Uvažovali jste někdy o tom, že byste se myšlenkami vrátili v čase do doby svých studentských let, opět zasedli do školních lavic a zpestřili si letní měsíce dvou až třítýdenním pobytem v zahraničí? Není pochyb o tom, že nabídka studijních kurzů za českými hranicemi je v dnešním globalizovaném světě neuvěřitelně pestrá a většina studentů se nechá nalákat krásami nezkrotné Itálie, romantické Francie nebo se rozhodne spíše racionálně a zvolí si z čistě praktických důvodů studium stále populárnější angličtiny. Co takhle ale dát šanci něčemu netradičnímu, o čem vlastně většinu lidí ani nenapadne uvažovat, protože jednoduše neví, jaké možnosti se jim nabízí? Taková výzva – provocare – se konkrétně mně naskytla přibližně dva roky nazpět, když jsem se dozvěděla o možnosti studovat exotickou rumunštinu, jejíž výuku poskytuje celá řada rumunských státních univerzit v rámci letních kurzů pro cizince, často v kombinaci s neuvěřitelně skvěle zorganizovaným kulturním programem a kompletními službami včetně jídla a ubytování za až neskutečně příznivou cenu.

Mně osobně limba română a vše spjaté s Rumunskem pohltilo natolik, že letos jsem v tomto úžasném koutu Evropy, který se do dnešního dne bohužel stále ještě potýká s řadou předsudků a nižší návštěvností z řad nejen evropských turistů, strávila již potřetí téměř polovinu léta. Před dvěma lety jsem se skoro nulovou znalostí jazyka odletěla do městečka Iași, které se nachází jen pár kilometrů od moldavských hranic. Na Universitatea Alexandru Ioan Cuza jsem si krátce po počátečním šoku, kdy jsem si již v prvních situacích s nelibostí uvědomila, že navzdory několikaměsíčnímu víkendovému studiu rozumím a s jistotou dokáži reagovat pouze na základní fráze typu mulțumesc nebo bună ziua, začala k Rumunsku budovat zvláštní vztah. Ještě intenzivněji jsem toto pouto vnímala o rok později v tehdejším evropském městě kultury Temešvár, kde jsem opět studovala v rámci letního programu şcoala de vară, který tentokrát pořádala Universitatea de Vest din Timișoara. Prohloubením znalostí svět kolem mě získal najednou více barev a nabídl mi širší spektrum vjemů a možností. I přes velkou nejistotu, kterou jsem během velmi intenzivního kurzu stále cítila zejména v aktivním mluvení, jsem se již zvládala zapojit do debat při výuce a lépe reagovala na každodenní situace i mimo školu. Historické město Timișoara mi natolik učarovalo, že jsem se do něho vrátila i toto léto. Po letošní „náloži“ musím s obrovským nadšením konstatovat, že úsilí a vytrvalost se vyplatily. Neskutečně motivující a energičtí profesoři mě svým přístupem posunuli o několik kroků kupředu. Řada workshopů a přednášek v rámci odpoledního programu mi otevřela nové obzory. Na univerzitě na mě dennodenně doslova dýchala vlna pozitivna a pohostinnosti. Stoly připravené pro účastníky kurzu ve společenské místnosti se během přestávek na kávu prohýbaly slanými i sladkými dobrotami a nepřeberným množstvím chlazených i teplých nápojů. Obědy univerzita zprostředkovala ve velmi příjemné restauraci, kde nám bylo podáváno chutné obědové menu o třech chodech, pitný režim byl zajištěn nepřetržitě. Mimoškolní aktivity, kulturní večírek na půdě školy s ochutnávkou rumunských specialit nebo výlet do vinného sklepa s pohoštěním a degustací byly pak už jen pomyslnou „třešničkou na dortu“. Důležité je podotknout, že všechen tento „servis“ byl již součástí kurzovného, které čítá včetně ubytování na studentské koleji zhruba tisíc korun na den.

