Pojďme si říct na rovinu, že úplně jiné možnosti studia máme v Praze a úplně jiné možnosti zase na vesnici. Rozdíl je zřejmý, ať už se učíte anglicky nebo třeba řecky. A možná, že v případě jazyků jako třeba řečtina je tak nějak „více zřejmý“ 🙂
Něco o tom vím, podstatnou část dětství jsem strávila v polském pohraničí, kousek od Náchoda. Kdybych neměla rodiče, kteří mě podporovali ve vzdělání (a vlastně i v docela bláznivých nápadech), tak bych se asi těžko učila řečtinu v Hradci Králové a norštinu v Pardubicích.
Ale nebojte, moje rady nespočívají v doporučení, ať si najdete výuku v nejbližším krajském městě. Časy se mění a dneska máme možnosti zase úplně jiné.
Když jsem se začínala učit právě zmíněnou řečtinu, tak na trhu byly všehovšudy dva nepříliš kvalitní jazykové průvodce a internet jsme doma neměli (pokud to teď někomu z mladších čtenářů přijde divné, tak bych jen ráda uvedla na pravou míru, že mi není šedesát, ale třicet čtyři).
Pokud si rozumíte s počítačem, pak budou vaše hlavní zdroje nejspíš Duolingo, Quizlet, Memrise, Forvo a 50languages, případně další jim podobné.
O těchto aplikacích a programech ale píšu pořád dokola – jak tady, tak na Facebooku Jazykového koutku – takže je dnes zcela záměrně nechám trochu stranou.
Setkat se aspoň čas od času s cizincem je nejen možnost zeptat se na těch pár věcí, co jsem nikde jinde nenašel, ale především to má nezastupitelnou roli motivační. Určitě hledejte nejbližší „štamtiše“, jazykové kavárny nebo svépomocné skupinky. A tohle se prostě nejlíp hledá na Facebooku, já sleduju například skupinu Portugalština v Brně nebo vznikají různé ad hoc skupiny ke kurzům na VŠ, tady najdete například brněnské finštináře. A samozřejmě i expati se mnohdy organizují i jinde než v Praze nebo ve velkých celorepublikových skupinách. A tak máme například Espaňoles en Ostrava nebo Italiani a Ostrava. Pokud nic nenajdete, nebojte se takovou skupinu sami založit.
Pokud nechcete nebo nemůžete vytáhnout paty z domova, tak se rychle rozkoukejte na iTalki, což je největší databáze online lektorů. Ceny, reference, kvalita – to vše je samozřejmě různé a budete si s tím muset chvilku pohrát.
Jsem staromódní a nevzdávala bych se ani dopisování. Před mladšími se teď zase totálně odepíšu, ale já jsem ještě měla svoje „penpaly“ pěkně přes inzeráty v Annonci. Dnes jsou desítky webů, které nabízejí zprostředkování a propojení lidí, kteří si chtějí dopisovat, a přiznám se, že je to pro mě hrozně nepřehledné. Určitou alternativou je Postcrossing, který sice slouží k vyměňování pohlednic, ale pokud vím, tak už tam taky vzniklo pár penfriendships.
Pokud se nechcete zavázat ke stálému dopisování, dbejte aspoň na udržování kontaktu o Vánocích nebo na svátky. Pamatujte, že papírové přání zaslané poštou má mnohonásobně vyšší hodnotu než email nebo smska.
Čím méně máte možnost vidět „živého“ cizince nebo vůbec mít lekce daného jazyka v nejbližším městě, tím víc byste měli dbát na to skutečně se jazykem obklopit, kde se jen dá. Buďte kreativní a byt si náležitě „vyzdobte“:
Podobný účel splní i puštěné rádio jako kulisa. Docela často se mě někdo ptá, jestli má smysl poslouchat při práci podcasty nebo třeba rádio. Někdy lidi podezřívám, že věří, že do nich jazyk vstoupí jakoby sám od sebe během toho, co se budou věnovat něčemu jinému. A takhle snadné to samozřejmě není. Ale pro navození té správné atmosféry v situaci, kdy dostatek kontaktu s jazykem jinde nemám a nemohu mít, je ona kulisa určitě velmi vhodná. Zde najdete rozcestník na světová rádia.
No a pak máme samozřejmě filmy s titulky, oblíbené YouTube kanály, stránky typu EnglishCentral a tak dále a tak dále – prostě audiovizuální učení. Spíš pro pobavení, já sama jsem kdysi hojně využívala funkci „duál“ – některé pořady bylo možné přepnout do původního znění. Nevím, nevím, jestli bych se dostala do Prahy na hispanistiku, kdyby tehdy zrovna neběžela Esmeralda.
A pak jsem taky vždycky milovala a dodnes miluju objednávat si knížky ze zahraničí a čekat na ty voňavé balíčky, těšit se na ně a pak si ty knížky užívat. Určitě mnozí víte, o čem mluvím. Skoro jakoby na to čeština potřebovala nějaké slovo, protože já tu knížku docela dlouho nečtu, ale jen tak ji držím v ruce, naleju si skleničku vína… no a je z toho program na celý večer.
Co konkrétně na vesnici pomáhalo mně samotné udržovat kontakt s cizími jazyky? (Ale berte v potaz, že už je tomu pěkná řádka let)
-odebírání časopisů
-dopisování s cizinou
-těšení se na balíčky s objednanými knihami
-sledování cizojazyčných televizních pořadů
– a samozřejmě také dojíždění do velkého města za jazykovými lekcemi
Ať už žijete ve městě nebo na vesnici, držím vám palce, ať vám studium cizího jazyka jde od ruky!