Nikdy mě nenapadlo na svoje děti mluvit cizím jazykem. Často se na to někdo ptal, ale já jsem měla z dětství trochu jinou zkušenost. Naši mě sice v jazycích hodně podporovali a věnovali nemálo času i financí právě tomu, že mě bavily jazyky, ale naučit jsem se je nakonec musela sama. Takže svým dětem spíš nechávám prostor pro to, s čím přijdou. A v tom je pak podpořím. Líbí se mi, když je tam ten moment, kdy dítě samo chce.
Na druhou stranu, jednou ty jazyky stejně dělám, takže se doma asi těžko budu přetvařovat, že nevím, o čem je řeč. Nakonec se stejně doma válí cizojazyčné knížky, pouštíme si videa v cizích jazycích nebo se vídáme s lidmi, kteří mluví cizím jazykem. Takže žijeme obklopeni cizími jazyky, ať děti chtějí nebo nechtějí. A aniž bych si to předem nějak formulovala, je to pro mě možná důležitější než zprostředkovat jim od dětství jeden jediný jazyk, třeba angličtinu.
Co by mohlo vaše děti bavit na internetu?
Všechny tři holky mají profil na Postcrossing.com a posílají pohlednice o sto šest. No, není to úplně levná záležitost, ale stojí to za to – radost, když najdete pohledy ve schránce po příchodu ze školy, luštění vzkazu na pohlednici (který je většinou v angličtině) i psaní vlastních pohledů. Baví je i ta „úředničina“ kolem toho – každý pohled má šestimístné číslo a to je třeba zaregistrovat co nejdříve.
Taky jsme si oblíbily Quizlet, kde si holky vytvářejí vlastní sady slovíček, opisují si slova z učebnice, doplňují k nim obrázky apod. Všechny tyhle aplikace jsou dnes tak jednoduché, že s nimi zvládne práci dítě od první třídy, některé děti i dřív. Když ještě dítě neumí číst, může třeba právě jen přiřazovat obrázky ke slovíčkům, která vložíte vy.
Další z aplikací, které jsou mezi dětmi oblíbené, a moje děti nejsou výjimkou, je Duolingo. Duolingo má spoustu herních prvků, které se dětem líbí – například mohou sbírat mince a nakupovat za ně v obchůdku převleky pro sovičku.
Toporopa je spíš zeměpisná hra, než že by měla něco společného s jazyky – děti hledají na mapě název země. Myslím si, že dobrá orientace v zeměpisu podporuje zájem o cizí kultury a také jazyky.
Když holky přišly do věku, kdy je začala zajímat pop music, těžce jsem nesla, kolik času strávíme u písniček ve stylu Michal David a Nééé, pětku nééé. Nakonec jsem byla šťastná za fázi Shakira, Enrique Iglesias a Marc Anthony. Ale stejně… Něco mi tam chybělo a pomalu jsem začala i populární hudbu využívat k tomu, abych děti seznámila s různými jazyky. Aktuálně u nás frčí několik finských písniček (třeba tahle nebo tahle). Finská pop music je navíc docela výchovná, pokud jde o mužské a ženské stereotypy v audiovizuální kultuře. Schválně mrkněte na oba odkazy. Žena se tam neodhaluje ani trochu, za to muži ne jednou. A je to divný: Že děti koukají na polonahou Madonnu nebo Pink, to už neřeším, ale když je tam trochu odhalenější chlap, tak si říkám No, neměla bych to vypnout, neohrožuju jejich mravní výchovu?.
Co když nemáte rádi internet?
Pokud patříte mezi rodiče, kteří u svých dětí šetří časem stráveným u počítače nebo tabletu, asi máte doma hodně knih. Vždycky říkám, že všechno má svoji papírovou verzi.
Petra Vojtová z blogu DoubleBubble pro rodiče a děti nedávno objevila pro svoji dceru Máju knihu Mapy a zalíbila se jí natolik, že o ní napsala článek na svůj blog. V knihkupectví Book Therapy jsem pro změnu objevila tuhle krásnou knihu:
Také mi přijde fajn hrát si s dětmi se slovanskými jazyky. Tohle jsme nikdy nedělaly nějak cíleně a systematicky, ale třeba jen, když jsme se nudily, sáhla jsem po učebnici chorvatštiny a hádaly jsme, co by mohlo to které slovo znamenat. Stejně tak mi přijde velká škoda, že dnešní děti často nemají dostatečnou průpravu pro porozumění slovenštině. Jsem vděčná za naše slovenské kamarády a za to, že moje děti slovensky rozumí úplně v pohodě. Dítě si tak vypracuje „ucho“ na cizí jazyky úplně nenásilně. Pokud slovenské kamarády nemáte, stačí třeba pohádky, které znáte v češtině, pustit slovensky. Málokdo si uvědomuje, jak moc je to důležité.
Vždycky jsme taky trávily hodně času s papírem a nůžkami. Třeba když měly děti období „děti z Bulerbynu“, našly jsme si základní fráze ve švédštině. Když se nudíme, lepíme všechno možné dohromady.
A taky se rádi učíme různá gesta, nejčastěji italská a španělská (což je dáno mojí jazykovou kombinací, ale trochu i tím, že tyhle jazyky to prostě mají v sobě), ale na YouTube se dají dohledat také japonská, anglická nebo třeba arabská.
Takže jak tedy jsou na tom moje děti s jazykovými dovednostmi?
Každé dítě je jiné, nejstarší dcera je hodně analytická, zvládá několik grafických zápisů (morseovka, runy) a je schopná psát tak i relativně dlouhé texty. Její záliba v šifrování podle mě souvisí se skautem, ale vím, že víc dětí prostě jen rádo šifruje.
Prostřední dcera má velmi dobrý hudební sluch, učí se třeba zpaměti texty Alvara Solera a dalších zpěváků, hlavně latinskoamerických. Přímá cesta k jazykům u ní vede přes písničky nebo vlastně přes cokoliv, co je kombinace obraz a zvuk.
Nejmladší dcera je ze všech dětí nejaktivnější v běžném užívání jazyka. Když se naučí pozdrav v cizím jazyce, opravdu mě tak zdraví. Často zavádí cizí slova i do češtiny, ale vidím, že není nijak zmatená, že si je naopak dobře vědoma toho, že použila cizí slovo. A zrovna dneska dostala tenhle dárek od kamarádky Mirky Smíškové, takže nás teď čekají zvířátka:
Suma sumárum
Moje děti jsou v první, třetí a čtvrté třídě. Ve škole mají angličtinu a vnímám, že je potřeba to hodně dokrmovat doma (ať už píšeme ty pohlednice nebo jedeme Duolingo). Všechny ovládají základní fráze v italštině. Nejstarší dlouho mluvila o němčině, takže jsme v září začaly a má soukromé lekce. Spíš než konkrétní jazykové znalosti, mají moje holky velký přehled. Vědí, co jsou to slovanské jazyky, co zase germánské, i v jazykových aplikacích už se vyznají líp než běžný uživatel. A vědí, že není potřeba to s jazyky nijak přehánět, že když člověk mluví dobře jedním nebo dvěma jazyky, tak je to skvělé a úplně to stačí.