… a které stojí za přečtení.
Anglický básník a dramatik William Shakespeare kdysi velmi výstižně napsal: „The world is your oyster“. Tento citát krásně popisuje to, co vám nabízí působení na volné noze například jako lektor či lektorka cizích jazyků nebo překladatel či překladatelka. Když konečně najdete odvahu stát se freelancerem, stojí před vámi mnoho nových příležitostí, ale zároveň strachů, obav, nároků a očekávání, jestli to vlastně zvládnete. V tomto článku bych se s vámi chtěla podělit o moje postřehy, které jsem udělala při čtení několika velmi zajímavých a inspirativních knih, které vám mohou pomoci na vaší cestě a ve vaší práci.
Simon Sinek: Začněte s PROČ. Jak vůdčí osobnosti inspirují k činům. (z anglického originálu Start With Why)
Tato knížka si mě našla teprve nedávno. Chci ji na tomto místě však zmínit jako první. Důvod k tomu nabízí její samotný název: „Začněte s PROČ.“ Každý, kdo se vydá na volnou nohu, má k tomu nějaký důvod. Avšak cesta, jakou si každý zvolí, je vždy jiná. V prostředí jazykových volnonožců si mnozí otevřou jazykové školy, rozjedou on-line podnikání v podobně on-line kurzů či placených e-booků, natáčejí výuková videa, píšou knihy nebo mají svůj vlastní blog. Každý ví, CO nabízí a JAK svůj produkt nabídnout. Ale, co se stane, když se vytratí vlastní důvod, to PROČ to všechno vlastně děláme. CO, JAK a PROČ jsou součásti modelu či konceptu, který Simon Sinek nazývá ZLATÝ KRUH a který ve své knize dále podrobněji zkoumá. Největší pozornost přitom věnuje právě PROČ, neboli tomu, co je naším záměrem, důvodem nebo přesvědčením. Sinek k tomu dále píše: „Pochopení a prezentování svého PROČ nepředstavuje jedinou cestu k úspěchu, ale je to jediná cesta, která zajistí dlouhodobý úspěch a přinese větší míru inovace a flexibility. Když o PROČ existuje jen mlhavá představa, stává se obtížnější udržet růst loajalitu a inspiraci, které pomohly nastartovat prvotní úspěch.“(str. 61) Všichni chceme na naší „podnikatelské cestě“ zcela jistě zdokonalovat naše metody, přístupy a koneckonců i produkty. Simon Sinek k tomu poznamenává: „ … obvykle sledujeme, co dělají ostatní. Jezdíme na konference, čteme knihy, mluvíme s přáteli a kolegy, abychom získali více informací… Snažíme se pochopit osvědčené metody, které s úspěchem používají ostatní, abychom je pak také využili. … Představa, že zkopírujeme CO a JAK od nějaké úspěšné organizace a ono to bude fungovat i vám, je chybná. Nezáleží vždy na tom, CO a JAK děláte, jde o to, aby CO a JAK bylo konsistentní s vaším PROČ.“ (s. 174) Moc se mi tato myšlenka líbí. Ano, inspirovat se u kolegů je také cesta. Na základě vlastní zkušenosti jsem však pochopila, že mnohem větší sílu má vlastní autentičnost a vlastní víra a přesvědčení v to, co dělám a jak to dělám já sama. Kniha Simona Sinka mě tedy vrátila na začátek mé cesty a přiměla mě opět obrátit pozornost k mému PROČ.
Cal Newport: Hluboká práce. Pravidla pro soustředěný úspěch v roztěkaném světě. (z anglického originálu: Deep Work: Rules for Focused Success in a Distracted World)
O téhle knize vím už docela dlouho. Konečně jsem si však našla na ni také čas a ponořila se do jejího čtení. I zde se nabízí otázka PROČ? Když jsem pracovala na své diplomové práci a později na knize, trávila jsem mnoho času, vlastně většinu času, v domácích a zahraničních knihovnách nebo archivech. Nikdy jsem tam nebyla úplně sama, ale nějakým způsobem mi toto prostředí umožňovalo hluboce se soustředit na práci, ať již to bylo čtení nebo přepis archivních materiálů. Tyto chvíle jsem měla moc ráda. Po několika hodinách hluboké koncentrace, přišla odměna v podobě šálku kávy nebo čokoládové tyčinky. Ještě donedávna jsem neměla účty na sociálních sítích. Jediné, co mě spojovalo se světem, byl můj telefon a e-mail. Přesto i mě zasáhla slovy autora dnes všudypřítomná kultura online dostupnosti. Kniha Cala Newporta mi pomohla uvědomit si, jaký je rozdíl mezi zaneprázdněností a produktivitou. Jak se odlišuje mělká práce právě od práce hluboké, kterou jsem tak důvěrně znala a ke které je někdy velmi těžké se vrátit. Na rozdíl od mělké práce totiž „staví hluboká práce na hodnotách jako KVALITA, ŘEMESLNÝ UM a MISTRNOST.“ Ve své knize Cal Newport představuje čtyři pravidla, která mi pomohla zavést hlubokou práci do mého každodenního života. A tak se nyní učím pracovat hluboce, nudit se, resp. odpočívat od soustředění, zbavuji se mělkosti a vyčleňuji si čas, kdy jsem off-line.