Po řadě výše popsaných zkušeností a zážitků rumunštinu najednou vnímám jako neoddělitelnou součást svého života a okolního světa. Naslouchání rodilým Rumunům mě i přes neskutečnou rychlost, kterou většina z nich komunikuje (ano, světe div se, mnozí z nich mluví rychleji než Italové!), nevyčerpává. Asi nikdy se dostatečně nenabažím situací, kdy mohu být pasivní součástí rumunského dění a jen tak naslouchat, co se kolem mě odehrává. Život v Rumunsku si běží zvláštně klidným a zároveň živým tempem. Zdejší lidé, na rozdíl od uzavřenějších Čechů, milují život na ulici a po práci či škole na ní tráví společně se svými početnými rodinami a skupinkami přátel značnou část dne, často až do pozdních večerních hodin. Parky, restaurace, knihovny, obchody, svěží fontány uprostřed malebných náměstí…to vše doslova „praská ve švech životem“. Příležitostí, jak se zapojit ať už aktivně nebo jen pasivně do konverzace, je tak nepřeberné množství.

Pro věčného a zapáleného studenta jazyků jako jsem já by mohlo být zajímavé, že ač rumunština spadá, jak už její název napovídá, do románské jazykové větve, je podle mého názoru na studium o něco komplikovanější něž její příbuzní. Jedná se o velmi květnatý jazyk s nespočtem výjimek, které často znemožňují aplikovat u určitých gramatických jevů pravidla, pokud vůbec nějaká existují. J Zajásat by mohli studenti, kteří dobře ovládají francouzštinu, protože téměř 39 % rumunských slov, jak uvádějí nejodvážnější zdroje, má právě francouzský původ. Nedivte se tedy, pokud narazíte na výpůjčky jako coșmar, ambuteiaj či bacalaureat, které sice zní stejně jako jejich originály, ale píší se dle pravidel rumunského pravopisu. Pro studenty italštiny by zase mohla být výhodou výslovnost, jejíž pravidla má rumunština velmi podobná italštině. Suma sumárum: když k tomu všemu navíc přidáme fakt, že slovanské jazyky obohatily rumunskou slovní zásobu o téměř 12 % slov, mohlo by se zdát, že je skoro vyhráno a naučit se rumunsky je „hračka“.

Pokud jste tedy také dobrodružnější povahy a rádi objevujete něco netradičního, dejte Rumunsku určitě šanci. I hned po překročení hranic poznáte, že všechny předsudky, pokud jste před cestou nějaké měli, byly naprosto neopodstatněné. Přivítá vás stále ještě turisticky nedotčený kraj s nádhernou divokou přírodou, historickými skvosty a mimořádně otevřenými a zdvořilými lidmi, kteří s neustálým úsměvem na tváři reagují na všechny vaše dotazy a prosby uctivým cu drag. Nutností je ochutnat speciality pravé rumunské kuchyně, zejména vynikající nakyslé polévky nazývané ciorbă nebo plněné zelné listy mletým masem sarmale. Exotické kouzlo zemi dodává i geografická poloha, která umožňuje procestovat zajímavé a málo navštěvované státy, jako je např. Moldavsko nebo Srbsko. V případě, že se rozhodnete stát se taktéž studentem některého z mnoha letních kurzů v rámci şcoala de vară, rozhodně nebudete litovat. Pravděpodobně si tak nejen rozšíříte obzory v rámci sebevzdělávání, ale poznáte i podobně naladěné lidi různých národností a věkových kategorií. Zní to možná nepravděpodobně, ale právě na kurzech v Rumunsku jsem osobně poznala zapálené polygloty z celého světa, kteří již měli solidní znalosti všech populárnějších a známějších jazyků a toužili tak po něčem „jedinečném“, což země Drákuly rozhodně může nabídnout. Byla by škoda její skryté kouzlo neobjevit, jak se, doufám, v dohledné době přesvědčíte sami…

Eliška Podlešáková je nadšená polyglotka a cestovatelka. Vyučuje angličtinu, španělštinu a italštinu online, příležitostně překládá a miluje dobrodružné cesty s batohem po celém světě. V posledních letech jí k srdci přirostlo zejména Rumunsko a Latinská Amerika, kam se opakovaně vrací. Více zde.