V poslední době se stalo zvykem, že na různých překladatelských i lektorských fórech zaznívá: „Pro agentury já vůbec nedělám, mám hlavně přímé klienty.“ To je samozřejmě dobře, ale je třeba si uvědomit důležitou věc. V naší branži VŽDY bude převaha agenturních zakázek. A není důvod, aby se kolegové, kteří pracují převážně pro agentury, cítili méněcenně.

Hlavní důvodem, proč na trhu převažují agenturní zakázky, je administrativní náročnost spolupráce s freelancerem, a to zejména při velkém objemu práce. Pro firmy a korporace bude vždy jednodušší přenechat celý balík agentuře, která se o zbytek postará. A je to levnější než zaměstnat dva tři překladatele na HPP. Moc nečekám, že by se na tom v budoucnu něco mělo měnit. 

Paradoxně jsou ve výhodě lektoři, protože naše práce je založená na pravidelném kontaktu s klientem. Musíte si „sednout“ a výsledek je pro klienta snáze měřitelný (naučil/nenaučil) – proto je snazší navázat přímou spolupráci a stejně tak je snazší vysvětlit neinformovanému klientovi vyšší cenu. Z mojí zkušenosti ji i v korporaci snáz vysvětlíte u výuky než u překladu. Ale zpátky k tématu agentury:

To znamená, že agentury byly, jsou a budou a nelámala bych nad nimi hůl. Dokonce bych je chtěla dnes trochu obhájit, protože i já jsem (možná trochu nechtěně) přispěla k téhle protiagenturní rétorice (viz článek Agenturní práce versus vlastní zakázky).

Navíc každý, kdo se někdy dostal do situace, že vzal velkou zakázku nebo měl prostě tolik klientů, že bylo nutné práci outsourcovat, nutně pochopil, v čem je ten agenturní pohled jiný. Nesete veškeré riziko, šlapete kolegům na paty kvůli deadlinům, ručíte za kvalitu. Abychom jmenovali aspoň některé aspekty.

Tak jaká že je ta jejich provize?

Na prvním místě je třeba zmínit to nejpodstatnější, a to onu kritizovanou výši provize. Řada překladatelů i lektorů má pořád ještě pocit, že je agentura „obrala“ o podstatnou část jejich výdělku. Skutečně je ale lepší dívat se na onen podíl jako na provizi – právě za zprostředkování transakce. Ne nadarmo jsou vůči agenturní provizi mnohem tolerantnější kolegové, kteří jsou schopni si část zakázek obstarat sami a agenturní prací třeba jen vykrývají slabší sezonu. Vědí totiž, že právě získání oné zakázky je na celé věci mnohdy to nejtěžší. 

Nicméně, částka, která agentuře zůstává, již dnes zdaleka není tak vysoká, jak se řada lidí domnívá. U překladatelských zakázek je „vaše“ agentura často až několikátá v řadě a na začátku zajímavé peníze si tak rozdělil celý řetěz agentur. S cenami za jazykovou výuku významně zahýbala krize v roce 2008 a pár dalších faktorů, suma sumarum o cenách běžných na přelomu tisíciletí již dnes nemůže být ani řeč.

Zdaleka tomu tedy není tak, že agentury si na vás, kteří „odvedete všechnu práci“, napakují kapsu. Naopak. Mnohé bojují o přežití.

Kde končí legrace

Existují ale samozřejmě věci, které bychom tolerovat neměli v žádném případě. Některé agentury se dopouštějí více či méně podvodného jednání, když na životopisy kvalitních překladatelů vysoutěží nějakou tu pěknou zakázku, ale práci z ní pak zadají levné pracovní síle. Takže je otázka, komu životopis posílat.

Další věc je samozřejmě špatná platební morálka u některých agentur. Existují překladatelské agentury, které vám zaplatí, až když od vás potřebují nějaký ten další překlad. Jazykové školy oproti tomu mají relativně dobrou platební morálku (potřebují vás i příští měsíc), ale běžná splatnost faktur je 30 dní – to znamená, že hodinu odučenou prvního května fakturujete třicátého května a dostanete ji zaplacenou posledního června. Jazykové školy prostě čekají, až jim zaplatí klienti. Dá se to sice pochopit, ale podnikání by asi mělo fungovat jinak. To nemají žádný základní kapitál? Asi těžko. Stejně tak asi nepřipadá v úvahu, že by vám nezaplatili, pokud by jim nezaplatil klient. Základní pravidlo férového podnikání je: Za kým jde zisk, za tím jde riziko. Takže osobně tolik důvodů zadržovat vaše peníze nevidím.

A za třetí, uvědomte si, že agentury to často prostě jen zkouší. Z posledních příhod tohoto druhu můžu přidat k dobru požadavek na výuku (prý) skutečně velmi vytíženého VIP klienta v Klánovicích v pondělí večer. Krásná dvouhodinovka od 21 do 23 (asi mám být ráda za dvě hodiny za sebou) za krásných 280 korun na hodinu. Klánovice mám moc ráda a díky Gábině Šmerdové z Nové Besedy tam občas přednáším, ale je to přece jen z ruky. No prostě VIP klient v pondělí večer mimo Prahu… asi to nemusím dál vysvětlovat. Taková nabídka však není důvod s agenturami nespolupracovat plošně. Takové nabídky byly, jsou a budou. Stejně jako lidé, kteří to prostě zkusí. Na druhou stranu, pravděpodobnost, že se po několika telefonátech najde někdo, kdo tam v pondělí večer pojede, je vysoká.

Jak tedy na agentury? 

• Má jistě smysl diskutovat s agenturou o ceně a čas od času žádat o přidání. Jednejte o ceně, říkejte si pravidelně o přidání, mějte svoji „nejnižší cenu“, pod kterou nikdy nejdete. Buďte pevní. A nebojte se.
• Pokud vám nezaplatí, lepší než fňukání a pocit křivdy je předžalobní výzva. Ta většinou zafunguje téměř okamžitě.
• Pokud se vám nelíbí jejich jednání, je opravdu lepší jim to napsat co nejdřív . Dřív než se v člověku začne hromadit zášť 🙂
• Buďte součástí překladatelské obce – tj. ať už jste nebo nejste na sociálních sítích, je dobré mít co nejširší okruh známých, kde se můžete na tu či onu agenturu poptat, a to zejména než přijmete větší zakázku. Dobrá informovanost o trhu je základ.