Už v roce 1949 kritizoval V. Příhoda ve své Psychologii cizojazyčného vyučování obvyklý způsob, jakým dodnes zaznamenáváme slovíčka: „Žáci dosud píší slovíčka do modrého osmerkového sešitu, přehnutého v půli, a to nejprve izolované cizí slovo a vedle něho slovo v mateřštině… Tento způsob je mechanický a pro vývoj pohotovosti jazykové škodlivý.“

Počet naučených slovíček či počet zacílených slovíček (která se sám žák chce naučit nebo která považuje učitel za nezbytná) je stále v didaktice obecně – mezi studenty samotnými – určitým tématem. Setkáváme se běžně s lidmi (zejména mladšími), kteří sčítají, kolik slov již umí nebo mají určitou metu, tedy počet slov, kterých by rádi dosáhli.

Minimum

C. K. Ogden v metodě Basic English vybral  850 anglických slov, která Vám umožní vyjádřit téměř všechno, co chcete říct. Někdy samozřejmě určitou oklikou…  Z jeho metody dodnes hojně čerpají některé metody pro výuku angličtiny. Ogdenův výběr obsahoval zejména podstatná a přídavná jména a osmnáct sloves.

Za určitý komunikační základ se považuje penzum 3000 slov.

Abyste si udělali určitou představu, jak taková komunikace vypadá, nabízím Vám následující srovnání. Tříleté dítě má slovní zásobu zhruba tisíc slov a pětileté dítě přibližně dva tisíce. Samozřejmě můžete namítat, že slova jako chrastítko, telátko a pupík nahradíte třeba slovy pas, počítač a práce. Taky můžete namítat, že dospělý má lepší kombinatorické schopnosti…  Přesto taková komunikace zůstává dost jednotvárná.

Meta

Jenže průměrně vzdělaný rodilý mluvčí zná desetinásobek slov. Tudíž chcete-li být opravdu fluent, musíte mířit mnohem výš.

Musíte?

Má vůbec nějaký význam snažit se ovládnout určitý počet slov nebo provádět jakékoliv výpočty (prostě vůbec se zabývat nějakým číslem)? Já se domnívám, že ne.

Podstatně větší význam má obecně rozšiřovat svoje vyjadřovací a kombinatorické schopnosti a pracovat na svojí jazykové inteligenci. Naučit se s jistotou deset konverzačních obratů vydá za tisíc nových slovíček bez kontextu.

Stejně tak v didaktice se v posledních letech přenesl důraz úplně jinam – od biflování slovíček a odvozování pravidel ke kreativnímu a věcnému řešení jazykových situací samotných.  V matematice se učitelé také čím dál méně zabývají tím, jestli žák zná nebo nezná poučku či „správný“ postup, ale prostě tím, že došel k výsledku a tečka.

Hnízdování

Má smysl vypsat si padesát slovíček od jednoho tématu nebo ne? Právě tomu se totiž říká hnízdování. Platí zlaté pravidlo, že to má smysl v tom případě, pokud je Vám víc než polovina slovíček známá. Ideálně alespoň dvě třetiny. Pak Vám pomůže slovíčka hnízdovat. Jinak ne. Jinak jsou to nervy, jen vytváříme tlak na paměť a celé to není k ničemu.

Jak si vést slovníček

A banalita na závěr… Jak si tedy vést slovníček, aby to k něčemu bylo? Možná byste se divili, jak snadno se dá bez slovníčku žít. Mě se to při studiu rozhodně osvědčilo.

Pokud na slovníčku trváte, doporučuju spíš sešit A5 nebo A4 a psát třeba velkým písmem nové slovíčko bez překladu, pod něj příkladovou větu – pokud možno takovou, ze které Vám bude význam slova zcela jasný, a až na poslední místo překlad do češtiny, třeba do závorky nebo prostě menším písmem.

Takže co místo klasického slovníčku?

Psát celé věty

O tom už byla řeč v předcházejícím textu.

Mnemotechnické pomůcky

Pokud Vám vyhovuje hledat při učení slovíček různé souvislosti a asociace, je vhodné si i takový přehled psát. Vytvářet kolem slov příběhy nebo právě asociace vyžaduje fantazii, ale mnohým to opravdu pomáhá.

Takový slovníček nelze použít přímo k biflování, ale je spíš referenční. Procházíte slovíčka a tam, kde nevíte, mrknete na „příběh“.

Lístková metoda

Kartičky, lístečky, znáte to. Lze zkombinovat s psaním celých vět (například tak, že na jednu stranu napíšete jednu půlku věty a její pokračování na stranu druhou) a lze taky zkombinovat s mnemotechnickými pomůckami.

Pro jazyky, kde zapamatování slovíčka vyžaduje ještě zapamatování nějaké další informace, se skvěle hodí používat kartičky různých barev. Například v němčině můžete používat tři různé barvy pro tři různé rody podstatných jmen.

Výstřižkový sešit

Do středního nebo většího sešitu lepíme obrázky (z novin, časopisů) a doplňujeme slovíčka. Samozřejmě se dá i malovat a kreslit. Tento způsob práce vůbec není podmíněn výtvarným nadáním!!! Jedná se patrně o časově nejnáročnější cestu, ale velmi efektivní. Při tomto typu slovníčku se propojí ruce (stříhání, pohyb), obrázek a slovíčko.