Proč je pro některé studenty komplikované pochopit dokonavý vid v řečtině? A je to i váš případ?
-
Často je problém jen v terminologii. Pojmy dokonavý a nedokonavý jsou pro někoho matoucí. Čím dál jste od maturity, tím větší problém to může být. Když začnu místo toho říkat kořen aoristu nebo μέλλοντας, ničemu tím nepomůžu. Těmhle lidem radím, ať se vidy učí rovnou jako slovíčka: γράφω psát, γράψω napsat. Z lektorského hlediska je to řešení trochu humpolácké, ale překvapivě funkční.
-
Někoho může mást, že ne vždycky si čeština a řečtina videm odpovídá. Typickým příkladem je počasí. Čeština preferuje nedokonavý vid „pršelo“, méně často řekneme „zapršelo, propršelo“ apod. Řečtina podle kontextu používá jak έβρεχε, tak έβρεξε, v běžných kontextech ale významně převažuje tvar dokonavý (tedy έβρεξε). To samé do budoucnosti, čeština nás táhne k překladu θα βρέχει αύριο „zítra bude pršet“, ale Řek řekne θα βρέξει αύριο „zítra zaprší“. Tady je každá rada drahá, ale co poradit určitě lze, statisticky je všeobecně mnohem větší preference dokonavého vidu. Takže když si nevíte rady, s dokonavým videm máte mnohem menší pravděpodobnost, že se spletete.
-
A když je nejhůř, vězte, že ta nejčastější slovesa – κάνω, πάω, έχω, είμαι – dokonavý a nedokonavý vid vůbec nerozlišují. Takže dá se mluvit úplně bez vidu? No, prakticky ano… Ostatně, těch sloves, která vidy nerozlišují, je víc (περιμένω, ξέρω…). Mimochodem i tahle skupina je pro nejednoho studenta spíš matoucí, než že by byla nápomocná, protože obsahuje slovesa, kde máme v češtině vidové dvojice extrémně silně ukotvené (dělat, udělat, čekat, počkat) a najednou vám někdo řekne, že řečtina toto vůbec nerozlišuje.
