Řízení mi dřív fakt nešlo. Měla jsem řidičák, ale nebylo moc příležitostí k praxi. Přestěhování do Prahy mi taky dvakrát nepomohlo, mraky křižovatek, těžký parkování…. Pak přišly děti a jezdit jsem se bála ještě víc. Neřídila jsem spoustu let. Jenže v jednu chvíli jsem si řekla, že to chci zlomit, že prostě chci řídit. Pomohli mi naši. Jezdili do Prahy, máma hlídala děti, táta se mnou nacvičil přesně tři trasy (k dětské doktorce, na vodáka a výpadovka, kudy se jezdí k našim :-)). Věděla jsem přesně, kde se podívám do zrcátka, kde je snazší přejet z pruhu do pruhu, prostě všechno. Nějakou dobu jsem jezdila opravdu jen ty tři trasy, ale pak jsem si začala víc věřit a odvážila jsem projet trasu neznámou, i když třeba jednoduchou. Dneska už dojedu kdykoliv kamkoliv, jasně parkuju natřikrát, ale čert to vem. Je to super pocit, když člověk něco překoná. Jestli mi  někdy něco zvedlo sebevědomí, tak řízení. 

A proč tu o tom píšu?

Protože vím, že jsou mezi čtenáři Jazykového koutku i tací, pro které jsou cizí jazyky stejně velký oříšek jako pro mě řízení, léta letoucí je to v jejich životě velké téma a pořád se nic neděje.  A taky proto, že mi přijde, že ten můj recept s řízením se dá krásně zopakovat i s jazyky.

Pokud vám jazyky nejdou a máte pocit, že všechno je proti vám (tak jak já s tím řízením), naučte se zpaměti své tři trasy. Co tím myslím? Naučte se zpaměti tři „scénáře“, které opravdu v cizím jazyce využijete. (O scénářích víc taky v článku Jak se rozmluvit). Naučte se zpaměti nějaké minimum, ale něco, co opravdu využijete, co alespoň párkrát zrecyklujete. A další věc: Najděte někoho, kdo vás tou trasou několikrát provede, než si budete úplně jistí.

Možné tipy

• Chcete se anglicky domluvit při cestování? Pak jsou vaše tři scénáře třeba tyto: objednání kávy, půjčení auta a doptat se na benzínku. Možná ale spíš potřebujete koupit lístek na vlak nebo vyřídit ubytování na místě.
• Potřebujete angličtinu v práci? Které situace se tam opakují? Telefonování? Co nejčastěji chtějí klienti? Býváte pověřeni, abyste provedli po firmě cizojazyčnou návštěvu? Nebo je vaše noční můra pravidelný small talk se šéfem ve výtahu?
• Pohybujete se v centru Prahy a často se vás někdo ptá na cestu? Naučte se zpaměti základní popis cesty. Zkuste přidat jednu, dvě věty o Karlově mostu, Pražském hradě a dalších pamětihodnostech.
• Všichni bychom v cizím jazyce měli umět zpaměti deset, patnáct vět o sobě (představování, co mám rád apod.) Přes to vlak nejede.

Pokud nemáte příležitosti ke konverzaci v cizím jazyce, mrkněte na článek: Kde si pokecat cizím jazykem?

Nemusí se samozřejmě jednat jen o konverzační scénáře.

• Pokud se učíte anglicky, abyste si přečetli mezinárodní denní tisk a pořád to nejde, naučte se rozluštit aspoň počasí a opravdu si pokaždé přečtěte, jaké bude počasí.
• Učíte se, abyste rozuměli anglickým písničkám? Naučte se tři své oblíbené opravdu zpaměti. Uvidíte, že ta čtvrtá už určitě nebude úplně neznámá.

Důležitý moment toho mého příběhu je, že jsem se nenaučila řídit sama, ale pomohli mi táta s mámou. Možná bych to měla říct ještě líp: Je mi úplně jasný, že sama bych se to nikdy nenaučila, a to fakt nepřeháním. Požádejte taky o pomoc, může to být někdo z rodiny, může to být lektor a můžete se samozřejmě obrátit i na mě. Je to jedna z věcí, kterou řeším s účastníky svých kurzů – aby byli schopni určit, kdy a kde vlastně jazyk potřebují, a aby věděli, jak se na ty situace dobře připravit. Určitě doporučuju říct lektorovi, co přesně potřebujete zvládnout, a požádat ho i o hraní rolí. Ostatně, dobrý lektor by na to měl přijít sám.

Já vím, že na několika situacích jazyk nepostavíte, ale je to lepší než nic, je to aspoň nějaký začátek, zvedne vám to sebevědomí a máte z čeho vycházet. Každou další situaci už vyřešíte snáz.