Mihaly CSIKSZENTMIHALY, Flow a práce (z anglického originálu: Good Business)
Všichni jistě známe výraz „flow“, které používáme pro subjektivní prožitek plné zaujatosti životem (s. 26). Autor v této knize přenesl koncept „flow“ do světa podnikání a práce. Jako jazykovou koučku a lektorku mě tahle kniha zajímala z hlediska práce se studenty. Myslím, že všichni důvěrně známe ten pocit, kdy hodina začne poněkud „váznout“ a pak zase uteče ani nevíte jak. Odpověď je prostá, studenti prožívali stav „flow“, naprosté soustředění a ponoření se do práce. To jsou úžasné a vzácné okamžiky. Velmi ráda přirovnávám studium cizího jazyka k vaření nebo podobně jako Mihaly Csikszentmihaly ke hře na hudební nástroj: „Kdykoli se někdo pustí do nějaké aktivity – například do hry na klavír – poprvé, jeho dovednosti budou patrně zcela elementární. Na začátku baví člověka vyťukat nápěv jedním prstem. Brzy ho ale pouhé ťukání do kláves začne nudit a v této chvíli má na výběr několik možností. Může se vůbec přestat pokoušet hrát na klavír. Může zůstat na nízké úrovni a občas přeběhnout prstem po klávesách – což je relaxující, mírně zábavná činnost. Nebo může investovat nezbytnou energii, aby dosáhl další úrovně dovednosti, a stanovit si náročnější úkol – hrát složitější melodie oběma rukama.
Když si osvojujeme jakoukoli novou dovednost, děláme přitom podobná rozhodnutí opakovaně. Dobrá aktivita, pro niž je charakteristické flow, nám poskytuje velice dobrý strop příležitostí ke zlepšování. … Pokud chce člověk zůstat ve stavu flow, musí dělat pokroky a osvojovat si stále nové dovednosti, aby mohl postupovat k novým úrovním komplexnosti.“ (s. 73)
V knize jsem se především dozvěděla, co je jádrem dobrého podnikání, proč je nadšení pro práci a prožitek stavu „flow“ tak důležité. Proč není důležitý vlastní cíl, ale jednotlivé kroky, které na cestě za konečným cílem děláme: „Lidé často pomíjejí příležitost bavit se tím, co dělají, protože se příliš upínají k celkovému výsledku a nezaměřují pozornost k tomu, aby si vychutnali kroky, které k němu vedou.“ (s. 51-52) Po přečtení knihy teď ještě mnohem více vnímám, jak je důležité pracovat se studenty i v tomto směru.
Austin KLEON: Ukaž, co děláš. 10 způsobů, jak sdílet svou kreativitu a nechat se objevit. (z anglického originálu Show Your Work!: 10 Ways to Share Your Creativity and Get Discovered)
Tuto knížku mám ve své knihovně už dva roky a stále se k ní vracím. Pokaždé v ní najdu něco nového. Před dvěma lety jsem se rozhodla odejít na volnou nohu a hledala jsem způsoby, jak dát o sobě světu vědět. Byl to pro mě velký krok do neznáma. Navíc mě svazoval strach ze sdílení, kritiky a vlastně i z psaní samotného. Knížka Austina Kleona mi pomohla se těchto strachů zbavit. Austin Kleon je kreativec a moc dobře ví, jak je pro něj důležité sdílení své práce s jinými lidmi na stejné vlně. Sám k tomu říká: „Chcete-li, aby lidé znali vaši práci i věci, na kterých vám záleží, musíte sdílet.“ (s.31). Když jsem pak napsala několik svých prvních textů a trnula hrůzou z toho, jak budou přijaty, zjistila jsem, že nic není tak horké, jak se na první pohled může zdát. Navíc jsem od Austina Kleona převzala jeden takový trik, který se mi opravdu osvědčil. Podělím se o něj i s vámi. Když se chci ujistit, jestli se mi text, který jsem napsala, povedl, což ve skutečnosti znamená, že z něho mám dobrý pocit a že se mi podařilo najít svůj „hlas“, používám metodu tzv. šuplíku. Austin Kleon ji popisuje následovně: „ Lidé sní o cestování časem, přitom ho všichni máme na dosah ruky. Šuplík je vlastně takový stroj času. Když dokončíte nějaký díl práce, hned nepoznáte, jestli je dobrý, protože nemáte odstup. Musíte se stát editorem, zatímco jste pořád ještě tvůrcem. Musíte se nějak odcizit od toho, co jste vytvořili. Nejsnazší způsob je strčit to do šuplíku a zapomenout na to.“ Knížka Austina Kleona prostě baví. Já jsem tam našla spoustu inspirace pro psaní svých příběhů a článků o cizích jazycích. A hlavně se přestala bát je psát.
Jessica HAGYOVÁ, Jak být zajímavý (v 10 snadných krocích) (z anglického originálu: How to Be Interesting: In 10 Simple Steps)
Tuto knížku budete mít přečtenou velmi rychle. Je totiž plná různých grafů, bublin a čar. Avšak nabízí mnoho inspirace nejen pro výuku cizích jazyků. Vždyť, kdo by nechtěl být zajímavý. Stačí se jen stát badatelem, začít mluvit s cizími lidmi, nebo si jen tak hodit kostkou. Abyste se mohli stát zajímavými, můžete udělat podle autorky této knížky cokoli: tančit, stavět, pomáhat, tvořit. A také si dokonce přiznat jisté zásluhy:
„Zasloužíte si šanci. Zasloužíte si bavit se. Zasloužíte si být štastní. Máte schopnosti a svoje zvláštnosti, máte co nabídnout. Tak šup, jděte do toho. Nejenže je tam pro vás místo, oni vás tam potřebují. Vážně.“
Nebo i uznat, že jste to tentokrát prostě jen zvorali. A také byste měli vědět, že si můžete hrát s ostrými slovy, a klidně se vykašlat na rýpaly…
Řekněte, není tohle osvobozující?
Mirka Smíšková, Golden Key
