nalepí svoje sny, touhy, cíle, motivační hesla, afirmace, hodnoty, na kterých mu záleží atd. V tomto videu slečna mluví o tom, že ne každý chce mít takovou tabuli, na kterou se může kdokoliv z jeho blízkých podívat. Takže si místo tabule udělala kartičky, na kterých má ty jednotlivosti, které by jinak visely na tabuli. A kdykoliv potřebuje, projde si je, pročte, oživí právě to, kam chce v životě směřovat.
4. Kartičky můžeme také využít na memory jar. Hezká sklenice, do které se během roku vhazují lístečky, na kterých jsou zaznamenány milé okamžiky, slova, ale třeba i „vejšplechty“, na které by se jinak zapomnělo.
5. Poslední použití je inspirováno knihou Journal Sparks od Emily Neuburger. Tahle kniha je napěchovaná nápady na to, jak si vést deník, co do něj zapisovat. Jedním z nápadů, který se mi moc líbí, je zapisovat si do bublin náhodně zaslechnuté rozhovory nebo útržky rozhovorů. Je to dost velká zábava, když si na to člověk vzpomene na místech, kde se vyskytuje víc lidí. Já jsem např. v říjnu na nádraží v Kutné Hoře zaslechla toto: „Tati, kdy bude oběd?“ „Rozhodli jsme se, že dnes oběd vynecháme.“ „Cože?!?!“ „Nadýchejte se vzduchu.“ Zapsala jsem si to do bublin v deníku a ačkoliv to takhle napsané možná zajímavě a vtipně nevypadá, kdykoliv ten rozhovor vidím, okamžitě se mi vybaví, jak jdu cestou od nádraží do centra, počasí nádherné, listí na stromech zlaté a přede mnou pomalu kráčí rodinka se čtyřmi dětmi. Toto byl rozhovor asi 10 leté holčičky s tatínkem. Vyprskla jsem tehdy smíchy. Moc milá vzpomínka 🙂 A právě kartičky mi na takové bublinové vzpomínky připadají naprosto super. Stejně tak je možné zapisovat věty zaslechnuté v cizími jazyce, a nemusíme v dané zemi ani žít. Všichni koukáme na filmy nebo seriály, někdo má zase kolegu nebo přítele cizince.