Původ jazyka

Přemýšleli jste někdy o tom, jak vznikl jazyk? Ne zrovna čeština, angličtina, němčina, ale jazyk obecně,  jazyk úplně na počátku, jazyk jako dorozumívací prostředek v „tlupě“? Není to jistě téma ve společnosti příliš diskutované, ale přesto jsem nedávno vyslechla v tramvaji docela legrační rozhovor dvou starších žen, ve kterém šlo o to, zda existovala dříve podstatná jména nebo slovesa.

Otázku, jak vznikl jazyk, samozřejmě nelze do puntíku zodpovědět teď a tady. Spíš si řekneme, jaké teorie existují, a zkusíme trochu ohodnotit jejich vědeckou relevanci. Přímé doklady o vzniku jazyka nemáme, a tak se pohybujeme na poli předpokladů a domněnek.

Jaké jsou teorie o vzniku jazyka

Jazyk vznikl pravděpodobně před 100 000 lety. K tomuto tvrzení nás vede archeologie. Archeologové zjistili, že v tomto období byl mozek již dostatečně vybaven, aby takovou náročnou věc, jakou je jazyk, zvládl. Ke vzniku jazyka pak také jistě přispěl vývoj anatomických předpokladů pro hlas a artikulaci.

Co se však dalšího vývoje týká, mohli bychom si složit takovou mozaiku z teorií různých autorů. Zatímco ve své době mohly být tyto teorie považovány za komplexní, my je budeme vnímat jako různé přítomné proudy. Je pravděpodobné, že vzniku jazyka mohl předcházet jazyk gest (Ginneken). Velmi důležitou roli zpočátku hrály imperativy, povely, bylo jistě nezbytné domluvit se například při lovu (imperativní teorie – Révész), dále pak napodobování zvuků přírody, zvířat, větru, vody (onomatopoická teorie) a citoslovce, tedy například různé výkřiky (interjekční teorie). Také předpokládáme, že jazyk začíná u jednoslabičných kořenů a nabývá jejich kombinováním.

Celkem složité to v lingvistice mají lidé věřící. Křesťanství předpokládá, že člověka stvořil Bůh, vdechl mu život a s ním i celkem „automaticky“ schopnost mluvit. Jednotlivé jazyky pak vznikly při babylonském zmatení jazyků (Starý zákon).  Konkrétně tento příběh lze však vykládat velmi symbolicky. O skutečnosti, že jazyk je dán od Boha však mluví také jiné kultury, například čínská nebo arabská. Tyto teorie nazýváme teoriemi utopickými.

Ale zpátky do vědy. Není zcela jasné, zda jazyk vznikl na jednom místě a z tohoto místa se dále šířil, nebo zda jazyk vznikl na více místech zároveň (prajazyků by pak bylo několik). První jmenovanou teorii nazýváme teorií monogeneze. Druhou pak teorií polygeneze. Teorie monogeneze se dnes vnímá jako nepravděpodobná a lingvisté i antropologové se spíše shodují, že jazyk pochází z více různých míst než pouze z jednoho místa. Je pravděpodobné, že velké jazykové rodiny mají každá svůj vlastní prajazyk. Nicméně tady se pohybujeme na tenkém ledě, možné vztahy mezi prajazyky nám jsou zcela neznámé. Přesto je stále určitá skupina (a ne malá) vědců, kteří vytrvale hledají argumenty pro tzv. nostratickou teorii. Tito tzv. nostratici hledají společný původ indoevropských, semitohamitských, kartvelských, altajských a dalších jazyků. Hledá se tedy jakýsi euroasijský prajazyk. Podobně se také uvažuje o společném afroasijském prajazyku. Ale tady už jsem se dostala poměrně daleko od otázky, jak vlastně vznikl jazyk.

