Když se člověk zajímá o cizí jazyky, dříve nebo později se v nějaké podobě setká s problematikou esperanta, a to buď s někým, kdo je nadšený esperantista, nebo naopak s těmi, kdo esperanto neuznávají nebo i s těmi, kteří esperanto nijak neřeší a přitom mají jinak k cizím jazykům pozitivní vztah. Takže, má smysl učit se esperanto? Na to samozřejmě neexistuje jednoduchá a obecně platná odpověď. Záleží na tom, v jaké je kdo situaci, co ho motivuje i též zda esperanto využije nebo je pro něj opravdu užitečné esperanto umět. Předně je třeba zopakovat známou věc, že esperanto je uměle vytvořený jazyk, tudíž nevytvářel se v přirozeném jazykovém prostředí a neobsahuje ani v sobě nemůže obsahovat ,,přirozený jazykový náboj´´. Zůstává tedy otázkou, zda znalost esperanta člověku pomůže při studiu živých cizích jazyků. V něčem určitě, např. esperanto také člověku ,,nespadne z nebe´´, a tak určité studijní návyky získané při studiu esperanta se jistě zúročí i při studiu jakéhokoliv jiného jazyka. Slovní zásoba esperanta byla utvořena z velké části na základě románských jazyků, tudíž znalec esperanta bude mít určitou výhodu např. při studiu francouzštiny, italštiny nebo španělštiny (i jiných jazyků). Na druhou stranu může esperanto přinést do studia jazyků určitou ,,nevhodnou pohodlnost´´. Esperanto má přísně pravidelnou gramatickou stavbu, samozřejmě cíleně za účelem snadného naučení se. Neexistují výjimky, utvořená pravidla platí stoprocentně, při odvozování slovních druhů, časování apod. se v zásadě nelze zmýlit, znáte li základní pravidlo. S takovýmto ,,rozmazlením´´ může pak studium přirozeného živého jazyka vyznívat zbytečně komplikovaně se všemi těmi výjimkami a nepravidelnostmi, a pokud se někdo naučil esperanto jako první cizí jazyk, může mít zaděláno na vážný problém při studiu dalších cizích jazyků, které mu mohou připadat natolik nepravidelné, že v nich jasně neuvidí i tu pravidelnou logickou strukturu, který každý jazyk samozřejmě má. Někdo takové problémy ale zase naopak vůbec nemusí řešit a esperanto v něm probudí zájem o jazyky jako takové a plynule se přesune z esperanta na živé jazyky….i když přece jen si myslím, že určitý ,,šok´´ asi prožije. Chci pouze poukázat na poměrně zásadní fakt, že esperanto v sobě neodráží realitu běžného živého jazyka stejně jako umělý strom bude vždy jen umělý strom a ani sebelépe vymyšlené a vytvořené umělé stromy nikdy společně nevytvoří přirozený živý les. Má li tedy někdo jen pocit, že by esperanto měl možná umět, že mu to rozšíří jazykové obzory a schopnosti, ale přitom ho esperanto nijak zvlášť nezajímá ani ho k ničemu nepotřebuje, je dle mého názoru ztráta času se esperanto učit. Ale co člověk, který má přátele esperantisty, kteří milují setkání esperantistů a pravidelně se jich účastní? V takovém případě bude jistě pochopitelné, pustí li se i on do esperanta, aby mohl být více se svými přáteli a zažít do té doby neprožité. Někdo možná žádný cizí (živý) jazyk neumí, ani ho třeba pro svou práci ani jinak akutně nepotřebuje, ale rád cestuje a poznává nové lidi. Pro něj je pak esperanto jako ,,jednodušší jazyk´´ určitým řešením jak se aspoň nějaký jiný jazyk než mateřštinu naučit a stvořit si tak most k novým přátelům po světě. Zase ale může přijít námitka, že když už se někdo přinutí učit se esperanto a naučí se ho (byť ne dokonale), tak to přece stojí také mnoho úsilí. Nebylo by tedy lepší takové úsilí vrhnout třeba do základů angličtiny nebo španělštiny a most k novým přátelům a novému poznávání by byl mnohem využitelnější? Nemluvě o tom, že i na srazu esperantistů třeba v Madridu se člověk jen se znalostí esperanta jazykově domluví jen s esperantisty, ale objednat si v Madridu esperantsky jídlo v restauraci už nebude možné…..a není pak škoda neumět aspoň trochu i španělsky? To už si každý musí zvážit sám. Poslední věcí, kterou bych chtěl zmínit, je fenomén rodilých mluvčích esperanta. Velmi rád bych takového rodilého mluvčího poznal, protože by mě zajímalo jak vnímá esperanto, když ho slyší od dětství. Já osobně nevěřím tomu (ačkoliv mohu se mýlit, ale myslím, že ne), že esperanto je pro něj stejně přirozené jako pro Angličana angličtina, pro Němce němčina nebo pro Čecha čeština apod. Podle mého názoru i ten, na koho se mluví esperantsky od narození, je stále vystaven jen a jen umělému jazyku a nic na tom nezmění ani fakt, že se ho neučí až v dospělosti. Je třeba si též uvědomit, že rodilí mluvčí esperanta pocházejí z drtivé většiny z rodin esperantistů, kdy se na ně od narození esperantsky mluví spolu s dalším jazykem (jazyky) rodičů. Dám li typický příklad (kterých je na internetu mnoho), tak např. Angličan si vezme Francouzsku, oba jsou nadšení esperantisté, a jejich potomek je vystaven odmala angličtině, francouzštině a dále se na něj mluví i esperantsky. Takové dítě tedy oficiálně má tři mateřské jazyky. Jak jsem řekl, nevěřím tomu, že takové dítě, když v takovém jazykovém prostředí dospěje, vnímá umělé esperanto ,,stejně mateřsky´´ jako vnímá mateřsky živé přirozené jazyky angličtinu a francouzštinu. Schválně jsem poslouchal na internetu ukázky jak mluví rodilí mluvčí esperanta z různých zemí. Všichni mluvili podobně, jako kdyby text četli, a zároveň bylo jejich esperanto silně ovlivněno přízvukem jejich dalšího jazyka. A tak bylo slyšet esperanto s anglickým, španělským i dalšími přízvuky. No, nemohu posuzovat, do mysli a do jejich jazykového citu pro esperanto jsem jim samozřejmě neviděl, ale neznělo to o nic více mateřsky než když běžný žák cizího jazyka odříkává referát s přízvukem svého rodného  jazyka. Odpovědí na tuto otázku by asi byl rodilý mluvčí esperanta, na kterého se odmala mluví jen esperantsky a on jiný jazyk než esperanto nezná. Naštěstí takový člověk snad neexistuje a takový pokus bych nikomu nedoporučoval udělat, jelikož jsem přesvědčen, že umělé esperanto by jako jediný mateřský jazyk bylo špatně uchytitelné a na jazykový cit a jazykové schopnosti dítěte by taková situace měla určitě neblahé následky. Takže…učit se esperanto nebo ne? Ať každý provede svou vlastní volbu dle své situace, svých potřeb a svých zájmů. A pokud jste při čtení došli k závěru, že já asi esperantista nejsem, pak je váš závěr správný.

Ladislav Vorel je bývalý dlouholetý jazykový lektor s hlavní specializací na francouzský jazyk. Také mluví anglicky, německy, rusky a zajímá se o další jazyky.