Hockettova teorie antropologická

Jak tedy vidíme, neexistuje příliš teorií, které by popisovaly vznik jazyka komplexně. Až na jednu. A tou je Hockettova teorie o počáteční fázi jazyka. Hockett byl představitelem amerického strukturalismu a vycházel především z Darwina.  Ať už se této teorii vytýká cokoliv, je to vysvětlení zajímavé a čtivé. Dávní předkové člověka (a tady myslíme opravdu dávní, řekněme tak před pěti miliony let) žili na stromech, ruce používali k tomu, aby se na stromech udrželi, a ústa jim tak často sloužila k přenášení předmětů – nebyla tedy volná. Manipulovali výhradně se stravou nebo s primitivními nástroji. Ve třetihorách došlo ke klimatickým změnám a prales, tedy prostor, kde tito předkové žijí, ustupuje, je ho stále méně a méně a tito společní předkové lidí a lidoopů musejí radikálně změnit to, čemu dnes říkáme životní styl. Ne však všichni. Ze silnějších jedinců, kteří si ubrání místo v ubývajícím pralese, se vyvinou dnešní lidoopové. A ti ostatní jsou nuceni přizpůsobit se novým okolnostem. K pohybu ve stepích a keřovitých či travnatých savanách je mnohem vhodnější vzpřímená chůze – potřebují mít přehled. Tím se uvolnily přední končetiny, ale zároveň také ústa. Již nebylo třeba přidržovat se na stromě, ruce mohly být využity k přenášení břemen. Dalším předpokladem pro lidskou řeč byla ztráta osrstění. Dokud totiž tito předkové měli hustý porost po celém těle, neměli potní žlázy a museli poměrně rychle dýchat. S klimatickými změnami však o srst přišli a ústa najednou získávají možnost jiného využití. No a poslední částí teorie je vysvětlení přechodu z neartikulovaného zvuku na zvuk artikulovaný. Se stále tvrdšími podmínkami se lidé sdružují do tlup a musejí se společně bránit proti nepřátelům, a to zejména při lovu. Za tímto účelem spolu musejí komunikovat. Klasicky se to vysvětluje jako skládání zvuků (původně snad výkřiků) s původně jedním významem (je jídlo, není jídlo, je nebezpečí, není nebezpečí) do zřetelnějších zvuků uvádějících alespoň dvě z těchto informací zároveň. Tolik Hockett.

Fylogeneze versus ontogeneze

Proces vývoje jazyka napříč dějinami nazýváme odborně fylogeneze. Je to vývoj jazyka u jazykového společenství. Máme však ještě druhý vývoj jazyka, a to u každého individua po jeho narození. Tento proces nazýváme ontogeneze. Jaký je vztah mezi ontogenezí a fylogenezí, je základní a tradiční otázkou lingvistiky. Lingvisté, zejména stávají-li se rodiči a prarodiči, se nemohou nezabývat otázkou, co má vývoj řeči u dítěte společného s vývojem řeči u celého společenství. Potom, co jsme zmínili výše, jsou některé paralely zjevné i laikům. Děti různě broukají a vykřikují (interjekční teorie), rády napodobují zvuky přírody (onomatopoická teorie), projdou také jednoslabičnou fází, dále pak fází kdy skládají dvě slova (případně dvě slabiky zástupné z každého slova).

Bláznivé teorie

A nakonec uvedeme dvě celkem ztřeštěné teorie, které dnešní věda vážně rozhodně nebere. Tak například známý sci-fi spisovatel a ufolog Däniken tvrdí, že jazyk nám přinesli mimozemšťané (jak jinak). Vlivný stalinský demagog v lingvistice, N. Marr, pak založil svou hypotézu o vzniku jazyka na tvrzení, že všechny jazyky mají svůj původ ve čtyřech základních kořenech (sal, ber, jon, roš) a z těchto čtyř kořenů se různými transformacemi vytvořila všechna slova všech jazyků. Tato hypotéza se nazývá marrismus.

Všichni filologové, lingvisté a další odborníci mi prominou. Tento článek je určen zájemcům z řad široké veřejnosti. Kdo by si rád přečetl něco víc, doporučuji například Černého Dějiny lingvistiky.

Přeji Vám mnoho nových podnětů ve Vašem zájmu o jazyky.

Zajímáte se o jazyky? Tady je pár tipů na knihy.

Odkazy vedou na Kosmas:

Jazyky světa

Jazyk a jazykověda

Začínáme s arabštinou

Začínáme s čínštinou